… aneb Vánoce za rohem. Všechno o současnosti a plánech do budoucnosti.
Vážení a milí čtenáři, ano, právě nám odstoupil předseda bavorské CSU Horst Seehofer. Vím o tom a zítra o něm vydám článek, takové politické adieu . Dnes ale napíšu něco o tom, jak to vypadá se Zapomenutými příběhy . Zodpovím také některé časté dotazy. Nuže, chcete-li vědět a znát, čtěte dále!
Konec roku – aspoň tak to říkají zkušenější autoři – bývá pro knihy a knihkupectví nejlepším obdobím. Kniha je dobrý dárek k Vánocům, takže v říjnu až prosinci se prý prodá více knih, než za celý zbytek roku dohromady. Pro Zapomenuté příběhy je tato sezóna vůbec první; zdá se ale, že „předvánoční“ pravidlo platí i pro ně. Objednávek přibývá a stále častěji jde o ženská jména. Abyste věděli, podle Facebooku chodí na tento blog tři čtvrtiny mužů; bylo to znát i na kampani HitHitu a na prvních prodejích knihy, ale teď už je to skoro padesát na padesát. (Ještě nikdo se nehlásil jako třetí pohlaví.)
Koncem října vydal Ondřej Neff na Neviditelném psu recenzi Zapomenutých příběhů , nad kterou jsem se skoro začervenal. Ačkoliv někteří komentátoři v diskusi vyjadřovali svoje pochybnosti, nebyla dohodnuta předem a nic z ní nemá. Vůbec jsem o ní nevěděl, dokud nevyšla. A dozvěděl jsem se o ní ráno tak, že jsem někdy v šest vstal – venku ještě solidní tma – rozevřel notebook a vyskočilo na mě 45 objednávek došlých během noci.
Jako veterán IT průmyslu jsem se nejprve domníval, že jde o bug v systému, případně o práci hackera odněkud z Filipín. Nebyl, šlo o objednávky skutečné a v průběhu dne se ještě značně rozmnožily. Díky moc, pane Neffe. Jako -náctiletý jsem hltal Vaše sci-fi povídky a nenapadlo by mě, že jednoho dne Vy budete psát o mně.
Bezprostředním důsledkem této události byla skutečnost, že zásoba knih, už tak se tenčící, dostala mocně zabrat. Jednoho odpoledne jsem přišel do místnosti, která mi slouží jako skladiště výtisků, a shledal, že hromada, která zabírala půlku podlahy, je kompletně pryč a zbývá poslední nenápadný sloupek knih. Není až tak malý, je jich tam něco přes čtyři stovky. Jenže koncem července jich byly tři tisíce. Reálně tedy hrozí, že by v průběhu listopadu Zapomenuté příběhy mohly dojít úplně.
S touto hrozbou jsem musel něco dělat, takže jsem začal organizovat dotisk. Dotisky knih mají vždy ten samý problém: je těžké odhadnout, kolik jich vlastně máte objednat. Podceníte-li situaci a necháte jich vytisknout jen pár stovek, budou náklady na jeden výtisk velmi vysoké – u tiskáren se vždy vyplatí objednávat větší zakázky, protože cena na výtisk prudce klesá s jejich množstvím. Ale pokud to zase přepísknete, zůstane vám doma pyramida neprodané pýchy. Nakonec jsem zvolil zlatou střední cestu, 1500 výtisků. Mělo by se to stihnout do prosince.
(Boční efekt: obsluha objednávek zabere tolik času, že nestíhám organizovat Nuclear Pride. V lednu bude nejspíš mrtvo, takže potom. Omlouvám se.)
Jinak musím říci, že díky knize jsem zažil spoustu nečekaných setkání a situací – například jsem si nedávno mohl „osahat“ vrtulník, se kterým jeden ze čtenářů občas létá. Někdy jde i o záležitosti osobnějšího rázu… jako třeba tuhle.
Tento víkend jsem pobýval v Ostravě a náhle na mne vyskočil e-mail, že přišla objednávka od Libuše Lehečkové. Jméno jsem okamžitě poznal, ostatně moc lidí jej nenosí. Byla to moje učitelka češtiny ze základní školy. Podle adresy uvedené v objednávce bydlí přímo pod Lysou horou, necelou hodinku vlakem z Ostravy. Pár výtisků jsem měl s sebou, tož jsem se zvedl a šel ji překvapit. Místo doporučené pošty – osobní doručení.
Paměť je zvláštní věc. Někdy stačí jen slyšet něčí hlas a přenesete se v duchu kamsi do roku 1991, kdy vám bylo třináct a černé album Metallicy bylo čerstvou novinkou, kterou si spolužáci kopírovali na magnetofonech-dvojčatech z pásky na pásku. Myslel jsem si, že tyhle časy jsou dávno zapomenuty. Ne, jen tam někde „v zadních pokojích hlavy“ spí a občas je lze vzbudit. Byly to moc příjemné dvě hodiny strávené vzpomínáním.
S paní učitelkou
Před pár měsíci jsem na Facebooku nadhazoval možnost, že by ze Zapomenutých příběhů vznikla audiokniha. Tato myšlenka nespí a dokonce již značně pokročila. Hrubé obrysy projektu jsou již hotovy. Jak to tedy vypadá?
Je dojednáno (mimopražské) studio, kde by se ZP mohly natáčet v profesionální kvalitě. Režie, dramaturgie, dva herci, hudební stopa od jednoho čtenáře, který je zároveň známým hudebníkem.
Určitě se bude zpracovávat jen část textu, odhadem šest až osm příběhů ze dvanácti. Celá kniha by byla neúměrně dlouhá.
Náklady budou tak 45 tisíc korun a vypíšu k tomu asi HitHit projekt, jelikož to není malý peníz. Aspoň část by se sejít mohla.
Výsledek bude ve formátu MP3 ke stažení zdarma pro celou republiku, svět, ba i Marťany. Oni si lidi stejně kopírují audioknihy načerno; tak ať to aspoň v případě ZP mohou dělat s čistým svědomím.
Odhadovaná doba realizace je začátek roku 2019. Hlasoví herci mají tou dobou nejméně práce a nejvíce času. Těším se na to, zase něco nového.
Zapomenuté příběhy 2 také pomalu nabývají podoby. Zatím odhaduji, že na sazbě se začne pracovat v březnu 2019 a kniha by mohla vyjít v půlce května. Vydávat už ji budu na své náklady, bez HitHitu. Určitě bude možnost si ji předobjednat za výhodnější cenu. Do čeho se mi ale moc nechce, je dávat knihu do běžných distribučních řetězců. Jednou jsem to udělal, stačilo mi.
Zatím to vypadá, že ze dvanácti příběhů ve druhém díle by čtyři mohly být zcela nové – dosud nepublikované ani na 067.cz, které nám ostatně odešlo do nebes . Pár slov k této události: převzetí 067 Novým deníkem pro mě bylo stejným překvapením jako pro vás, milí čtenáři. Petr Koubský zůstává v Novém deníku šéfem rubriky „ Věda a technika „, kam budu průběžně přispívat; dostali jste slíbeno roční předplatné 067, tak se se mnou budete setkávat aspoň takto.
Měl jsem 067 rád, bylo unikátní. Škoda jej, asi to nešlo jinak. Pro čtenáře to má aspoň jednu výhodu: mohou se těšit na to, že v dalších dílech Zapomenutých příběhů budou novinky. Musím se ovšem přinutit je pravidelně psát. Bez termínového tlaku je to vždy o něco obtížnější. Témat je ale více než dost. Vedu si bokem takový malý seznam možných témat, je jich aktuálně 22.
Konečně: nějaké ty otázky a odpovědi, neboli FAQ.
Otázka: Dokdy platí na e-shopu ta sleva ze 250 na 200 Kč?
Odpověď: pro objednávky, které dorazí do 31.12.2018, 23:59. Budu to hlídat i se šampaňským v ruce