„Nevíte náhodou co je pík, paní Müllerová?“
„Nevím, pane Švejk: A proč vás to zajímá?“
„Ale v ČT šel před chvilkou pořad o světovém klimatu. Všeobecná moderátorka zpovídala v té záležitosti moderátora vědeckého, který ji prozradil, že v tomto roce můžeme očekávat teplotní pík světového klimatu – ovzduší i oceánů. A já netuším, co ten pík je.“
„To vypadá na angličtinu, milostpane. Takže moment, mrknu se do slovníku.“
„Děkuji paní Müllerová.“
„Tak už to mám, milostpane. Pík v angličtině znamená vrchol. Píše se to peak.“
„Aha. Takže můžeme očekávat teplotní vrchol světového klimatu. Že nám krátce a dobře bude pořád víc a víc teplo. Ale řekněte mi, paní Müllerová, proč ten vědecký moderátor, jinak moc sympatický a obratný chlapík, řekl pík a neřekl vrchol. Musel přece vědět, že mluví k Čechům a ne k Angličanům, ne?“
„Jistě, pane Švejk. Kdyby si myslel, že mluví k Angličanům, mluvil by jenom anglicky a češtinu by do toho neplet. Ale víte, jak to může být?“
„Jak?“
„Může to být tak, že ho ČT vysílá do USA či Anglie na stáž a on v rámci přípravy na tu stáž absolvuje intenzivní výuku anglického jazyka, zabírající třeba i několik hodin denně. Třeba i deset. Nebo dvanáct. To se vám pak klidně může stát, že se vám ty dva jazyky začnou plést, ne?“
„Jistě, paní Müllerová: A víte, že jste mě trošku i uklidnila? Já už totiž myslel na to nejhorší. Totiž na snobismus. Protože kdyby ten byl pravou příčinou našeho jazykového nedorozumění, ocitla by se Babylonská věž už tak blízko nás, že bychom si snad na ni mohli i sáhnout. Ale já už letím. Celý nedočkavý, kolik teď budou U kalicha brát za žejdlík plzeňského.“
