Především podmínky, které dal Erdogan oběma zemím, se na první pohled jeví být jen stěží splnitelnými.
V memorandu musely Švédsko a Finsko Turecku slíbit, že zakročí proti PKK a dalším kurdským organizacím, které Turecko považuje za teroristické organizace. To okamžitě vyvolalo ohromné protesty v parlamentu ve Švédsku, protože Švédsko a Finsko podporují PKK a další kurdské organizace, které bojují proti Turecku a nejenže obě země poskytují jejich členům azyl, ale také jim opakovaně umožnily se angažovat politicky.
Problém je ale také v tom, že Švédsko a Finsko nemohou vstoupit do NATO, dokud parlamenty všech členů NATO toto rozhodnutí neratifikují. To samo o sobě může trvat docela dlouho.
Seznam části údajných teroristů, které musí Švédsko a Finsko vydat, aby Turecko souhlasilo s jejich vstupem do NATO Problém je ovšem i uvnitř samotných zemí, které mají lidi na tureckém seznamu teroristů Erdoganovi vydat. Ne všechny politické strany s tím totiž souhlasí.
Již 30. června požádala předsedkyně Švédské strany životního prostředí Märta Stenevi švédskou ministryni zahraničí Ann Lindeovou o vysvětlení obsahu memoranda s Ankarou o vydání 73 teroristů ze Švédska do Turecka:
„Ministryně zahraničí Anne Lindeová nyní musí vysvětlit, co vlastně znamená dohoda s Tureckem. Jakým tlakům vláda skutečně ustoupila?“
Turecký prezident Erdogan ve stejný den řekl, že Švédsko souhlasilo s vydáním 73 lidí , které Turecko označilo za teroristy. Původně se mimochodem hovořilo o 33 a později o 60 lidech, Erdogan nakonec počet zvýšil na 73. Evidentně si užívá nepořádek, který dělá ve švédské domácí politice.
Co do počtu obyvatel poloviční Finsko má logicky na svém území o něco méně těchto údajných teroristů. Původně, když ještě Erdogan požadoval od Švédska vydání 33 lidí, žádal po Finsku vydání 9 teroristů.
Ve Finsku vláda význam memoranda bagatelizuje. Finský ministr zahraničí Pekka Haavisto řekl tisku, že průlomu v jednáních bylo dosaženo během přestávky na kávu a dodal :
„Jde spíše o politické prohlášení než o právní dohodu. Nemusíme měnit naše zákony, vše se bude dít v souladu s našimi stávajícími zákony. Jsme připraveni přijímat informace od tureckých úřadů a spolupracovat v otázkách terorismu. Všechna rozhodnutí jsou však přijímána v souladu s finským právem.“
Jelikož však finské právo dosud umožňovalo podporu PKK a bránilo vydávání lidí, které Ankara obviňuje z terorismu, nemusí to být tak snadné, jak to Haavisto tvrdí. Zdá se, že ve Finsku si lidé myslí, že se z aféry mohou dostat s omluvami, protože Haavisto už v rozhovoru učinil omezení.
„V souladu se svými závazky Finsko nemůže vydávat občany do jiných zemí, kde jim hrozí trest smrti nebo mučení,“ řekl ministr. „Pokud jde o vydání,“ zdůraznil Haavisto, „je nutné, aby osoba spáchala nebo se připravovala spáchat teroristický čin ve Finsku. To bude provedeno v souladu s evropskými smlouvami,“ vysvětlil.
Zní to, jako by se Finsko chtělo pokusit dostat z aféry naturalizací podezřelých z terorismu. Navíc odkaz na zemi, kde „ čelí trestu smrti nebo mučení “, jasně naznačuje, že přesně to by jim v Turecku hrozilo.
Příští léto jsou v Turecku volby a snad nikdo nevěří, že Erdogan je ochoten do té doby ustoupit, protože jeho tvrdá linie proti Švédsku je doma populární.
Nic tedy zatím není jisté. Země, které ve jménu budování multikulturalismu často odmítají deportovat i brutální násilníky a vrahy, si pravděpodobně nedovolí vydat do Turecka občany, jimž tyto země slíbily údajnou ochranu. Navíc, ani jedna ze zemí dosud PKK nepovažovala za teroristickou organizaci. Jak to tedy dopadne se vstupem obou zemí do NATO zatím lze jen spekulovat, ovšem spíš se zdá, že jedna strana bude muset couvnout. Pochybuji, že tím ochotným bude právě Erdogan.
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
