JAN TICHÝ
Jasné je, že traktory na Prahu vyjedou a nejspíš tam i v množství větším než malém, zaparkují. Jaká je představa úspěchu akce?
A co můžeme za úspěch považovat? Setkání s nějakým papalášem? Ti se tomu vyhnou a už to oznámili a nezapomněli televizním divákům sdělit, co si o protestujících mají myslet. A nějaký další úspěch? Zastavení Green Dealu asi nehrozí, zpomalení rychlosti a dílčích ústupků už bylo částečně dosaženo protesty před Europarlamentem. Tak o co jde?
Jde hlavně o symboliku do světa, že i u nás traktory vyjely, a ještě více o vlastní atmosféru protestu. Lidé se potkají naživo, něco si vyslechnou a budou spolu mluvit tváří v tvář, ne bojovně klikat do mobilu. Záleží i na tom, kolik lidí se připojí a zda to věrchušku trochu (nebo hodně) vyleká.
Ukáže se, zda už jsme situací byli donuceni k odvaze a ochotě. To si netroufám odhadnout, ale účast o tom něco vypoví. Dobré je, že zemědělci budou protestovat čtyři dny. To už se nějaké omezení dostupnosti zboží a služeb může projevit. Navíc to některé lidi může probrat z iluze, že vše, co chtějí či potřebují, mají hned k dispozici po kliknutí na mobil.
Asi tisícovka traktorů je super, doufám, že se lidé připojí. Byl jsem na setkání cca 30 lidí z mé současné pracovní branže (bytová družstva) a přístup mě zklamal. Těžko říct, zda akce zemědělců někoho z nich oslovila. Nicméně se o ní ví. Ptal jsem se, zda někdo ví o nějakém předpisu, právním požadavku z posledních pěti let, který by nám zjednodušil práci. Shodli jsme se, že nic takového neexistuje.
Tak jsem humorně nadhodil „přidejme se k traktoristům a požadujme zrušení těch největších nesmyslů“ (a že se nás jich dotýká hodně a z různých oblastí). Ano, ten přístup zastřešujících organizací je podobný jako u Agrární či hospodářské komory.
Všichni vědí, co je štve, co nechtějí, ale jsou připosraní, pokud by měli jít bránit své požadavky . Byrokracie nás spoutává pavučinou předpisů, která nás dusí a my nejsme schopni a ani ochotni se bránit. Bojíme se přijmout, že dnes už jsme v situaci, kdy se občanská neposlušnost stává povinností. Aspoň na těch pracovních setkáních to tak vypadá. Nicméně se zdá, že převážná většina je smířená s tím, že plnit absurdní a nesmyslné požadavky je potřeba.
Osobně se s tím smířit nedokážu, proto o tom aspoň napíšu a s pár kamarády se akce zúčastním a podpořím ji. Byrokracie je parazitická a navíc sebedestruktivní, to znamená, že časem se to prostě musí zhroutit, ten hostitel to nemůže vydržet. Měl by se však bránit a jsem rád, že to část zemědělců a dalších lidí chápe.
Díky té byrokracii jsem naprosto ztratil motivaci pokračovat v práci, kterou se živím a hledám cestu ven. Osobně mi jde jen o to, tu agendu časem předat nějakému pokračovateli. Existuje víc možností a nyní je zkouším.
Původně jsem plánoval to tady vydržet do důchodu, ale spíš to než na důchod vypadá na kolaps či pěknej průser. Podporuji změnu, podporuji traktory a děkuji za lidi, kteří mne inspirují. Snad i já svým psaním někoho inspiruji. Když mě na akci někdo potkáte a poznáte, následně oslovíte, rád si s Vámi pokecám.
The post Zvítězí zase zbabělost, lenost a malomyslnost? first appeared on .
