Bývaly doby, kdy se poradci vedoucích politiků pohybovali spíš v přítmí politických salonů, protože panovala snaha představovat politiky jako osoby neomylné, které žádné poradce nepotřebují. Bylo tomu tak i u nás, fungovalo to, nu a protože politici mívali těch poradců třeba i víc než jen jednoho - a sbírali rozumy od všech - budovali si pověst osob mimořádně informovaných a schopných, které si zaslouží, aby ve svých funkcích pokračovaly i v dalších funkčních obdobích, resp. aby postoupily do funkcí vyšších.
Poradci však zůstávali v postavení bytostí víceméně utajených a bylo tomu tak až do doby jejich vzpoury, ke které došlo v čase poslední české prezidentské volby v loňském roce, kdy v poradenském přítmí odmítl i nadále „trpět“ ješita a někdejší diplomat Petr Kolář, a na plná ústa republice vyzvonil, že to on, i když – pravda - první nápad na to vyšel z amerického velvyslanectví v Praze, stvořil z vojenského důchodce Petra Pavla nového prezidenta republiky.
pysna princezna radci
Promo článek:
Promo článek
číst dál
