Není moc co dodat…
Hudba – Jazz Q, album Symbiosis.
Nemůžu se zbavit pocitu, že tehdy i dnes jde o počin, který nebyl nikdy opravdu doceněn. Celá deska je potemnělá, žádná jiskra optimismu. Ale je skvělá. Vznikla v době, kdy se Jazz Q zpívala Angličanka Joan Duggan, přičemž existence Jazz Q je naprosto nemyslitelná bez Martina Kratochvíla, který míval na koncertech i pedagogické vstupy, na nichž apeloval na možné dotazy, aby neměly charakter: O kolik Láďovi Padrůňkovi (basák) poporostly vlasy? I ozvalo se z pod pódia – tak o kolik mu poporostl ohon? (Koncert v Jindřichově Hradci.)
„Epilog“ je v originále opravdu konec celého alba, ale předchozí opus Čaroděj (Wizzard) má konec opravdu nekompromisní – těžké jednotónové unisono celé kapely, o němž se nedá pochybovat – úder kolmo nad hlavou. Ani na zatřepání nohou tam nezbylo místo. Ony dvě skladby ze druhé strany bývalého LP by mohly mít klidně opačné pořadí a nic by se tomu nedalo vytknout. Čaroděj je daleko delší skladba – celých 16 minut. Je v nich snad všechno – poctivá muzika, poctivý život. Hra na hraně improvizace, rychlé santanovské pasáže (Carlos Santana – skvělý kytarista, který do rocku zavedl latinsko-americké perkusivní postupy) střídají pomalé části, ve kterých vyniká baskytarista Vladimír Padrůněk, který už dávno není mezi námi. Měl jsem tu možnost s ním kdysi docela dlouze mluvit ve vinohradské Demínce. Už tehdy to nebylo vůbec dobré , dokonce to bylo velmi špatné – 1991.
V každém případě Symbiosis patří k tomu nejlepšímu, co bylo na české potažmo československé rockové scéně kdy vytvořeno. Ale to už je jiná kapitola.
Epilog je epilog, který pořád působí velmi scénicky. Objeveno na současné pravidelné ose – městys – Brno, Bohunice.
Celé album
