Nespokojenost
RSS

Nespokojenost



JIŘÍ WEIGL





Českou společnost ovládla hluboká a beznadějná nespokojenost. Naplno má zaznít 27. listopadu, kdy se ke stávce mateřských, základních a středních škol mají různými formami připojit i zaměstnanci firem. Očekává se, že se protestu zúčastní až milión lidí a paralyzováno bude 70 % škol.



Dramatická je také situace ve zdravotnictví, kde mladí lékaři odmítají sloužit přesčasy. Hrozí těžká krize zdravotního systému, již tak postiženého výpadky a dlouhodobou nedostupností řady léků.
Očekává se další skokové zdražení energií v důsledku výrazného zvýšení regulované složky jejich cen. Řada firem i domácností se obává likvidačních důsledků. Prezident podepsal tzv. konsolidační balíček, který bude znamenat podstatný dopad do hospodaření občanů i podnikového sektoru – vzrostou prakticky všechny daně, a tím i na ně navázané ceny zboží a služeb. Zkomplikuje se podnikání a zaměstnávání, zvýší se byrokratické zátěž. Veřejnost přitom nemá pocit, že jde skutečně o ozdravný balíček. Kroky vlády spíše připomínají jenom tupou snahu o snižování schodku bez jasné vize a strategie.
Kdo může věřit vládě, která dopustí, aby několikanásobně všem subjektům vzrostly ceny elektřiny a plynu a současně energetickým společnostem mnohonásobně stouply zisky. Namísto řešení situace u výrobců nechá statisíce subjektů ožebračit a pak jim nabízí sociální dávky. Vláda ignoruje fakt, že česká ekonomika je v rukou nadnárodních, převážně německých firem, pro něž je rozhodující nižší nákladová úroveň. Fakt, že vláda dopustila v evropském kontextu rekordní zdražení energií, má a pro českou ekonomiku bude mít zásadní negativní důsledky. Stejně tak kabinet bez většího zájmu nechal rozběhnout inflaci na rekordní úroveň a nyní se těší z inflačního nafouknutí příjmů i HDP, kvůli němuž pak bude moci vykazovat snížení dluhu vůči HDP.
Bez koordinace s opozicí vláda provedla jednostranně změnu parametrů důchodového systému , která nemůže podstatu jeho problémů vyřešit, pouze zhoršuje postavení budoucích důchodců. Neobsahuje žádné prvky pozitivní motivace, pouze administrativní bariéry a sankce. Nespokojenost starší generace, těžko schopné postavit se na otevřený odpor, je skrytá, ale široce rozšířená. Je velmi pravděpodobné, že pokud po příštích volbách se k moci dostane opozice, mnoho z těchto změn bude zrušeno nebo nahrazeno jinými. Chronická nestabilita podnikatelského prostředí u nás tak bude pokračovat.
V oblasti zahraniční politiky tato vláda nastoupila nepochopitelně agresivní až hysterický kurs, který nemyslí na důsledky, vyvolává konflikty a nedorozumění a zcela ignoruje české národní zájmy. Vláda záměrně rozvrátila vztahy uvnitř V4. Minulý týden ukázal, že ani tradičně neotřesitelné přátelství s bratrským Slovenskem není pro české ústavní činitele dostatečnou hodnotou a že ve hře bylo i vyvolání otevřené roztržky. O Maďarsku vládní politici hovoří a často se k němu chovají nepřátelsky. Obdobný postoj by praktikovali i k Polsku, nebýt jeho zásadní role ve válce na Ukrajině, bez níž se Západ nemůže obejít.
Hysterické postoje k Rusku a jeho agresi, ke krizi na Blízkém východě, válečnická rétorika a útočnost české politiky v těchto mezinárodních otázkách ostře kontrastují s absolutní servilitou a poslušností vůči Washingtonu a Bruselu, jehož politice jsou naši vládní činitelé ochotni se postavit pouze tehdy, pokud jde o Izrael. Jinak jsou schopni aktivně jednat i proti klíčovým českým zájmům v oblasti klimatické či migrační politiky. Historie českého předsednictví EU byla více než výmluvná.
Náčelník našeho generálního štábu neustále zdůrazňuje přípravu na jadernou válku, což má být budoucnost, k níž tato politika směřuje. Potvrzuje to nehorázné plýtvání desítkami a stovkami miliard korun na nákup předražených a dnes již zastaralých (jak ukazují zkušenosti z Ukrajiny) zbraňových systémů v situaci, kdy vládní politika vyvolává největší snížení životní úrovně obyvatelstva v evropském kontextu.
Není divu, že nespokojenost širokých vrstev občanů je základní charakteristikou atmosféry dnešní doby. Atmosféry, kterou ještě více polarizují necitlivé a ignorantské promluvy premiéra a ministrů, kteří si zjevně neuvědomují úskalí, na něž koráb naší republiky nedbale vedou. Vládní koalici chybí osobnost, která by byla schopna promyšlenou koncepci vládnutí vytvořit, komunikovat veřejnosti a poté uskutečnit, chybí lídr, který by dokázal získat důvěru silně znejistělých a zklamaných občanů. Ukazuje se, jak nešťastný je koncept pětikoaličního slepence, který nejsilnější vládní stranu zbavil její identity a ostatní strany schopnosti samostatně přežít.
Zklamaný volič a občan nemá koho volit a ztrácí naději. Vstupujeme do éry protestů a vzrůstajícího neklidu. Nejhorší na tom je, že žádná naděje na dohlednou pozitivní změnu se nikde nerýsuje.

 

JIŘÍ WEIGL

The post Nespokojenost first appeared on .


Nejčtenější za týden