BAWERK.EU
V současnosti panuje poměrně velká nespokojenost s globálními západními elitami. Někteří lidé u nás tuto kritiku posunují od těchto elit na kritiku mezinárodního obchodu. Tak jako kdyby tyto elity s tímto obchodem přímo nějak souviseli. Naštěstí mezinárodní obchod je mnohem staršího data než nějaké zpovykované a šílené elity. Padají také návrhy na podstatné zvýšení míry soběstačnosti a omezení dovozu či dokonce někdy i návrhy na odpoutání se od mezinárodního obchodu docela. Často se při té příležitosti odkazuje k době před rokem 1989, kdy jsme si měli prý vyrábět v Československu skoro vše a měli se obejít bez dovozů. To je však mylný názor. Naopak komunistické Československo čile obchodovalo se světem a zapojovalo se do mezinárodní dělby práce. Dokonce socialistické země si založily vlastní obchodní společenství a rozvíjely vlastní dělbu práce. Obchodovalo se ovšem i s kapitalistickými zeměmi. V tomto textu se podíváme na to, jak to kdysi bylo se zahraničním obchodem. Předně však musíme zdůraznit, že ČSSR bylo velkým dovozcem řady surovin a samozřejmě i paliv. Bez nich by se u nás skoro nic hospodářsky nehnulo. A i nadále tomu tak musí býti.
Podívejme se, co o mezinárodním obchodu pravila dobová odborná práce „Geografie Československé socialistické republiky“ z roku 1985: „Mezinárodní ekonomické vztahy se neustále prohlubují s rozvojem československého národohospodářského komplexu. Uskutečňují se v mezinárodní dělbě práce prostřednictvím zahraničního obchodu. Šestnáctinásobně vyšší obrat v zahraničním obchodě proti r. 1948 je nejlepším měřítkem těchto vztahů. ČSSR jako členský stát socialistické ekonomické integrace realizuje 2/3 obratu zahraničního obchodu v rámci RVHP, je také nejvýznamnějším obchodním partnerem všech členských zemí vedle SSSR, NDR a Polska. Prohlubuje se i objem obchodu s vyspělými kapitalistickými státy a rozvojovými zeměmi.“ (1). Tak se praví hned v úvodu kapitoly nazvané „Mezinárodní ekonomické vztahy a zahraniční obchod“ ve zmíněné knize. Dále se zde doslova píše, že: „Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické integrace členských států RVHP (z r. 1971) položil základy přerůstání národních ekonomik k ekonomice socialistické integrace. Postupně dochází k užšímu propojování národohospodářských komplexů jednotlivých členských zemí RVHP, tedy i československého národohospodářského komplexu.“ (2).
V praxi to vypadalo nějak takto: „Ve strojírenském průmyslu uzavřené dohody zahrnují zhruba 10 tis. položek strojů a zařízení, z nichž se naše strojírenství specializuje na jednu čtvrtinu.“ (3). Čili byl zde potenciál pro výrobu asi 2,5 tisíc položek, s tím, že dalších 7,5 tisíce položek se mělo případně dovážet z jiných států! Těžko lze tedy předpokládat, že se vše vyrábělo u nás. Pro příklad přední a zadní nápravy pro automobilový průmysl se dovážely z Bulharska a Maďarska. A třeba specializační dohody s Polskem ve výrobě sirouhlíku umožnily uzavřít některé zastaralé chemické provozy s touto výrobou. Obdobné dohody byly s Maďarskem, Bulharskem a Rumunskem ohledně anorganických barviv, farmaceutických výrobků, čisté chemikálie a agrochemikálií. Pěnová pryž a gumárenské výrobky se odebíraly z Maďarska. Obecným trendem bylo zvyšování dovozu strojů kvůli stoupající specializaci strojírenství v mezinárodní dělbě práce. V době vydání citované práce činil dovoz strojírenských výrobků – strojů a zařízení – téměř 2/5 celkového dovozu. Citovaná práce k tomu praví: „Dováží se hlavně stroje a zařízení, která se v ČSSR nevyrábějí vzhledem ke specializaci v rámci socialistické integrace, jako obráběcí stroje třískové (SSSR, Bulharsko, NDR, Maďarsko, Rumunsko, NSR, Švýcarsko), obráběcí stroje beztřískové (NDR, SSSR, NSR, Polsko, Švýcarsko, Maďarsko), osobní automobily (6/10 SSSR, NDR, Polsko, Rumunsko, Itálie, Jugoslávie), nákladní auta (NDR, Rumunsko, SSSR). Ve strojírenském dovozu jsou důležité stroje pro zpracování informací, stroje a zařízení pro chemický průmysl, zemědělské stroje, traktory a podobně (4). Zmíněný dobový materiál z roku 1985 považoval za nejdůležitější zboží dovážené do ČSSR následující položky: ropa, zemní plyn, rudy kovů, kovy a polotovary, textilní suroviny a polotovary, maso a masné výrobky, ryby a rybí výrobky, tuky, rostlinné oleje a olejná semena, kůže, kožedělné suroviny a kožešiny, chemické výrobky, celulóza, hnojiva, automobily, traktory a zemědělské stroje, zařízení, nástroje a podobně (5).
U surovin, jak již bylo zmíněno, je situace naprosto jasná a jejich dodávky do ČSSR byly rozsáhlé a jistě zcela nutné. Ne ovšem vždy se dodávaly suroviny, které v ČSSR nešlo získat anebo je nešlo získat bez velké námahy. Někdy se dodávaly suroviny, které se v ČSSR daly vyrábět. Třeba celulóza se do ČSSR dodávala až z Usťilimské celulózky z Irkutské oblasti. Tato se však dovážela i ze Švédska a Finska. Pro nábytkářství se dovážela různá dřeva a dýhy. Dokonce i vlna se k nám dovážela, a to třeba až z Austrálie anebo Nového Zélandu a i surové hovězí kůže (Argentina, USA, Brazílie) (6).
Komunistické Československo se zapojovalo do mezinárodního obchodu postupně stále více . Ve srovnání se 60. lety 20. století se otevřenost československé ekonomiky vůči zahraničí zvyšovala, i když méně než ve vyspělých tržních ekonomikách. V roce 1982 představoval vývoz 30 % úhrnné produkce všech výrobních odvětví určené k finálnímu užití a dovoz zabezpečoval 14 % celkové materiálové spotřeby, 7 % osobní spotřeby, 14 % společenské spotřeby a 16 % investic. Závislost na dovozu byla nadprůměrná v průmyslu paliv, hutnictví neželezných kovů a v průmyslu strojírenském, chemickém a tabákovém. Naopak jen malá byla v lesnictví, spojích, stavebnictví, výrobě elektřiny a v průmyslu sklářském, keramickém, stavebních hmot, dřevozpracujícím, papírenském a polygrafickém. I přes rostoucí zapojení do mezinárodní směny, bylo opožďování tohoto zapojování ve srovnání s vyspělými tržními ekonomikami v 70. a 80. letech 20. století hojně kriticky přetřásaným problémem. I přes tuto dobovou nespokojenost je ale nutné uvést, že obrat zahraničního obchodu byl v ČSSR 3 150 dolarů, čili skoro třikrát tak velký jako byl dobový celosvětový průměr (7). Komunistické Československo bylo nicméně i tak do mezinárodního obchodu nadprůměrně zapojenou zemí. Obchodní bilance v té době nebyla vždy kladná (to ani není teoreticky a ani prakticky možné). V letech 1974 až 1980 dosáhl schodek 27,1 miliardy korun. Opět byla obchodní bilance pasivní v letech 1985 až 1987. Mimo toto období byla aktivní (8). Tehdejší korunové hodnoty čtenář může násobit šesti až sedmi pro přepočet na dnešní cenovou hladinu.
Existovaly i sdružené investice, tj. investice prováděné dohromady vícero státy. Pro příklad se plánovala tato společná investice. Na chmelnickou jadernou elektrárnu na Ukrajině o celkovém výkonu 4000 MW měl být napojen rozvod o přenosovém napětí 750 kV do polského Rzeszówa. Energetická soustava Mír tak měla dostat nový výkonný zdroj elektrické energie a československé hospodářství tak mělo dostávat ročně 2,7 miliardy kWh. Zda byla tato investice nakonec dokončena se mi nepodařilo zjistit, ale jiné podobné investice byly skutečně společně realizovány. Třeba závody Tatra v Kopřivnici byly rozšířeny s podporou Mezinárodní investiční banky RVHP atd. (9).
Specializace se týkala i zemědělské výroby. Dobový zdroj třeba psal: „Na základě dohod o mnohostranné mezinárodní spolupráci v zemědělské výrobě se ČSSR zaměřuje na některé druhy osiva, pivovarského ječmene, ovsa, řepky a některých druhů zeleniny. Tato osiva dodáváme též do států RVHP. Vzájemné jsou dodávky zemědělských strojů a zařízení, zemědělských dopravních prostředků, průmyslových hnojiv a chemikálií. Socialistické státy také ve vzájemné péči se starají o vyšlechtění nových odrůd zemědělských plodin a domácích zvířat a zvýšení jejich užitkovosti. Společně se řeší řada výzkumných úkolů, které povedou např. ke zvýšení chovu ryb, lepšímu zpracování olejnatých semen apod. Zvláštní pozornost je věnována zajištění krmiv. V rámci společných projektů socialistické integrace se podílíme na některých investičních úkonech. V Mozyru v Běloruské SSR závod na výrobu krmného droždí pracuje též pro naše zemědělství (dodávky 20 tis. tun ročně)… V rámci specializace zemědělské výroby a vzhledem ke komplexu přírodních podmínek jsou Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Kuba i Vietnam našimi hlavními dodavateli teplomilných druhů zeleniny a ovoce, ale také kukuřice, rýže a krmných plodin.“ (10). Kukuřice i krmné plodiny se ovšem pěstovaly a daly se tehdy pěstovat ve velkém i u nás.
Jak již bylo výše zmíněno obchodovalo se i s kapitalistickými zeměmi, a to i přes určitá embarga na dovoz některých výrobků (třeba elektroniky použitelné pro výrobu zbraní anebo občas i kávy nebo banánů apod.) a restrikci dovozu ze strany Československa (antiimportní politika). Obchod s vyspělými kapitalistickými ekonomikami tvořil roku 1970 22,4 % obratu zahraničního obchodu ČSSR a roku 1980 23,1 %. V roce 1985 to bylo 15,5 % a roku 1988 17,4 % a roku 1989, po změně metodiky, dokonce 31,1 %. Vedle toho se obchodovalo i s rozvojovými zeměmi, které byly také z velké části nesocialistické (pro příklad roku 1970 byl jejich podíl na obratu zahraničního obchodu 7,6 %). Mezi největšími obchodními partnery ČSSR patřila kapitalistická Spolková republika Německo (SRN) a její podíl na obratu zahraničního obchodu kolísal v letech 1970 až 1989 mezi 4,4 až 8,8 %. V letech 1970, 1975 a 1980 šlo po Sovětském svazu, NDR a Polsku o nejdůležitějšího obchodního partnera ČSSR. V letech 1985 a 1988 byla SRN pátým nejdůležitějším partnerem ČSSR. Po změně metodiky výpočtu začátkem roku 1989 byla SRN dokonce druhým největším obchodním partnerem ČSSR (s podílem 8,8 % na obratu). Poměrně významný byl i ochod s Rakouskem a Velkou Británií. (11).
Samozřejmě hodně se do ČSSR dovážely paliva a suroviny, jak již bylo napsáno. V roce 1970 tvořily tyto položky 43,1 % dovozu a v roce 1985 už 53,6 % dovozu. Počítaje v to ovšem i chemické výrobky, hnojiva a kaučuk a suroviny rostlinného a živočišného původu. Ty druhé se podílely v roce 1970 na dovozu 9,3 % (asi 2,47 miliardy Kčs) a roku 1985 5,9 % (asi 7,1 miliardy Kčs). Silný byl dovoz i potravinářského zboží. Roku 1970 byl jeho podíl na dovozu 14,8 % (asi 3,94 miliardy Kč) a roku 1985 6,2 % (asi 7,5 miliardy Kčs). Naopak chovný dobytek a jiná zvířata se dovážel okrajově (0,3 % podíl na dovozu roku 1970 a 0,1 % roku 1985). Na druhou stranu průmyslové spotřební zboží se dováželo ve velkém. Roku 1970 byl jeho podíl na dovozu 8,5 % (asi 2,3 miliardy Kčs) a roku 1985 6,7 % (asi 8 miliard Kčs) (12). Nicméně i když zde byla snaha obohatit domácí trh zahraničním spotřebním zbožím, tak tato musela ustupovat jiným dovozním prioritám a počátkem 80. let tuto snahu omezovala i československá antiimportní politika motivovaná redukcí zahraničního zadlužení ČSSR. Nikoliv tedy z důvodu soběstačnosti. Rovněž je z právě uvedeného patrné, že do ČSSR byl nutný rozsáhlý dovoz potravin a potravinářských surovin. O nějaké soběstačnosti při výrobě potravin mírného pásu se dá hovořit až před koncem socialismu. Až v 80. letech 20. století se mohl téměř zastavit dovoz chlebového obilí a významně byl i omezen dovoz masa, kukuřice, potravinářských rostlinných olejů, zeleniny a v menší míře i ovoce a tabáku (13). Nutno zde ovšem uvést, že Československo mohlo využít rozsáhlé nížiny Slovenska: Podunajskou nížinu (vůbec hlavní produkční zemědělskou oblast ČSSR) a Východoslovenskou nížinu. Tyto oblasti dnešní Česká republika pochopitelně postrádá. A také tato zemědělská výroba byla ve velkém závislá na naftě vyrobené se sovětské ropy a na dovozu zemědělských strojů z NDR, SSSR a jiných zemí. Jiný zdroj tvrdí, co se týká potravinářského zboží, že z potravin se léta dovážela pšenice (převážně z Maďarska a Rumunska), rýže (2/3 Čína, Egypt), kukuřice (USA, Rumunsko), z olejnin pak podzemnice olejná (prostřednictvím Švýcarska a Nizozemí), sójové boby (Bulharsko, USA). Dováželo se maso (1/2 Maďarsko), ryby a rybí výrobky (SSSR, Norsko, Nizozemí, NDR) (14).
Co se dále do Československa konkrétně dováželo? Třeba i průmyslová hnojiva, stroje na zpracování informací, vědecké, laboratorní, optické a reprodukční přístroje, průmyslové rostlinné oleje, kůže, ovoce, ovocné a zeleninové výrobky a do poloviny 80. let také obiloviny a výrobky z nich. ČSSR bylo také dovozcem elektrické energie hlavně z Rumunska a SSSR, později pak hlavně ze SSSR. Roku 1988 se z ČSSR vyvezlo sice 2 950 milionů kWh, ale dovoz byl 5 997 milionu kWh. Ze SSSR se dovážela především paliva a suroviny, ale neplatí, že se odtud dovážely jen tyto položky. Dovážely se i hotové výrobky. Zejména dusíkatá a draselná hnojiva, tvářecí stroje a osobní automobily (15). Jiný zdroj tvrdí, že 3/10 dovozu pro průmyslovou výrobu ze Sovětského svazu činily stroje, zařízení a přístroje (16). Pro další země RVHP platí, že se z nich dováželo: „V dovozu z Polska bylo významně zastoupeno kamenné uhlí, síra a důlní zařízení, z NDR chemické produkty, hnědouhelné brikety, zemědělské stroje, automobily a telekomunikační zařízení, z Maďarska silniční motorová vozidla, bauxit, masné výrobky, kukuřice, nápoje a léčiva, z Rumunska osobní automobily, chemické produkty a kukuřice, z Bulharska zinek, tabák, ovoce, přírodní vína a elektrické stroje.“ Z vyspělých kapitalistických zemí se pak dovážely třeba plasty, celulóza a umělá pryskyřice, vlna a samozřejmě zejména strojírenské výrobky (17). Samotný sjezd KSČ v roce 1986 doporučil rozvíjet s nesocialistickými zeměmi vzájemně výhodnou směnu a v obchodu s vyspělými kapitalistickými státy více využívat výrobní kooperace a součinnost na třetích trzích. Měl se také zvýšit podíl rozvojových zemí na celkovém obratu zahraničního obchodu rozsáhlejším dovozem z této části světa a podobně. Realizovat se však podařilo spíše jen první část tohoto doporučení (18). Čili i samotní komunisté se pokoušeli zvýšit rozsah dělby práce, a to i s nesocialistickými zeměmi.
Jak je tedy patrné i komunistické Československo čile obchodovalo se světem a muselo celou řadu věcí dovážet. Nešlo zdaleka jen o suroviny nebo paliva, ale dovážely se i spotřební statky, potraviny, strojní zařízení, automobily, chemické výrobky apod. ČSSR bylo i příjemcem zahraničních investic. A bylo v dané době nadprůměrně zapojené do mezinárodní dělby práce. Existovala snaha komunistické vlády zahraniční obchod, a tím i dělbu práce dále a aktivně rozšiřovat. Pokud se už omezoval dovoz potravinářského zboží anebo spotřebních statků tak primárně kvůli redukci zadlužení v zahraničí. Bez zahraničního obchodu se lze dnes stěží obejít, ba dá se říci, že je to zcela nereálné. To by mělo býti z uvedeného jasné. Co ovšem tento článek netvrdí a nechce tvrdit, je to, že není nutné hledat i jiné zdroje mezinárodního obchodu než jaké známe z doby posledních desetiletí. Evropský Západ totiž hospodářsky docela stagnuje a upadá . A to včetně Německa. Nové trhy a nové možnosti budou tedy pro české hospodářství do budoucna nutné. Zejména podnikatelé se budou muset časem ohlížet i jinde než jen v Německu anebo obecně na západ od naších hranic. Politici a ekonomové jim v tom mohou být nápomocní. Otázka tedy nezní, zda obchodovat anebo neobchodovat se zahraničím. Tato otázka už je dávno vyřešena. Ale otázka zní s kým obchodovat.
(1) MIŠTERA, L. aj. Geografie Československé socialistické republiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985, str. 335. (2) Tamtéž, str. 335. (3) Tamtéž, str. 337. (4) Tamtéž, str. 337-338; 340 a 343. (5) Tamtéž, str. 345. (6) Tamtéž, str. 338 a 342. (7) PRŮCHA, V. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992: 2. díl období 1945-1992. Brno: Nakladatelství Doplněk 2009, str. 858-859. (8) Tamtéž, str. 862 (9) MIŠTERA, L. aj. Geografie Československé socialistické republiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985, str. 337. (10) Tamtéž, str. 338-339. (11) PRŮCHA, V. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992: 2. díl období 1945-1992. Brno: Nakladatelství Doplněk 2009, str. 863. (12) Tamtéž, str. 865. (13) Tamtéž, str. 867. (14) MIŠTERA, L. aj. Geografie Československé socialistické republiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985, str. 343. (15) PRŮCHA, V. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992: 2. díl období 1945-1992. Brno: Nakladatelství Doplněk 2009, str. 868. (16) MIŠTERA, L. aj. Geografie Československé socialistické republiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985, str. 344. (17) PRŮCHA, V. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992: 2. díl období 1945-1992. Brno: Nakladatelství Doplněk 2009, str. 869-870. (18) Tamtéž, str. 872-873.
The post I komunisté dávali přednost zahraničnímu obchodu, bez něj se nelze obejít first appeared on .
