KATEŘINA LHOTSKÁ
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Není to ovšem nic zase až tak nového . Už na jednom z předchozích celosvětových klimatických mejdanů se ozývalo volání po tom, aby bylo jasně stanoveno, které názory na klimatickou změnu jsou přípustné a co už je „dezinformace“. Tento postoj pak vzápětí pochválila i evropská vrchnost ve své „Zprávě o zahraničním vměšování do demokratických procesů v EU“ ( zde ):
„ …je naléhavě nutné řešit problém zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu; vítá úsilí konference COP26 o přijetí univerzální definice zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu a o navržení opatření k řešení této otázky… “
V souvislosti s aktuální klimatickou slezinou pod označením COP28 se výzvy k boji proti „dezinformátorům“ podkopávajícími úsilí o „záchranu klimatu“ objevily opět. Koalice CAAD (Climate Action Against Desinformation – zde ) dokonce tvrdí, že za nimi stojí Rusko a dodává, že „ dezinformace jsou překážkou soudržnosti, jednání a životaschopné budoucnosti pro všechny “. A podle zprávy ISD (Institute for Strategic Dialogue – zde ) útočí na klimatické aktivisty navíc i některá média „ pomlouvačnou rétorikou “ a tím, že je označují za ekoteroristy, šílence a melouny.
Ne, to není Apríl. To všechno je myšleno vážně. Zarážející je nulová sebereflexe těch, kteří dokáží takové nehoráznosti vypustit z úst. Respektive z klávesnice. Že někdo označuje klimatické aktivisty za ekoteroristy a za šílence? A jak asi nazývat toho, kdo blokuje dopravu a kvůli komu už dokonce i umírají lidé ( zde nebo zde )? Nebo jak titulovat ty, kteří ničí umělecká díla a památky ( zde , zde nebo zde )? A to v přesvědčení, že když bojují za „správnou věc“, tak si mohou všechno dovolit. V Rakousku a v Německu jim to už nehodlají tolerovat a považují řádící aktivisty za zločince ( zde a zde ). Že by se „dezinformátoři“ infiltrovali dokonce mezi tamní státní zástupce? A že se klimatickým aktivistům říká „melouni“? Tedy na povrchu zelení a uvnitř rudí? Od koho myslíte, že pochází třeba výrok „ Chceme narušit ekonomiku, a tak otřást stávajícím politickým systémem “? Kdo tipoval nějakého rudého soudruha, tak se šeredně plete. Je to totiž jedno z hesel hnutí Extinction Rebellion ( zde ). A stejně by se mýlil i ten, kdo by komunistům přisoudil plány na nastolení „ nového hospodářského modelu “ a vyvlastnění majetku pod pláštíkem zavádění „ demokratických forem vlastnictví a kontroly “. O to totiž usiluje tuzemský sociálně-ekologický spolek Re→set ( zde ). Takže pokud klimatičtí aktivisté nechtějí být označováni jako ekoteroristé, šílenci a melouni, tak ať se jako ekoteroristé, šílenci nebo melouni nechovají.
Obzvlášť nehorázné je však tvrzení, že klimatické „dezinformátory“ financuje Rusko. Zkrátka podle hesla „ když chybí argumenty, vrazíme tam Putina “. Tedy ne že by ruské penězovody do evropských zemí nevedly. Ale je prokázáno, že z nich čerpaly naopak zelené iniciativy. Například nadace Klimastiftung působící v německé spolkové zemi Meklenbursko–Přední Pomořansko, která dostala od Gazpromu 200 miliónů € ( zde ), nebo zelená sdružení WWF, BUND a NABU usilujících o uzavření německých uhelných a jaderných elektráren ( zde , zde nebo zde ), kterým poslala Moskva prostřednictvím „Nadace pro ochranu přírody Baltského moře“ 15 miliónů € ( zde ).
Rusko však investovalo do zelených aktivistů i jinde. Už v roce 2014 tehdejší šéf NATO Anders Rasmussen upozorňoval na to, že Moskva, aby udržela a postupně posílila závislost evropských zemí na ruském plynu, spolupracuje s ekology prosazující zákaz frakování ( zde ). A podle zprávy amerického Kongresu financovalo Rusko environmentalistické organizace i v USA ( zde ). I tentokrát pochopitelně s cílem ovlivňovat tamní energetickou politiku.
Moskvě se investice do zelených aktivistů vyplatily. Jednak přispěly k uzavření jaderných elektráren a utlumování těch uhelných v Německu a jednak snížily energetickou bezpečnost EU. Což se ukázalo jako vážný problém poté, co Rusko napadlo Ukrajinu. Politici začali mít plná ústa proklamací o nutnosti „odstřihnutí se od ruského plynu“ a předháněli se v tom, kdo zaujme radikálnější postoj. A jak to nakonec dopadlo? Ruský plyn proudí do EU dál. Jenom se jeho velká část přestěhovala z potrubí do kapalné formy ( zde ). A „neodstřihlo“ se od něj ani Česko ( zde ). Není v tom případě tak trochu dezinformací tvrzení ODS, že jsme se závislosti na ruském plynu zbavili (bod 3 zde )? I pan poslanec za tuto stranu Václav Král před pár dny ostatně v ČT prohlásil, že „ každá molekula plynu, kterou u nás pálíme, je ruská “ ( zde v čase 35:00). A neměl by tedy proti ODS zasáhnout pan ministr vnitra Vít Rakušan ( zde )?
Ale vraťme od politických dezinformátorů zpět k těm klimatickým. Říká se, že „rozdíl mezi informací a dezinformací je několik let“. Je na tom hodně pravdy. Při migrační krizi byla jako „dezinformace“ onálepkována veškerá tvrzení o no-go zónách, o paralelních společnostech v nich a o neochotě nově příchozích se přizpůsobit našim pravidlům. A dnes se už o těchto záležitostech píše celkem bez obalu ( zde nebo zde ). Dokonce i pan europoslanec Jiří Pospíšil z TOP 09 zcela „nekorektně“ hovoří o tom, jakým problémem muslimové jsou ( zde ). Byť tato otevřenost přichází až příliš pozdě na to, aby měl tento problém účinné řešení. S „dezinformacemi“ o klimatické změně to bude dle mého soudu obdobné. Také se dříve či později ukáže, že kritika Green Dealu a celé té „zelené transformace“ je zcela na místě a že „dezinformátoři“ mají zkrátka pravdu.
Jen doufejme, že tentokrát nebude ono „dříve či později“ opět příliš pozdě…
lhotska.blog.idnes.cz
The post „Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu first appeared on Pravý prostor .
