DANIELA KOVÁŘOVÁ
Klima se prý mění, a to my nechceme. Chceme, aby zůstalo stále stejné. A to dá rozum, že se kvůli tomu musí něco obětovat. Rejpalové si furt jenom stěžují, ale je třeba vidět nesporné výhody.
Tak třeba ta skvělá nová papírová brčka . Je sice pravda, že při pití koly tak úplně nevydrží a už v půlce nápoje se vám brčko rozloží v puse na molekuly buničiny, ale zase víte, že se nefutrujete ropným sajrajtem, ale kvalitní celulózou z českých lesů. Proti rozmočení navíc zabírá spolehlivá rada: stačí brčko do tekutiny nenamáčet. Prostě si loknete, a slámku z koly vytáhnete, oklepete a do poslední kapky osušíte.
Podobně se to má s víčky od plastových lahví . Kritikové, co jim nikdy není nic po chuti, si sice stěžují, že je víčka bodají do tváře, že z lahví se nedá pít a že k manipulaci s nápojem potřebujete obě ruce, což vylučuje osvěžení třeba při řízení auta. Ale podle dopravních předpisů se stejně máte plně věnovat řízení a monitorování ostatních příslušníků silničního provozu, takže na popíjení v autě nemáte nárok.
Vůbec nejlepší pro naše klima by bylo nekupovat žádné koly, co se z nich pije brčky, ani žádné plastové láhve a vlastně tekutiny vůbec. Kdo má nejvíc rád planetu, udělá nejlíp, když přestane pít úplně. Takový klimakterický klimaaktivista bez brček, bez víček a bez tekutin do několika dnů zemře, čímž významně uleví jisté nejmenované planetě. A o co jiného by měl člověk usilovat nejvíc?
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
The post Klima-klimakterium lidstva: víčka, brčka first appeared on Pravý prostor .
