Je to v tomhle našem kapitalizmu nadmíru zajímavý jev. Politik, který se ve vládní funkci chová jako ten nejpolitováníhodnější pomatenec, dostane rozum ve chvíli, kdy mu vládní funkci vezmou. Viděli jsme to už tolikrát, že nás to ani nepřekvapuje, a spíš dumáme nad tím, proč se tak děje. To se člověk ve vládě dostává pod takový tlak nejrůznějších vlivů, že ho to nutí blekotat nesmysly, jeden větší než druhý? A teprve až se téhle tíhy zbaví, hlava se mu náhle projasní, takže k údivu všech začne uvažovat i mluvit jako normální člověk?
Vzpomínáte si např. na Lubomíra Zaorálka, jak se z něj, coby nejvášnivějšího odpůrce amerického radaru v Brdech, stal v momentu jmenování ministrem zahraničí nejoddanější přítel Západu, EU i NATO? Jak vykřikoval, že teď už přece někam patříme a musíme se podle toho chovat? Jak na první výročí fašistického převratu na Ukrajině vyjel za nás za všechny do Kyjeva, aby zde demonstroval, že pěti miliardami amerických dolarů zfinancovaný Majdan není jen svátkem ukrajinských fašistů z masa a kostí - jak se o novém režimu vyjádřil Němec Verheugen - ale též svátkem naším?
zaorálek ateo
Promo článek:
Promo článek
číst dál