Policie může být v krizi na naší nebo na opačné straně. Je jen na nás, kam poletí kulky.
Premisa nultá – policie tady není od toho, aby chránila občany, ale aby chránila státní moc, řád a pořádek.
Premisa první – bez policistů a vojáků na naší straně si můžeme nechat o jakékoliv společenské změně jen zdát.
Premisa druhá – policista je taky jen člověk a občan, ne nepřítel, debil, kriminálník, ufon.
Premisa třetí – policista taky nechce zbytečné problémy a rizika. Jen dělá svou práci a vykonává dobrá či špatná nařízení nebo zákony, jinak by ho vyhodili z práce nebo by neuživil sebe či rodinu.
Premisa čtvrtá – mnoho policistů serou úplně stejné věci i politické kurvy jako vás. A ještě musí řešit vnitřní rozpor, že by je měli na pokyn kurev v praxi vymáhat či hájit. Většina nejlepších policistů odchází z přesvědčení a znechucení od současné zpolitizované policie pryč, ale další prostě chtějí dělat to, co si vybrali za svůj obor.
Premisa pátá – s většinou policistů se dá mluvit a domluvit, s menšinou to vůbec nemá smysl zkoušet.
Premisa šestá – s blbcem, kurvou či arogantním hovadem se nedomluvíte, ať už má či nemá uniformu.
Premisa sedmá – s policisty se zásadně nemluví, když to není pro vás vhodné, ale jinak je opravdu dobré s nimi místo zbytečných konfliktů slušně mluvit, ukázat jim respekt a umět se rozumně domluvit.
Premisa osmá – občané nejsou nepřáteli policistů ani primitivní blbci porušující úmyslně zákony ani retardi, se kterými se nedá domluvit bez arogance a násilí, a je opravdu dobré o tom policisty v praxi přesvědčit.
Premisa devátá – u nesmyslných nařízení policisté opravdu ocení, když uděláte úkrok stranou a kompromis, a až pak si rádi popovídají o všem, co k nim chcete dostat, aby se nad tím zamysleli. Oni nemají na výběr, vyhodili by je z práce, vy na výběr máte, jestli zákrok kvůli nesmyslu provedou nebo ne.
Premisa desátá – někteří policisté jsou schopni se zamyslet a provést sebereflexi, proto je dobré dát jim šanci.
Premisy se naštěstí v praxi vztahují na většinu policistů, ta menšina dělá jako obvykle nejvíc bordelu a sere nejvíc ty slušné policisty
Vím, že jsem právě kvalitně nasral leckoho i z těch, kteří mě podporují a mají rádi. Ale zkuste se nad tím konečně zamyslet trochu politicky a pragmaticky, kolegové. Většina vlastenecky smýšlejících kolegů policisty nesnáší, ať už oprávněně díky špatným zkušenostem nebo z ideologických důvodů. A já je chápu.
Nicméně, je to z mnoha důvodů tak trochu nepraktický postoj. Protože většinu vlastenců současný režim sere a chtěli by ho, když ne pořádně reformovat, tak změnit na jiný. Což jednoduše bez ozbrojených složek na naší straně nebo vypovídajících v kritické situaci poslušnost státní moci nepůjde.
Já jsem byl zamlada onen rebel z příčiny, který šel na pražské ulici prsy proti každému skutečnému i domnělému bezpráví a tím se nutně průběžně dostával i do křížku s policejní mocí. V tomto kontaktu jsem býval rétoricky vcelku drsný, jak je mi vlastní. Výsledky bývaly různé, dokážu být velmi přesvědčivý. Jenže, jde to určitě dělat i mnohem lépe a efektivněji. A pro rozumného chlapa jsou vždy hlavní výsledky.
Jak jsem stárnul, získával zkušenosti a poznání o světě i o lidech, mírně jsem některé své postupy upravil.
Také jsem se už dostal do pozic, kdy jsem něco nebo někoho šéfoval. Musel jsem pracovat s lidmi nahoře i dole a naučit se chápat, jak lidé fungují a nefungují. Řekněme, že bych se za příznivých či naopak vyhroceně katastrofálních situací, kdyby na mě davy uvědomnělých vlasteneckých občanů naléhaly, možná zdráhavě nechal přesvědčit někoho někam k něčemu vést.
V první řadě jsem si uvědomil důležitou věc – bez policistů a vojáků nelze úspěšně provést žádnou společenskou a politickou změnu. A proto si minimálně ta slušnější část z nich zaslouží co, no přece respekt a snahu o rozumnou vzájemnou domluvu. Policie má ve svých řadách naštěstí většinově právě ty -jen lidi-, což se hodně projevilo v období koronafašismu, kde excesy předvedli jen výjimky.
My si tady zatím jen hezky povídáme a sem tam ta méně inteligenčně dostatečná část policejní složky někoho vhodně či méně vhodně zaklekne. Můžou ale přijít dnové, kdy se bude střílet.
Takže se hodně dobře zamyslete, v čí prospěch přesně je, když se budou policisté a občané vzájemně nesnášet a nebudou schopni se domluvit vůbec na ničem. Ve prospěch nás občanů nebo případné snahy o změnu režimu?
NE. My potřebujeme přesný opak, platformu, kde se občané a policisté i vojáci domlouvat a respektovat začnou.
Kdo má všech sedm hrušek pohromadě, tak by měl chtít, aby ti kluci se zbraněmi stáli na NAŠÍ straně, ne na té druhé. Jistě je naivní a odvážné očekávat, že se všichni v rozhodné chvíli odhodlají neuposlechnout rozkazu střílet do svých spoluobčanů. Ale když se podíváte různě po světě, stává se to. A jak se to stane, tak už značně nelegitimní státní moc do určité či úplné míry právě skončila. Pak už je spíš zásadní otázka, jestli je tady občanská síla či jí podporovaný lídr, kteří mají sílu i vizi na převzetí moci a nastolení jiného režimu.
A to je zhruba náš největší český problém. Že v ČR zatím žádná taková relevantní občanská vlastenecká síla a vyprofilovaný charismatický, morálně i vizionářsky způsobilý lídr není. Pokud by přišla situace vhodná k převzetí moci, tak ji nemáme kým a čím využít. A také nemáme ujasněnou vizi společenského a ústavního uspořádání poté. A tak, ač si to málokdo uvědomil, procházejí kolem nás v krátké době už hned dvě takové historicky vhodné situace, které by každá klasická historická síla dávno využila a převzala moc. Jak období koronafašismu, tak následné hospodářské krize jsou přímo prototypové události, kdy se tak v minulosti stalo.
Takže jsem se od určité doby rozhodl, že mi vůbec nevadí dělat kompromisní diplomatický styčný most mezi právem nasranými občany a právem nasranými policisty, protože se právem potřebujeme domluvit na politické a kmotrovské kurvy. S policisty jsem v ulicích komunikoval vždycky a snažil se je přesvědčit o tom, co je správně a co špatně. Dnes už to ale dělám s nadhledem, bez emocí, s přihlédnutím k jejich pozici, smírně a rozumně.
A taky jim a jejich zkušenostem a názorům naslouchám, když se je povede rozmluvit. To nejhorší, co se nám může jako občanům stát, je mít nasrané či frustrované uniformované spoluobčany se zbraněmi proti sobě.
Naprosto chápu tu část kolegů, kteří bojují proti té či oné policejní či často spíše politické, úřední a soudní zvůli.
Ale je potřeba pochopit princip příčiny a následku, i hierarchii. Policie je málokdy příčinou, zpravidla jde o následek výkonu moci politické, zákonodárné a úřední. A není na vrcholku výkonné hierarchie, ale úplně dole.
Co udělá svéprávný člověk, když mu v supermarketu u pokladny naskočí na markovačce dražší maso než bylo na cenovce regálu? Seřve sprostě pokladní nebo hlídače?
Pokud chcete někoho seřvat nebo nakopat do prdele, jsou tady od toho politici a vyšší úředníci, protože ti na pokyny kmotrů tvoří ty sračky, které pak musí řadoví policisté chtě nechtě vykonávat či hájit.
Je jistě nádherná představa, že by měl každý řadový pracovník odepřít v zaměstnání poslušnost a pak si najít jinou lepší práci. Kolik z nás to během koronafašismu udělalo??? A kolik lidí celkově? Na to máme jasné statistiky, ze kterých se to dá odvodit. Potenciál takového jednání zůstal u cca 30% lidí, tedy těch, co se nenechali očkovat. Od čehož ale musíme odečíst část dětí nebo ty, co reálně ani nemohli. Takže tak 10-20%.
Ale neposlušného policistu vyhodí hned, většina lidí přímému vyhazovu nečelila a přesto se naočkovali.
Takže přesně takové procento „odpíračů“ musíte logicky očekávat u jednání policistů v praxi.
Pokud ale bude značná část policistů zvyklá, že se k nim lidé chovají slušně a s respektem, dá se důvodně očekávat, že do nich odmítnou ve vyhrocené krizi střílet nebo se dokonce postaví na jejich stranu. A o to nám tak nějak jde. Když s nimi ale budeme válčit už v mírovém stavu, je dost jasné, co udělají… A nezapomínejme, že zatímco politiky, soudce a vysoké úředníky je nutné vyměnit komplet, většinu policistů a vojáků budeme i po převratu potřebovat (jakkoliv se musí i policie zprofesionalizovat přímo úměrně zvýšení platů a zodpovědnosti).
Interakce s policisty se v principu dělí na tři základní typy:
– policista je v právu a hájí rozumnou věc, občan by měl uposlechnout pokynů nebo být zpacifikován
– policista není v právu nebo vykonává nesmyslné nařízení, ale chová se slušně, je si toho vědom, ocení dočasný oboustranný kompromis a půjde se dívat jinam – občan se může pokusit s ním rozumně domluvit.
– policista není v právu nebo vykonává nesmyslné nařízení, ale chová se jako hovado – nemá smysl snažit se o domluvu, je třeba moc nemluvit, jednat komisně, používat znalost práva, nic neřešit na místě a dořešení ponechat na pozdější úřední či soudní řízení (ale pozor, ne vždy a pro všechny je to řízení ideální řešení, pro část situací a lidí je řádově snazší věc vyřešit efektivněji, s méně potížemi či levněji na místě, ať chceme nebo ne)
– berte na vědomí fakt, že při neuposlechnutí pokynů je policista vždy oprávněn použít donucovacích prostředků, což si bohužel hodně rebelů neuvědomuje nebo si jako v boji nezkušení amatéři nevšímají toho, že zatímco si povídají, už se připravuje zásah
– tak jako při rvačkách často situaci před záklekem vyřeší prostě včas odejít pryč nebo do bezpečné vzdálenosti, pokud to je umožněno (ženy, slabší, nebo lidé s dětmi by to měli udělat v rizikové situaci vždy)
– kdo chce rebelovat, musí na to být připraven psychicky, fyzicky, finančně, právním povědomím
– vždy se na ulici i v úředně-soudních jednáních zastaňte slabších a šikanovaných, ale dělejte to tak, abyste jim reálně pomohli, neuškodili nebo se nezastávali u oprávněných zásahů, a jen nemasírovali své ego
Závěrem jen zopakuju, že policajt je taky jen člověk. Až na naprostá hovada, která pak vidíte v medializovaných kauzách. Ano, v životě je vždy dobré očekávat to nejhorší a být připraven na všechno, je to základ boje.
Pomineme situace, kdy se dopouštíte rizikového jednání, kde vám reálně hrozí stíhání, tam nemáte s policií mluvit vůbec a máte mít právního zástupce. Já celou dobu mluvím hlavně o běžných pouličních interakcích, které ale pohříchu tvoří ten vzájemný vztah policie s občany zdaleka nejvíc. Pokud v nich budete vycházet ve své komunikaci s policií z toho, že každý policajt je to hovado z medializovaných kauz, daleko se nedostaneme a vše se bude jen hrotit. Efektivnější je očekávat nejhorší, ale ctít presumpci neviny a dát každému jednotlivému policistovi šanci. Protože opak je to samé, jako kdyby nás oni rovnou zaklekávali. Dejte slušně se chovajícím policistům šanci, značná část z nich to ocení a interakce proběhne bez konfliktu.
Já mám osobně největší respekt a určitý obdiv právě k těm klukům, kteří dělají svou práci v ulicích, kde jim jde reálně každý den o život. Ona to není žádná sranda. Pořád nic nic, jen samí blbci, kteří tě nerespektují kvůli blbým zákonům i části kreténů kolegů a najednou kudla nebo pistole, vole.
My občané bychom všichni idealisticky chtěli požadovat, aby byla práce policistů nebo učitelů i jejich posláním. Za ty prachy a všeobecnou úctu, že. Víte co, jděme jim všichni příkladem. Je pro vás vaše práce posláním a vykonáváte ji nejlépe jak umíte a s čistým svědomím? Pak Ok.
Abych to zakončil citátem jednoho z filmových prvorepublikových četníků, kteří ještě ten velký respekt občanů měli – jo, ta práce je poslání, ale občas je to k posrání.
26.06.2022 Alien
