Navštívili jsme skautský tábor, kde si měly užívat naše děti léto v lůně přírody. Na předběžné schůzi s organizátory jsme byli ubezpečováni, že děti budou ubytovány po dvou, v Áčkách s podsadou. Tím v nás mylně vyvolali obraz bungalovů, zařízení kvalitativního typu „A“, tj. s předsíňkou, vlastní koupelnou a sociálním zařízením. Namísto toho jsme na místě nalezli pouze jakési dřevěné krabice o velikosti přibližně dvakrát dva metry, do kterých umístili po dvojicích bezbranné nevinné děti a nad nimi natáhli kus plachty.
Samozřejmě bez koupelničky a záchodu, obě tato zařízení byla umístěna mimo samotný tábor, společná pro všechny. A jen představa malých, vystrašených dětí, které jsou nuceny bloudit nocí a orientovat se pouze čichem, aby nalezly sociální zařízení, v nás vyvolává ještě dnes pocity stísněnosti, hanby a hnusu.
Jsme si jisti, že zmíněné dřevostavby nemají kolaudaci a pravděpodobně nejsou stavěny ani dle úředně schválené projektové dokumentace, na kterou by bylo vydáno stavební povolení. Podobným anarchistickým způsobem je zřejmě vybudována i největší stavba v takzvaném táboře, kterou organizátoři nazvali, zřejmě ironicky, kuchyň a jídelna. Opět pouhé nahrubo otesané trámy a kmeny stromů, sbité hřebíky a přes ně natažené nepromokavé plachty. Tam jsou nuceny se minimálně třikrát denně shromažďovat všechny děti a doufat, že jim bude vydána potrava, na kterou musejí, jako otroci, přispívat i svojí prací, například škrábáním bramborů, krájením chleba a topením v kamnech.
Mnohé děti utrpěly šok, neboť doposud neměly informaci, že řízky vznikají ze syrového, krvavého, údery upraveného masa, obaleného v rozemletém obilí, rozbitých vejcích a rozdrcených nedojedených rohlících. Podobně brutálním způsobem mohou pozorovat výrobu svíčkové omáčky, do které je podloudně vpasírována mrkev! Není divu, že napříště už výše zmíněná jídla odmítají požít.
Že jim není potrava servírována na porcelánu míšeňského typu, ale na nějakém z výprodeje bychom ještě akceptovali, ale ti ubohoučcí malí tvorové, kteří se teprve učí, jak být dobrými lidmi prospěšnými společnosti, jsou nuceni stát v ponižující frontě s plechovým kempingovým nádobím, lidově zvaným ešus. Mnohé z nich v době naší návštěvy používalo dokonce ešus hliníkový, nikoliv z nerezu, nebo, jak je nyní obvyklé, titanový. Dopady na zdraví dětí mohou být nedozírné. Je i diskutabilní, zda běžným používáním lžíce namísto příboru je symbolizováno sepětí s nízkopříjmovými rodinami či jde jen o pouhé voluntaristické běsnění pseudoliberálních eklektiků.
Podobným hazardem se zdravím našich dětí je jejich vystavování toxickému kouři. A to nejen z kuchyňského sporáku, které by bylo ještě jakžtakž omluvitelné, neboť organizátorská nemehla nejsou schopna ani zajistit propanbutanové lahve a běžně dostupné plynové kuchyňské sporáky, ale dokonce téměř každý večer jsou děti nuceny trávit čas u nebezpečného otevřeného ohně, poslouchat či dokonce zpívat zprofanované písně a dýchat zdraví škodlivé zplodiny. To vše namísto kvalitní televizní zábavy, prokládané dobře míněnými radami našich předních reklamních odborníků. A je na místě i zmínit, že často jsou děti i vybízeny svými vedoucími, aby si na dřevěných prutech opékaly na večerním táboráku kusy kůže a rozemletých kostí nazývané, nevím proč, špekáčky.
Děti jsou v táboře podrobovány trýznivému psychickému zacházení, kdy jsou každé ráno buzeny bez ohledu na jejich REM fázi spánku a ve studené rose jsou nuceny stát v kruhu před stožárem, na který je vytahován za jejich zpěvu kus obarveného pomalovaného prostěradla, který je nazýván táborovou vlajkou. To vše je podmalováváno kručením jejich žaloudků, neboť bez vlajky není snídaně.
Spánková deprivace je umocňována ponocováním dětí, kdy i maličké, desetileté děti jsou po dvojicích pověřovány nočním hlídáním tábora. Celý tento stresující proces může ještě gradovat náhodnou návštěvou ježka či dokonce houkáním nočních ptáků. A my se ptáme, zda skutečně stojíme o tato horrorová setkání našich milovaných dětí s realitou přírody.
Jedno z největších traumat však zažívají v důsledku neexistence internetového připojení. Nedovedeme si ani představit, jakými psychickými muky musí trpět po celý táborový turnus a nezhroutit se. Po celou dobu jsou odtrženy od jejich společenské skupiny a pro ostatní na Facebooku, Instagramu či Twitteru jsou víceméně mrtví. Dětští psychologové budou muset dlouhou dobu řešit jejich pocity sociální deprivace a frustrace.
S případem jsme nuceni se obrátit přímo na prezidentskou kancelář, neboť ta jediná je zárukou nezávislého vyřešení případu a nulové tolerance.
17.7.2022 @ StařecNaChmelu
