Asi hodinu před půlnocí (o 11. h. v noci) bylo slyšeti poplach v táboře tureckém; janičáři strhávali stany své a zapalovali vše, co nemohli odvléci. Staří sedláci a kněží byli házeni do plamenů, asi tisíc žen a dětí rozsekáno, ostatní majíce provazy kolem šíje i těla hnáni jako dobytek odtud. Záře hořícího tábora osvětlovala hrůzy tohoto vraždění a řvaní těchto ubohých křesťanů přehlušovalo hluk a lomoz Turků k odtažení se připravujích.