Pro mnoho bývalých, ale i těch ubývajících současných voličů a příznivců ČSSD a KSČM, je aktuální pohled na obě partaje opravdu neradostný. Je až s podivem, s jakými primitivními argumenty vedení obou stran odráží systematicky všechny výzvy k sebekritice a potřebným či spíše nevyhnutelným změnám. Na Titaniku se tancuje, ale zákeřný útes se blíží a kormidelníci stále dokola odmítají změnit kurz a kapitánské uniformy se drží jako ono příslovečné lejno košile. I posádka se ale již začíná probouzet, remcat a jistá část dokonce i bouřit, jelikož mezi ní nejsou jen samí flegmatici a sebevrazi.
Levicově smýšlející člověk, aby si dnes nad stavem KSČM jen povzdechl a lakonicky konstatoval - kde jsou ty časy, kdy strana byla jasně zařaditelná, čitelná, měla jednoznačný program a v poslaneckém klubu a svém vedení disponovala takovými osobnostmi jako byli Zdeněk Klanica, Zuzka Rujbrová, Miroslav Vacek, Václav Exner, Jaroslav Štrait, Miloslav Ransdorf, Jaromír Kohlíček nebo Ludmila Brynychová.
Promo článek:
Promo článek
číst dál