Vlastně nejzásadnější na libyjském „příběhu“ je skutečnost, že se udál až po Iráku. Kosovu a v době pokračující války v Afghánistánu, tedy v situaci, kdy měl Západ už dostatek důkazů a zkušeností, aby věděl, že rozbíjet a „měnit režimy“ sice umí vcelku snadno, ale „budování“ rozbitých států mu opravdu nejde.