LUBOŠ ZÁLOM
Někteří lidé se snaží současný nevyhnutelný pokles životní úrovně bagatelizovat. Snaží se blahobyt líčit jako něco výjimečného v lidském životě. Jako by lidský život byl přirozeně koloběhem strádání, a technologická, vyspělá a na blahobyt zaměřená západní civilizace byla něčím výjimečným a nepřirozeným. Jistě, v celých dějinách lidstva to něco výjimečného je: protože i důraz na rozum a svobodu a individuální tvořivost bylo v celých lidských dějinách něco výjimečného. Lidé, ať už různé intelektuální autority či politici, kteří se snaží nad nespokojeností nebo obavami lidí mávnout rukou, jako by lidé byli prostě jen zpovykaní, nenažraní, rozmazlení, a jako by si měli zvyknout na to, že už nikdy si nepořídí vlastní bydlení, už nikdy nebudou létat na dovolenou, už nikdy neušetří ani korunu a budou žít z měsíce na měsíc, a budou nakonec jen rádi, když jim stát nevypne teplou vodu. Tyto autority nenávidí svobodu. K lidem chovají šílenou nenávist a ideálem je pro ně lidská bytost žijící v utrpení. Možná si to mnozí ani nepřiznají…
Na nic takového si zvykat nemusíme. Naopak: měli bychom usilovat o co největší blahobyt, růst, rozvoj, o co nejpříjemnější život, o pohodlí, o bohatství.
Ale co je to vlastně to žití si nad poměry? Mnoho lidí si totiž opravdu nad poměry žilo a stále žije. Těmi poměry nelze správně myslet nic jiného, než reálnou ekonomickou produktivitu a schopnost celé ekonomiky, tedy sumy všech jednotlivců, produkovat hodnoty.
Kdo tady tedy žije nad poměry?
Jsou to úředníci nebo alespoň velká část z nich. Jsou to pracovníci všech možných politických neziskovek. Jsou to profesoři a učitelé, kteří dětem vykládají genderismus nebo ekologismus či něco podobně zbytečného. Jsou to všichni ti dotovaní pseudopodnikatelé. Jsou to příjemci sociálních dávek, přinejmenším všichni ti, kteří jsou schopni sami pracovat. Jsou to politici napojení na státní či krajské nebo městské penězovody a jejich kamarádi a kumpáni. Jsou to všichni neproduktivní lidé, kteří parazitují na ostatních, na těch produktivních. Na živnostnících, na těch, co podnikají bez dotací, na produktivních zaměstnancích, a tak dále.
Jenomže ono je to ještě o jeden odstín horší: pokud jde o žití nad poměry, kdo vlastně tohle všechno umožnil? Všichni produktivní lidé, kteří dovolí, aby na nich bylo parazitováno, mají podobnou morální vinu. Oni mají svrchovanou moc nad hodnotami, které chtějí uchovat nebo které produkují. Je obrovským selháním tuto moc pustit z rukou.
Co je to tedy ten život nad poměry? Je to nerovná ale přesto pevná symbióza parazitů a těch, kteří jim dovolí parazitovat. Výsledek? Ekonomický kolaps, do něhož se řítíme.
Přitom cesta z krize je vlastně úplně snadná: opustit společenský systém, který je založen na parazitismu. Opustit dnešní socialismus.
Luboš Zálom
The post Žili jsme si nad poměry? first appeared on Pravý prostor .
