Kanadská lékařka zabývající se eutanazií vypráví o tom, jak moc ji baví zabíjet lidi
RSS

Kanadská lékařka zabývající se eutanazií vypráví o tom, jak moc ji baví zabíjet lidi


Na úvod připomínám, že v Kanadě jsou zákony o eutanazii velmi liberální, tedy v dnešní době se již může nechat zabít téměř kdokoli. Nejen těžce nemocní, kteří neskutečně trpí, ale také psychicky nemocní, invalidé, lidé v depresi či chudí.
Škála možností toho, kdo se může nechat zabít, se průběžně rozšiřuje. A není to rozhodně o tom, že se asistovaná sebevražda nabízí až jako poslední možnost.
Mnohdy je nabízena jako velmi rychlé řešení jakéhokoli problému. Za vše připomínám případ invalidní vozíčkářky , která je jinak zdravá, dokonce sportuje a účastní se paralympiád.
Několik let se jí nedařilo zajistit od svého domu speciální výtah a když se při jednom vyšetření svěřila, že ji situace frustruje, byla jí ihned nabídnuta eutanazie, což ženu šokovalo.
Podobný byl i případ mladé ženy, která navštívila psychiatra s depresí a očekávala léčbu. Ovšem namísto léčby jí „lékař“ navrhl, že by mohla být ideálním řešením eutanazie. Žena byla z návrhu, který vůbec nečekala, šokována.
Do třetice připomínám případ mladé matky , které její zdraví poškodila takzvaná Covid vakcína. Žena skončila na vozíčku a potýká se zejména s pohybovými problémy.
I ona byla v šoku, když jí namísto léčby nabídli eutanazii.
Podobných případů je bezpočet – jednoduše eutanazie již není krajním řešením, ale je jedním z hlavních nabízených řešení při mnoha různých problémech.
Otázka je, kolik lidí se nakonec nechá přemluvit a uvěří, že eutanazie je jediným řešením jejich problému, i když by se ve skutečnosti mohli vyléčit.
Každopádně v Kanadě rok od roku počet asistovaných sebevražd narůstá, což přispělo i ke značnému nárůstu orgánů , které jsou k dispozici pro transplantace.
Už to ukazuje, že je zabíjeno mnoho fyzicky zdravých lidí, protože skutečně těžce nemocný má málokdy orgány, které lze využít k transplantaci.
V nedávno vydaném dokumentu BBC  Better Off Dead?   aktivistka za práva zdravotně postižených Liz Carr vedla rozhovor s Dr. Ellen Wiebe, nejznámější kanadskou lékařkou zabývající se eutanazií.
Wiebe je také potratářka a aktivistka Dying With Dignity, lobbistické skupiny pro eutanazii, která se snaží v Kanadě ještě více rozšířit způsobilost k asistované sebevraždě tak, aby ji mohl podstoupit skutečně kdokoli.
Její pokus o obranu kanadského režimu eutanazie však selhal, když se během rozhovoru nahlas smála, když hovořila o ukončení životů pacientů.  
„Miluji svou práci,“  řekla Carrové . „Vždycky jsem milovala být lékařem a porodila jsem přes 1000 dětí a starala se o rodiny, ale tohle je ta nejlepší práce, jakou jsem kdy za posledních sedm let dělala.
A lidé se mě ptají, proč, a myslím si, že lékaři mají rádi vděčné pacienty a nikdo není vděčnější než moji pacienti a jejich rodiny.“
Její pacienti s eutanazií, nutno poznamenat, jsou mrtví. Jak poznamenal jeden rozrušený pozorovatel na sociálních sítích: „Cítil jsem, že si své práce užívá až příliš.“ Mnoho dalších souhlasilo.  



Carrová několikrát Wiebovou upozorňovala na hrozbu, kterou eutanazie představuje pro zranitelné skupiny obyvatel, ale Wiebová s ní nesouhlasila.
„Určitě jsem se setkala s lidmi, kteří nejsou o nic více postižení, než jen tím, že je pro ně život v tomto státě nepřijatelný,“ řekla.
„A řekla bych: ‚Hm, ty a já jsme jiní.‘ Ale ne odlišní ve smyslu, že bych chtěla mít nějakou kontrolu.“
Carrová odpověděla: „Mám obavy, že poskytnutí možnosti eutanazie další skupině lidí vystavuje tuto skupinu lidí riziku. Ale nemám pocit, že to vnímáte jako problém.“  
„To, co říkáte, že máme chránit to, co považujete za zranitelné lidi, tak pak je odsuzujete k nesnesitelnému utrpení,“ řekla Wiebová.
„Ale jsem tak ráda, tak ráda, že jsem Kanaďanka, a že máme tento zákon, takže si lidé mohou vybrat. Ale říkat, že někdo musí takhle trpět, je prostě kruté.“
Stručně řečeno, Wiebová odmítá tvrzení skupin na ochranu práv postižených, že jsou zranitelní,  a že eutanazii často doprovází společenský tlak a dokonce nátlak.  
V Kanadě je lidem v depresi automaticky nabídnuta –  a člověk v aktuálně špatném psychickém stavu se k sebevraždě dá lehce přemluvit. Přitom by možná stačila terapie, která by danému jedinci umožnila vést později normální život.
Podle dlouhé zprávy publikované v   The New Atlantis  od Alexandra Raikina nazvané „ No Other Options “ muži, který uvažoval o sebevraždě, bylo řečeno, že není způsobilý, protože neměl žádnou vážnou nemoc a v té době postrádal schopnost činit informovaná rozhodnutí o svém osobním zdraví.
Byl nakonec usmrcen Wiebeovou, která s ním odletěla do Vancouveru a tam ho zabila.
„Je to ta nejvděčnější práce, jakou jsme kdy udělali,“ řekl Wiebeová kolegům lékařům v roce 2020. Wiebeová tehdy obhajovala rozšíření způsobilosti k eutanazii pro ty, kteří trpí pouze duševním onemocněním.  
A pak je tu Wiebeové odpověď na semináři MAiD, kde odpovídala na otázku, co by měli lékaři dělat s pacientem, který se rozmyslí a nakonec eutanazii vzdoruje. Se smíchem navrhla, aby pacient dostal před usmrcením sedativa. 
Je zajímavé, že tolik lidí bylo znechuceno z radosti, kterou Wiebeová vyjádřila o své práci. Dokonce i mnozí, kteří podporují eutanazii, se domnívali, že by v této situaci měla být vážnější.
Ale proč? Pokud je eutanazie – zabíjení – zdravotní péče, proč by neměla vesele poslat své pacienty na smrt?
Ostatně, v Kanadě, ale i Holandsku, Švýcarsku nebo Belgii je již pomalu, ale jistě, eutanazie rozšiřována na další a další skupiny –  a to včetně dětí.
Jak dlouho potrvá, než někdo vytáhne již opakovaně zmiňované názory, že v zájmu úlevy sociálního systému by se měli lidé od určitého věku nechat dobrovolně uspat?
Myslím, že právě tam již systém směřuje…



Nejčtenější za týden