Absolutně ničivá německá politika občas vykrystalizuje takové neuvěřitelné šílenosti, že se tomu dá vskutku jen stěží věřit.
Pokud však alespoň okrajově sledujete německou politiku, tak možná víte, že již za Merkelové se dávalo mnohem víc prostředků na „boj proti pravici“ než na „boj proti islámským radikálům.“
Nová vláda to posunula do ještě absurdnější roviny, když po nejednom útoku Alláhových služebníků – většinou ovšem údajně psychicky nemocných – seznala, že největším problémem je skutečně pravice a islamofobie, takže oddělení pro boj proti islamofobii dostalo své vlastní prostory, zatímco oddělení pro boj proti islamismu nemá ani kancelář a dotace mu byly výrazně sníženy.
Muslimové jsou přece úplní beránci. A islámští teroristé v Německu nejsou – a když už, tak jen psychicky nemocní chudáci, kteří si jen občas do někoho bodnou nožem.
Tak takto nějak uvažuje německá vláda v době, kdy se ukázalo, že jistý Pákistánec, kterému stihli dát i německé občanství, si prošel tréninkem u Al Kajdy a vedl německou pobočku ISIS. Samozřejmě pobočku, která operuje v Německu, kde údajně nejsou žádní islámští teroristé. A co víc, Němci tohoto „mírumilovného“ muslima zaměstnali v jaderném výzkumu…
Zatčení islámského radikála v Römerbergu v Porýní-Falci minulý týden poskytlo další pohled na šílenství německé migrační a naturalizační politiky: Rodilý Pákistánec odjel před 20 lety z Německa se svou rodinou do Pákistánu, aby se vycvičil jako terorista v islamistickém teroristickém táboře. Odtud byl bez okolků deportován zpět do Německa, kde se později připojil k německému „Islámskému státu“. Vzhledem k tomu, že muž těží z požehnání německého občanství, které dostal v době, kdy přijel do země poprvé, a je formálně Němec, soudnictví a daňoví poplatníci se museli s touto hrozbou vypořádávat po celá léta.
Šedesátiletý Aleem N. je obviněn z členství v teroristické skupině „Islámský stát“ (IS) a z přípravy závažného násilného činu ohrožujícího stát. Jak tomu často bývá ve srovnatelných případech, podezřelý, kterého média popisují jako „Němce pákistánského původu“, vedl teroristickou skupinu přímo před očima úřadů. V roce 2007 byl již odsouzen k osmi letům vězení jako terorista poté, co byl deportován z Pákistánu do Německa.
Tam byl deportován, protože při svém prvním pobytu v Německu využil možnosti okamžitě přijmout německé občanství. Paradoxně tak již nebyl považován za Pákistánce, ale za Němce. A to přesto, že se narodil v Pákistánu!
Během procesu vyšlo najevo, že působil jako jakýsi kurýr a prostředník teroristické organizace Al-Káida v Německu. Přitom měl kontakt s jejich vedoucím kruhem a vedl ho k teroristům německého původu. Po odpykání trestu N. pokračoval v úzkém a trvalém kontaktu s islamistickými kruhy.
V posledních dvou letech se prý opakovaně pokoušel cestovat do IS v Sýrii , aby tam absolvoval vojenský výcvik. Kromě toho údajně pracoval jako překladatel a propagandista na internetu a udržoval kontakt s vůdci IS. V roce 2021 ISIS dokonce provedl telefonický rozhovor s N., aby ověřil jeho „spolehlivost“.
Obviněného si úřady poprvé všimly, když byl na svém pracovišti v centru jaderného výzkumu (!) Karlsruhe, kde vyjádřil svou vehementní podporu teroristickým útokům z 11. září 2001.
Případ dokonce zaměstnal bádensko-württemberský zemský parlament, protože jeho radikální názory byly v té době již známy, ale nebyly k dispozici při bezpečnostní kontrole na pracovišti, protože informace nebyly předány Úřadem pro ochranu ústavy ve Stuttgartu. V centru jaderného výzkumu ho tedy přijali v době, kdy byl již vycvičeným teroristou Al Kajdy a hlásil se k ISIS.
Ultraradikála vyšetřovatelé klasifikovali jako „největší hrozbu“. Jeho postoj je znám již více než dvě desetiletí, přičemž od svého propuštění z vězení pokračuje neohroženě ve svých teroristických aktivitách a od té doby byl deportován ze své skutečné domovské země – Pákistánu do Německa, proto tento stát vesele dál ohrožuje; N. však v tomto ohledu není ojedinělý případ.
Skutečnost, že tentokrát byl islámský terorista pravděpodobně zatčen právě včas, než stihl provést útok v Německu, byla více záležitostí náhody a štěstí, než výsledek prozíravé státní akce. Kdyby se opakoval problém z doby, kdy stuttgartský Úřad pro ochranu ústavy nepředal důležité informace o N., Německo by možná muselo zaplatit mnohem vyšší cenu než obrovské sumy peněz daňových poplatníků, které musely být vynaloženy na udržení takových extremistů – kteří jsou skutečnou hrozbou pro stát – pod dohledem.
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
