Mnoho lidskoprávních aktivistů řeší bezpráví všude ve světě; ale pro Ukrajince, kteří nechtějí válčit, pochopení nemají. Proč?
RSS

Mnoho lidskoprávních aktivistů řeší bezpráví všude ve světě; ale pro Ukrajince, kteří nechtějí válčit, pochopení nemají. Proč?



URZA
Ukrajina přestala vydávat pasy (a poskytovat další konzulární služby, například – byť nejen – výpisy z trestních rejstříků) mužům mezi 18 a 60 lety žijícím v zahraničí; snaží se je nahnat do armády (včetně těch, kteří žili mimo Ukrajinu už před válkou a mají třeba rodiny). Nutit někoho narukovat proti jeho vůli (a ještě jej třeba vracet zpátky do země, kde nechce být), je za mě prasárna největšího kalibru srovnatelná s otrokářstvím nebo praktikami totalitních režimů, třeba komunistů zde před rokem 1989.
Upozorňuji, že toto není proruský post; praktiky ruského státu shledávám typicky ještě nechutnějšími. Ale právě proto, že (i jako anarchista) uznávám, že jednotlivé státy se od sebe liší, takže není jedno, kde budou jejich hranice, mám potřebu této kritiky Ukrajiny.
Připouštím, že ukrajinští vojáci vzdorující silnějšímu agresorovi drží jeho hranici dál i ode mě či mých blízkých; a mohu za to být rád, dokud to dělají dobrovolně. Nestojím však o bezpečí vykoupené totalitními praktikami a násilným donucením lidí bojovat.
Jsem upřímně rád, že jsem veškerou svou pomoc Ukrajině adresoval konkrétním lidem či nearmádním institucím; nemohu se s čistým svědomím podílet na podpoře (armády) jakéhokoliv státu, protože bude dříve či později použit(a) proti nevinným lidem.
Vím, že za současné politické situace, kdy média nazývají Ukrajinu „svobodnou“ zemí (a opět – netvrdím, že v Rusku to není ještě horší), je něco takového nemyslitelné, přesto jsem pro poskytnutí azylu všem Ukrajincům bez pasu coby obětem totalitní vlády.
A že je Ukrajina ve válce, kde je vlastně dovoleno vše, takže trocha té totality neuškodí? Ten argument (byť často zaznívá jinými slovy) fakt neberu; máme-li podporovat obránce proti agresorovi, který by mohl zaútočit i na nás, je třeba stále odmítat zotročování lidí.
Mnoho lidskoprávních aktivistů řeší bezpráví všude ve světě; ale pro Ukrajince, kteří nechtějí válčit, pochopení nemají. Proč? Tyranie vůči gayům či (ne)věřícím není OK, protože je máme rádi, ale tyranie vůči nebojujícím je v pořádku, protože se teď hodí, aby nás bránili?
Kdybych měl já osobně nastoupit do války, rozhodně uteču; a nestydím se za to, naopak. Nejde o neochotu postavit se za něco, čemu věřím; myslím, že už teď dost riskuji pro to, co považuji za správné, jen se nechci účastnit institucionalizovaného násilí.
Nejsem pacifista, i mě baví střílet a uznávám právo každého se bránit; nebudu však poslouchat ničí rozkazy, protože věřím, že většina zla na světě pramení právě z poslušnosti rozkazům. Chce-li to někdo dělat, je to jeho věc; ale ať k tomu nenutí druhé.
Ani náhodou nefandím Rusku; nejsem ani zastánce „míru“ ve smyslu ponechání obránce agresorovi napospas. Ukrajinské nucení svých občanů bojovat, jejich zadržování v zemi či nevydávání pasů však považuji za něco absolutně nepřijatelného (a to i ve válce).
Byl bych rád, kdyby se český stát této prasárně vzepřel tím, že ty Ukrajince bez pasů nechá na pokoji a dá jim azyl, budou-li chtít. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych věřil, že se něco takového stane; je mi jasné, že budeme těm otrokářským praktikám přihlížet.
Nadále budu podporovat jednotlivé lidi zasažené válkou; a i když si z těch dvou válčících států stále (z praktických a sobeckých důvodů) přeji vítězství Ukrajiny, nechci mlčet k jejím totalitním praktikám či ji nazývat svobodnou zemí jen proto, že Rusko je ještě nesvobodnější.
 
FB

The post Mnoho lidskoprávních aktivistů řeší bezpráví všude ve světě; ale pro Ukrajince, kteří nechtějí válčit, pochopení nemají. Proč? first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden