Včera mi přišla textová zpráva od mého mobilního operátora. Zpráva obsahovala odkaz na článek s názvem „Průvodce minimalisty“ ( The minimalist’s guide ) a podrobně popisovala kroky, které bychom mohli – a měli – podniknout, abychom žili spořádaněji a skromněji tím, že se zbavíme věcí, jako je staré oblečení a elektronika, darujeme knihy, které už nebudeme číst, a zřejmě smažeme staré e-maily, abychom ušetřili místo v cloudu (a emise).
Byla jsem opravdu nadšená, když jsem tu zprávu dostala. Konečně se ke mně dostala brigáda degrowth, řekla jsem si. Konečně jsem ve hře, místo abych jen poslouchala o lidech, kteří dostávají od svých bank návrhy, jak snížit své emise. Bylo to na mně vidět. Měla jsem pro přechod význam.
Samozřejmě jsem se okamžitě chopila příležitosti vyčistit své kuchyňské zásuvky od věcí, kterých jsem se už léta nedotkla, a vyhodit všechny boty, které jsem neměla na sobě déle než měsíc. Také jsem se snažila přimět manžela, aby daroval hadr, kterému říká tričko, jež nosí při práci na zahradě, do útulku pro zvířata, aby posloužil jako podestýlka. Jenže nic z toho jsem neudělala, opravdu.
Co jsem udělala, bylo, že jsem si sedla a přemýšlela o hnutí degrowth, protože vsedě se mi přemýšlí mnohem lépe. Po jisté době strávené přemýšlením jsem nyní přesvědčena, že je to ještě podstatně větší blbost než zelený vodík.
Tak se na to teď podíváme. Myšlenka degrowthu spočívá v tom, že země ve skutečnosti nepotřebují mít rostoucí ekonomiku a všichni můžeme prostě spokojeně žít, aniž bychom všeho tolik spotřebovávali. Ve skutečnosti se důrazně doporučuje, abychom spotřebovávali mnohem méně všeho, od potravin a energie až po luxusní zboží, jako je cestování na dovolenou. A boty.
Zdá se, že hnutí degrowth v podstatě tvrdí, že ekonomický růst je v podstatě přeceňovaný a zastaralý, takže zkusme opak. Koneckonců to ještě nikdy nikdo nezkusil. Tedy ne záměrně.
Dobře tedy. Řekněme, že většina lidí skutečně začne kupovat méně potravin, spotřebovávat méně elektřiny, zašívat oblečení, přestane cestovat na dovolenou a bude trávit čas doma a uspořádávat kuchyňské skříňky.
Představme si, že všichni poslechneme dietní doporučení snížit příjem masa na 300 gramů týdně nebo tak nějak a přijmeme stravu bohatou na rostlinné a hmyzí bílkoviny – ale samozřejmě střídmě. To by znamenalo, že řada firem by vydělávala mnohem méně peněz. A od té doby se to všechno roztočí do spirály.
Zemědělci by za své produkty dostávali méně peněz, protože by všichni kupovali méně ovoce, zeleniny, masa a mléčných výrobků. Mnozí z nich by zkrachovali, protože už tak sotva vycházejí s penězi. Emise ze zemědělství se sníží. Jistě.
Supermarkety, které jsou hlavním důvodem, proč zemědělci sotva vycházejí s penězi již nyní, budou mít také nižší zisky kvůli nižšímu obratu. Zvýší ceny, čímž zchudne mnohem více lidí. Některé z nich možná také zkrachují. To by bylo rozhodně dobré pro regulaci emisí, takže opět hurá.
Výrobci spotřebního zboží by šli cestou supermarketů, protože všichni začneme používat méně tohoto zboží a to, které už máme, budeme používat déle. Ceny by se zvýšily i tam, což by snížilo poptávku. Třetí hurá pro emise – čím méně se bude vyrábět ledniček a pracích prášků, tím nižší bude emisní stopa těchto a dalších průmyslových odvětví. Další hurá pro degresi.
Podívejme se dále na cestovní ruch. Pokud všichni zůstanou doma a budou se věnovat organizaci kuchyňských skříněk a zašívání ponožek, postupně zanikne cestovní ruch, který tvoří solidní část HDP několika evropských zemí a téměř celý HDP mnoha dalších národů. Vzpomínáte si, co se stalo během první vlny výluk? Byl to masakr a degrowth bude také masakr, ale zpomalený.
Takže maloobchod se bude zmenšovat, cestovní ruch téměř zmizí a veškeré zemědělství, které zůstane, se stane plně ekologickým, protože při mnohem nižší spotřebě by nižší výnosy mohly být opodstatněné. Zemědělské produkty se mohou stát luxusem, který si vychutnáme při zvláštních příležitostech, přičemž většina z nás si bude pěstovat vlastní potraviny, jak jen to půjde.
Pak přijdou na řadu všechna odvětví, která živí maloobchod, spotřební zboží a cestování. Bolest se přirozeně přenese i na ně – a s ní i propouštění. Protože jakmile firmy ztratí spotřebitelskou poptávku, začnou propouštět.
Poočku špehuju spoustu nezaměstnaných v konfiguraci degrowth a ne všichni se budou moci stát instalatéry solárních panelů nebo údržbáři větrných turbín.
Zde se pravděpodobně objeví myšlenka všeobecného základního příjmu. Nezaměstnaní a hladoví lidé jsou nebezpeční, takže pokud jim nedáte práci, budete jim muset poskytnout nějakou formu finanční podpory. Z této podpory se už v Evropě a, jak jsem zaslechla, i v USA a Kanadě živí spousta migrantů.
S tím je spojen jen jeden malý problém. Vlády by na zavedení systému všeobecného základního příjmu potřebovaly peníze. Peníze, z nichž vlády hospodaří, pocházejí z daní. Daně pocházejí z průmyslu a od pracujících jednotlivců. A když jste ve jménu degrowthu a snižování emisí zdecimovali všechna svá průmyslová odvětví, byly by zdecimovány i vaše daňové příjmy.
Jediným řešením tohoto problému by bylo zvýšení daní pro ty, kteří stále pracují. Přidání uhlíkové daně zní v kontextu degrowthu také správně a korektně. Zvýšení by ještě podpořilo nižší spotřebu, což by znamenalo nižší HDP, snížení emisí a onen univerzální základní příjem pro všechny nově propuštěné členy bývalé pracovní síly. Tragicky zde můžeme narazit na další malý problém.
Při nižším růstu HDP a nižší spotřebě všeho možného by si spousta lidí mohla zvolit cestu nereprodukce, což by v budoucích generacích vedlo ke zmenšení počtu pracujících a daně platících obyvatel.
Z klimatického hlediska je to dobrá zpráva – čím méně lidí, tím nižší emisní stopa druhu, což je dobrá věc a hurá, a tak dále. Z praktičtějšího hlediska znamená méně lidí ještě nižší daňové příjmy pro vlády, což znamená méně peněz na onen univerzální základní příjem, kromě jiných méně důležitých věcí, jako je vzdělávání a zdravotní péče.
Od vzdělání bychom se mohli v podstatě obejít po, řekněme, čtvrté třídě, protože kdo potřebuje vzdělané lidi, kteří nebudou mít práci? Ve skutečnosti bychom se možná museli obejít bez vzdělávání úplně a nechat rodiče, aby své děti naučili základním dovednostem, které uznají za vhodné, protože na financování škol nebudou peníze. S výjimkou soukromých škol pro stále menší menšinu lidí, kteří si mohou dovolit mít děti a vzdělávat je. Stejně jako maso a cestování se i vzdělání může stát luxusem.
Možná je to však příliš chmurný pohled na hnutí za degrowth. Možná ti, kdo ho podporují, chtějí, abychom všichni spotřebovávali jen o trochu méně všeho. Možná chtějí, abychom všichni učinili jen několik malých a bezvýznamných obětí, jako je například oblíbené kratší a studenější sprchování a méně masa.
Možná. Ale i kdybychom začali o něco méně, nevyhnutelně bychom se dostali do spirály mnohem méně. Jakýkoli pokles spotřeby vyvolá reakci dodavatelů a ta tradičně spočívá ve zvyšování cen a propouštění, vyvolaném nižšími zisky. A nižší zisky mají nevyhnutelně za následek nižší daňové příjmy.
Tyto nižší daňové příjmy by pak nevyhnutelně vedly k nižším vládním výdajům na věci, jako je vzdělávání, zdravotní péče a infrastruktura, což by ovlivnilo životní úroveň – a délku života -, což by pravděpodobně vedlo k dalšímu poklesu spotřeby, a to by byl krásný začarovaný kruh. Vůbec to neskončí nepokoji. A to je ten méně brutální scénář.
Brutálnější scénář by byl ten, v němž by se příčina a následek obrátily a degresivní růst by začal zánikem podniků kvůli přemrštěným nákladům na energii. Smrt podnikání znamená smrt nabídky, takže jakákoli poptávka nemůže být uspokojena, protože ji nemá kdo uspokojit. Jak to shrnulo protestní hnutí zemědělců: „Žádní zemědělci, žádné potraviny“. Totéž platí pro všechna ostatní odvětví, která vyrábějí zboží a poskytují služby.
O něco menší spotřeba, o něco menší luxus zní zvládnutelně. Na to sázejí bojovníci za degrowth. Problém, který si tito zastánci kampaně pravděpodobně neuvědomují, protože jsou příliš zaneprázdněni kampaní, spočívá v tom, že nikdy nezůstane jen u trochu menšího množství. Stejně jako ekonomika nikdy nemůže běžet na místě.
Pokud záměrně omezíte spotřebu všeho nebo budete ekonomiku tlačit zpět do derůstu, bude se sunout dozadu stále rychleji, až se zhroutí. A to je přesně to, co by degrowth přinesl, kdyby se prosazoval stejně agresivně jako nyní. Protože se prosazuje naprosto bez ohledu na četné nezamýšlené důsledky, které toto úsilí nevyhnutelně přinese.
Zdroj
