Rozpory mezi Řeckem a Tureckem jsou dlouhodobé a historické souvislosti jsou jen jednou ze součástí celého problému. V posledních letech dávají Turci stále častěji najevo své dobyvačné choutky – a to nejen ve vztahu k Řecku.
Při nedávných konfliktech Turci neustále narušovali výsostné vody i vzdušný prostor Řecka a vše vyvrcholilo na přelomu let 2019/20 velkou invazí džihádistů do Řecka, podporovanou právě Tureckem.
Na tehdejší boje na hranicích se už zřejmě – pomalu, ale jistě – zapomíná, nicméně vztahy mezi oběma zeměmi jsou stále velmi vypjaté. Erdogan už v dobách největšího napětí dal jasně najevo, že některé ostrovy v Egejském moři považuje za turecké a dokonce nechal vydat mapu, na které jsou ostrovy takto označeny.
To, že Turecko ve svých dobyvatelských choutkách nijak nepolevuje, ukazuje i nedávný případ…
Turecká vláda se snaží dobýt řecké ostrovy v Egejském moři, ať už demograficky nebo vojensky.
Cíl je stejný: dobytí ostrovů.
Na tureckém provládním televizním kanálu AHaber političtí analytici a specialisté na národní bezpečnost vzrušeně diskutovali o tom, jak by turecké letectvo mohlo zaútočit na řecké ostrovy v Egejském moři.
Politický analytik řekl:
„Nenapadneme ostrovy. Využijeme svého práva na volný pohyb. Budeme členy Evropské unie. Pak se ostrovy během jedné generace demograficky přesunou k tureckému lidu. Za generaci budou všechny ostrovy převážně turecké.
„Dobytí bez války, “ dodal, „ je dosaženo tímto prostřednictvím demografické nadvlády.“
Druhý analytik nesouhlasí: “ Dobytí ostrovů bude dosaženo pouze válkou.“
Jeho úvaha:
„Tyto ostrovy byly pod osmanskou nadvládou 500 let, ale demograficky byly z 95 % řecké. Ani Osmanská říše je nedokázala turkizovat. Navíc nevěřím, že Turecko bude někdy členem EU.“
Turecká média také nepravdivě a opakovaně tvrdí, že „152 řeckých ostrovů a ostrůvků v Egejském moři patří Turecku.“
Historicky a právně však tyto ostrovy patří Řecku, a to především na základě smlouvy z Lausanne z roku 1924, turecko-italských dohod z roku 1932 a Pařížské smlouvy z roku 1947.
Tyto ostrovy ostatně patřily Řecku i v dávnější historii, před dobytí Osmany.
Dobytí je součástí islámského džihádu (válka ve službách islámu), který je podle islámských písem společnou povinností.
Byla to ideologie dobývání ve jménu džihádu, která přiměla osmanské Turky k invazi a dobytí území zahrnujících Asii, Evropu a Afriku po více než 600 let.
Podle islámu je muslimská vojenská expanze aktem přízně od Alláha, který poskytuje tato místa muslimským dobyvatelům.
Postoj turecké vlády ke genocidě je zvláštní kombinací popírání a ješitnosti. Za prvé tvrdí, že jejich předci nespáchali genocidu, a že to byla prostě válka, kterou lze přirovnat k sebeobraně.
Pak prohlašují, že „oni (křesťané) si to zasloužili,“ a že „pokud to bude nutné, mohli bychom to udělat znovu.“
Turci také pomáhali Ázerbájdžáncům v útocích na Armény a jisté je, že by se postavili na stranu džihádistů, pokud by se v některé evropské zemi strhl „džihád mečem“ (k čemuž již mají země jako Francie, Německo či Švédsko slušně nakročeno).
Turci dlouhodobě podporují demografický džihád v islamizovaných evropských zemích a jsou spolu s Katarem hlavním sponzorem evropských mešit a různých islámských spolků.
Země jako Německo či Rakousko považují v podstatě za dobyté….
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 3 Průměrně: 5 ]
Článek V turecké televizi zcela vážně diskutovali o dobytí Řecka se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda .
