JINDŘICH KULHAVÝ
Kdo sleduje pečlivě dění kolem nás, zároveň si zachovává aspoň selský rozum, musí nevěřícně kroutit hlavou. Pokládáme si otázku, kam až to může dojít. Jisté je, že katastrofické filmy, které jsme brali s nadhledem jako drama natočené pro zvýšení návštěvnosti kin, se mohou stát brzy realitou. Lidstvo neničí planetu ježděním v autech se spalovacím motorem, dokonce ani produkcí elektřiny z fosilních zdrojů, ale spíše svou hloupostí a neschopností vzepřít se bláznům.
V Davosu probíhá zasedání WEFu a opět se tam řeší budoucnost planety. Soukromá organizace vedená Klausem Schwabem zve na své pódium mocné a bohaté z celého světa a vymýšlí budoucnost pro celou planetu, přičemž vzor si berou s digitálního teroru jinak tak kritizované Číny. Nikým nevolené elity si snaží připoutat politiky a dávat jim pocit důležitosti. Přitom z nich dělají pouhé nástroje potřebné k zhmotnění svých představ a plánů. Bylo by nošením dříví do lesa, kdybychom připomínali Green Deal prosazovaný lidmi přilétajícími soukromými letadly, z jejichž paluby jsou dokonce vykládány luxusní limuzíny, kterými jsou účastníci rozváženi do hotelů v blízkosti jednacího centra. To je vcelku detail proti tomu, co se za dveřmi sálu projednává a je o něco později uváděno do provozu.
Pokud jste se dostali k záběrům z projevů jednotlivých přednášejících či k jejich diskuzím, musíte se hrozit toho, co se odehrává v zákulisí. Je to až strašidelné a kdyby se navíc tato jednání nestávala jistým základem k dalším změnám ve společnosti, řekli byste, že jste se dostali do některého z pavilónu v Bohnicích. Nejde už jen o Green Deal, ale chtějí ve velkém rušit soukromé vlastnictví, znemožnit předávání majetku potomkům formou dědictví, vytvořit patnáctiminutová města s omezeným pohybem, snížit mobilitu na minimum a zvýšit kontrolu na maximum, a to za použití všech i dosud těžko představitelných prostředků. Ukázkou schizofrenní touhy po moci nejsou jen Schwab, Gates a Soros, v pozadí jsou ještě možná mocnější lidé, ale představitelkou spojení zla s politikou je i Ursula vor den Leyen. A z vedení EU není zdaleka jediná. Sídelní města orgánů Evropské unie lze vnímat jako hnízda zla 2.řádu.
U nás vládne Pětikoalice. Neschopnost členů vlády a čelních představitelů zúčastněných stran je zjevná. Výsledky vlády jsou i přes manipulativní a nekritický přístup médií tragické. Televizní debaty vedené proliberálními moderátory jsou i přes jejich snahu ochraňovat zástupce vládní kliky fraškou. Zvláště, když jsou přizvání členové opozice. V nedělní Partii na Primě bylo možno přesně vnímat rozdíly ve schopnostech a chování jednotlivých subjektů, respektive jejich zástupců. Zatímco Saša Vondra se snažil nevtipně ponižovat výkon Tomio Okamury při obstrukci ve Sněmovně (ostatně to samé se za nepřítomnosti Okamury dělo ze strany Pirátů i na Nově) a samozvaná krasavice Danuše Nerudová opět jen hodně mluvila, ale málo řekla, aspoň se tedy stále usmívala, Patrik Nacher z ANO byl velmi dobře připraven a k dispozici měl jeden argument za druhým. Neodbytný Tomio Okamura zase přiváděl Tománkovou k šílenství tím, že se odmítal nechat umlčet.
Záhadou zůstává, jak je možné, že se na vrcholná místa dostávají snad už i systematicky naprosto neschopní jedinci, případně ti spojovaní se skandály typu Dozimetr či různých druhů defraudace (Saša Vondra) . Stanjura nesmí na Opavsko, kde po něm zůstalo mnoho otazníků i vykřičníků, Rakušan má co dělat s Dozimetrem a šifrovacím telefonem, Hladík měl také na kahánku a musel čekat na výsledky vyšetřování, Bartoš inklinoval k drogám. Nekompetentnost se projevuje opět u Stanjury, dále u militantní Černochové, Lipavský je spíše ideologií zmanipulovaný politický pubescent než diplomat. Fiala žije ve vlastním růžovém světě. Pokračovat by šlo dlouho, jména jako Richterová, Němcová, Pekarová Adamová, Kolaja, Jakob a plno dalších patří lidem se strašidelnými názory, díky nimž lze pochybovat o jejich IQ. No a pak tu máme zločince. Na mezinárodní scéně jsou to ti, které jsme uvedli výše v souvislosti s WEFem, u nás k nim lze přiřadit jak mediální manipulanty, tak i Novotného z ODS, ale třeba i pátera Halíka a plno dalších. Bohužel kriminalizováni jsou občané z tzv. druhého břehu.
Normální člověk se poté dostává do sporů na sociálních sítích. Liberálové mají stále dost voličů, často až fanatických. Práce médií je usilovná a stále nachází úrodnou půdu. Navíc ANO není zrovna antisystémové a v podstatných směrech se zase tak moc od ODS neliší. Minimálně v mezinárodní politice. To se projevuje nejvíce v Evropském parlamentu, kde často zástupci obou stran hlasují stejně. Nečekejme tedy žádné revoluční změny, vyhrají li v dalších volbách souputníci Andreje Babiše. Nicméně návrat Pětikoalice do vlády už si přejí jen jejich nejvěrnější voliči. Ti však mají k normálnosti fakt dost daleko.
Jindřich Kulhavý
The post Opravdu se to děje? Štípněte mne … first appeared on Pravý prostor .
