800x600 Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman",serif;} Petr Sak 22. 10. 2018 Sociální anomie a nemocná – zdravá společnost Zdraví je obvykle vztahováno k člověku, mluvíme o zdravém a nemocném jedinci, ale není běžné mluvit o zdravé a nemocné společnosti. Při charakteristice společnosti je v sociologii obvyklé mluvit o sociální anomii, což je stav, v němž přestávají platit ve společnosti všeobecně sdílené sociální normy chování a hodnoty. Tento fenomén nemá dichotomický charakter, buď je sociální anomie, nebo není. Společnost se vyvíjí na kontinuu mezi absolutním přijetím sociálních norem chování a hodnot všemi členy společnosti a jejich respektováním ve svém chování až ke stavu, kdy nikdo společenské normy a hodnoty neakceptuje. Oba póly kontinua jsou mezní a zřejmě nikdy nenastávají, společnost se vždy nachází v kontinuu mezi extrémními póly. Lze předpokládat, že míra sociální anomie není ve společnosti homogenně plošně rozložena, ale v různých skupinách a segmentech společnosti je odlišná akceptace jednotlivých sociálních norem a hodnot. Tento statický, i když strukturovaný model je třeba narušit vnesením dynamiky, která je výsledkem několika pohybů: 1.Osvojování systému norem a hodnot mladou generací v procesu primární socializace 2.Proměna sociálních norem a hodnot. Např. v minulosti společensky nepřijatelná svobodná matka, zatímco v současnosti realita více než poloviny dětí rodících se nesezdaným ženám je popřením minulé normy. 3.Dualita deklarovaných sociálních norem a hodnot a reálných norem a hodnot promítajících se do chování subjektů. Např. v deklarovaném systému je odmítána korupce, avšak v reálném systému je ve značném segmentu společnosti korupce běžnou součástí chování. V deklarovaném systému je vysokou hodnotou vzdělání, avšak v reálném systému, zvláště politická elita svým chováním popírá hodnotu vzdělání a preferuje získání vysokoškolského diplomu jakýmkoliv způsobem. Místopředsedou vlády, ministrem zahraničí a ministrem vnitra může být člověk bez vysokoškolského vzdělání, politička bez vysokoškolského vzdělání aspiruje na funkci prezidenta a předsedy vlády. Nejedná se pouze o český fenomén, předsedou Evropského parlamentu byl člověk, který třikrát neudělal maturitu a nedokončil učební obor knihkupec. Do proměn společnosti se promítá dvojí pohyb společnosti, pohyb vedoucí k sociální anomii a pohyb proměňující systém sociálních rolí a hodnot. Aktuálně je často obtížné určit, o jaký pohyb jde, zvláště při zásadních změnách společnosti. Na pojetí sociální anomie Émile Durkheima navazovala řada sociologů, v situaci transformace české a slovenské společnosti se i empiricky sociální anomií zabývali např. Juraj Schenk a Peter Ondrejkovič. Čistě sociologický pohled na společnost v pojetí sociální anomie je možné posunut k multidisciplinaritě pojetím nemocné společnosti. Je možné pojem zdravá-nemocná společnost přenést z charakteristiky jedince? Co znamení zdraví ve vztahu k člověku? Zdraví je Světovou zdravotnickou organizací definováno jako stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoli jen jako nepřítomnost nemoci či vady (WHO, 1946). Člověka vnímám jako duální bytost, jedná se o individualitu a současně je součást sociálna. Vývoj jedince probíhá jako socializace a individualizace k němu vztaženého sociálna. V procesu socializace a sociálního zrání dochází k transformaci sociálna do módu konkrétní jedinečné bytosti. V opačném procesu je sociálno transformováno, modifikováno do podoby relevantní konkrétnímu jedinci. Protikladné procesy nacházejí průsečík v sociálním poli a sociálním zrání jedince. Stav společnosti se promítá do tohoto průsečíků a vývoje a dosažené úrovně člověka. Při provázanosti jedince a společnosti je evidentní, že zdraví či nemoc společnosti se dotýká obou entit, jak společnosti, tak člověka, jejího člena. Společnost sama o sobě nemá smysl, protože nedisponuje živým vědomím. Evoluce a v poslední fázi sociální evoluce vrcholí zrodem a rozvojem vědomí. Tento proces probíhá u člověka, ale jeho podmínkou je sociálno a s ním spjatá sociální entita, kterou je v poslední vývojové fázi společnost. Smysl společnosti je tedy odvozen od člověka, kterému vytváří podmínky k rozvoji vědomí, ke kvalitě jeho mysli ve statické i dynamické podobě. Stav společnosti a člověka se pohybuje na kontinuu zdraví – nemoc, na základě toho, jaké vytváří podmínky pro rozvoj kvality vědomí a mysli. Vědomí člověka a jeho rozvoj považuji za onu podstatu člověka, o níž mluví duchovní učitelé, filozofové i sociologové (Ježíš, Buddha, Marx, Fromm). Předpokladem zdravé společnosti je bezpečná společnost, společnost, jejíž existence, struktura a funkce nejsou ohroženy. (Sak, 2018). Atributem zdravé společnosti je naplňování jejích sociálních funkcí, jak je popisují autoři funkcionálního strukturalizmu (Parsons, Merton) a před nimi J.L.Fischer. Zdravou společnost charakterizuje primárně její stav jako systému a sekundárně její připravenost působit ve vztahu k jedinci a její reálné působení pro naplnění podstaty člověka. Toto působení můžeme sledovat v několikerém významu, naplnění podstaty člověka jako druhu, duchovní elity lidstva a každého jedince lidského společenství. Zařazení společnosti na kontinuu zdravá – nemocná společnost vyplývá z charakteristik společnosti nadindividuálního charakteru (sociálno) a jedinců, tvořících tuto společnost. Zdraví společnosti je stav, kdy jsou naplňovány její funkce a vytvářeny podmínky pro stav plné tělesné, duševní a sociální pohody jejích členů a optimalizace evolučního směřování k vyšší kvalitě vědomí a mysli. Čím silněji jsou tyto znaky ve společnosti obsaženy, tím je společnost zdravější, naopak vše, co je v rozporu s naplňováním těchto znaků vtahuje společnost do pásma nemoci. Toto vymezení není v rozporu s pojetím E.Fromma (Fromm, 2009) pouze usiluje o přiblížení k operacionalizaci pojmu nemocná společnost. Erich Fromm za nemocnou společnost považuje společnost, která potlačuje podstatu člověka a neumožňuje její rozvoj (Fromm, 2009). Kladl jsem si otázku, jak vnímat tento filozofický postulát v realitě a po delší době jsem prožil Aha - Erlebnis. Teoretické vymezení mi osvětlil reálný fenomén, z něhož mohu zpětně přenášet poznatky do teoretické roviny. V normalizaci žila dívka, jejíž rodiče nebyli nikdy v KSČ a proto nebyli postiženi represí. Maminka lékařka, v okresním městě byla dokonce okresní posudková lékařka. Rodina vlastně patřila v městě k elitě a vše nasvědčovalo tomu, že mimořádně inteligentní dívku čekají úspěšná vysokoškolská studia a skvělá profesionální dráha. Vzhledem k tomu, že její chování jako studentky gymnasia bylo projevem její lidské podstaty a ne adaptačních mechanizmů vedoucích ke konformitě s nemocnou společností, nedostala doporučení ke studiu medicíny a později, když se ukázala jako nejlepší uchazeč ke studiu evangelické teologické fakulty, opakovaně ke studiu nedostala státní souhlas a i když napsala osobní dopis Gustavu Husákovi, dveře k vysokoškolskému studiu se jí neotevřely. Po listopadovém převratu se před ní otevřela skvělá kariéra. Byla dokonalým kádrem; pronásledovaná disidentka, zavřený manžel za šíření charty, nikdy nebyla nejen v KSČ, ale ani SSM, disponovala významným sociálním kapitálem, znala se s řadou lidí z nové elity. Její manžel vedl rozhlasové Hovory s Václavem Havlem a jezdil s ním na zahraniční cesty, měla právnické vzdělání. Stala se ředitelkou sekretariátu ministerstva pro informace a počítalo se s ní na nejvýznamnější funkce. Ovšem euforie z pádu komunistického režimu a z převratu netrvala dlouho. Začala se vytvářet nová společnost, nové sociální jevy a společenské procesy utvářely nové sociálno. Nová společenská realita však neobsahovala to, co lidé v listopadu požadovali a politici slibovali, naopak se ve společnosti objevovaly jevy, které v listopadu nikdo nechtěl. Do mocenských pozic se prosazovali všehoschopní lidé a masky padaly i dřívějším disidentům a demokratům. Perspektivní mladá žena se skvělými kádrovými předpoklady se stále silněji dostávala do rozporů s novou společností, která se dalšími a dalšími sociálními jevy dostávala do konfliktu s lidskou podstatou této mladé ženy, která na rozdíl od mnohých odmítla zářnou kariéru v nemocné společnosti a zůstala věrná tomu nejcennějšímu, podstatě člověka. Nejen obraz normalizační a transformující se společnosti, ale také svůj zápas mezi lidskou podstatou a nemocnou společností geniálně zobrazila v autobiografickém románu Peřiny a chléb (Křenková, 2015). Proč právě v tomto případě vidím konfrontaci nemocné společnosti a podstaty člověka, na rozdíl od adorovaných disidentů, označovaných za pozitivní devianty. Velká část disidentů byla chartisty, ale i agenty STB, dříve byli stalinisty, později reformními komunisty a jak se stále prokazatelněji ukazuje, jejich lidská morálka byla značně pokleslá a jejich ikona Václav Havel se pod tlakem publikovaných faktů proměňuje v záporného hrdinu (Žantovský, 2014; Vodňanská, 2018). K disidentství byli dovedeni svou životní dráhou a svým způsobem z něho i profitovali. R.K. vstupovala do společnosti, na rozdíl od disidentů, nezatížená problematickou interakcí se společností a s establishmentem. Součástí její individualizace, socializace a sociálního zrání bylo svobodné promítání její lidské podstaty do společenských vztahů, do každodenního chování, exteriorizace vnitřní podstaty do vnějšího sociálna. A tento stav sociální exteriorizace její lidské podstaty vyjevil disharmonii, konfliktnost těchto dvou entit. Tím se objevuje otázka, je chyba v lidské podstatě této osobnosti či ve společnosti? Já na základě analýzy těchto konfliktů a obecně společenských procesů vyvozuji, že chyba je na straně nemocné společnosti. Nemocná společnost se promítá do řady oblastí. Vzhledem k limitujícími rozsahu se šířeji věnuji oblasti natalality a demografického vývoje, další oblasti jsou zmíněny jen ve zkratce a další nepochybně chybí zcela. Tímto příspěvkem chci především téma nemocné společnosti otevřít k diskusi. Natalita Předpokladem existence jakékoliv entity je její reprodukce, která je proto také významným indikátorem jejího zdraví. Index natality české společnosti je 1,41, přičemž k prosté reprodukci je třeba natalita o velikosti indexu 2,1. Kriticky nízká natalita má příčiny medicínské, ekonomické a sociální. Související ekonomické, medicínské a sociální jevy jsou vzájemně propojené, ovlivňují se a vytvářejí multiplikační efekt. Dále můžeme rozlišovat působení neplánované, spontánní jako důsledek jiných společenských procesů a působení záměrné, plánované jako důsledek sociálního inženýrství. Příkladem může být prudký nárůst porodnosti v polovině sedmdesátých let jako plánovaný důsledek státní politiky. Naopak příkladem opačného působení v současnosti je doporučení až tlak OECD ke snížení mateřské dovolené na jeden rok. Sociální příčiny natality Devalorizace hodnoty rodiny, dítěte a partnera (myšleno opačného pohlaví) a změna životního stylu. Od osmdesátých let se proměňuje hodnotový systém společnosti a nositelem této proměny je mladá generace. K největším změnám, především v devadesátých letech, došlo u hodnot rodina, děti a partner (Sak, 2004). Pokles těchto hodnot v devadesátých letech je jednou z příčin poklesu porodnosti a posouvání porodu do vyššího věku žen. Změny natalitního chování žen vedlo ke změně životního stylu a naopak změněný životní styl vedl ke změně natalitního chování. Jako hlavní příčiny změn bývá uváděno cestování a profesní kariéra. Společenské oslabování statutu a funkce rodiny, destrukce a eroze rodiny Rozdílné společenské systémy a ideologie měly donedávna jedno podstatné společné, shodovaly se v tom, že rodina je základ státu (společnosti). Říkal to Gustav Husák, papež, monarchie i buržoazní ideologie, přičemž rodinou byl muž a žena a jejich pokrevní příbuzní. Tento model se v současnosti rozkládá. Požaduje se, aby manželství mohl založit kdokoliv a cokoliv. Dříve posvátné mateřství symbolizované mateřstvím Panny Marie je vnímán