Všimli jste si, že v různých soutěžích dnes dávno nejde o to, kdo je nejlepší – tedy kdo má největší talent či znalosti? To je zcela nepodstatné. Jak nám ukázala Eurovize, tak záleží na příslušnosti k sexuálním menšinám, zejména pokud se hlásíte k nějakým relativně novým genderovým identitám.
Jste-li tedy nebinární, trans nebo fluidní, případně pokud se identifikujete jako kočka, medvěd nebo letadlo, pak jste považovaní již jen z toho titulu za celebritu.
V jiných – poněkud konzervativněji pojatých soutěžích – je pak tím hlavním kritériem rasa. Jste-li barevní, pak nemusíte být nejlepší, abyste získali přední příčky.
Oproti tomu běloši – zejména pokud se hlásí k jednomu ze dvou běžných pohlaví a navíc jsou heterosexuální – jsou předem diskvalifikováni jen kvůli své barvě kůže.
Protibělošský rasismus začal být zejména od protestů BLM velmi prosazován především v USA, což se postupně přelilo i do Evropy – a to dokonce i do zemí, které nepatřily k hlavním koloniálním mocnostem.
V právě proběhlé mezinárodní literární soutěži, která se konala v Berlíně, dali velmi jasně najevo, že běloši se o podobné ceny nesmí ucházet. A co víc, vadí dokonce i to, když překládají knihy barevných autorů.
Literární cena by vlastně měla být o literární kvalitě. Dům světových kultur v Berlíně dává přednost výběru laureátů na základě barvy pleti, tvrdí dvě bývalé porotkyně. Co k případu říká německá ministryně kultury Claudia Rothová?
Dvě bývalé porotkyně renomované Mezinárodní ceny za literaturu v Berlíně si v novinovém článku stěžovaly na protibělošský rasismus při posledním slavnostním udílení cen.
„Bylo to o národnosti, etnicitě, barvě pleti, politice, a ne o literatuře,“ píší Juliane Liebertová a Ronya Othmannová v článku pro Die Zeit . Obě byly v loňském roce součástí sedmičlenné poroty ceny.
Konkrétně obě bývalé porotkyně nahlásily několik rasistických a sexistických výroků a rozhodnutí v rámci poroty. Liebertová byla například uražena jiným porotcem slovy: „Jako bílá žena tady stejně nemáte co říkat!“
Při užším výběru se většina členů poroty vyslovila proti autorům Mariette Navarro a Peteru Nadasovi, protože Navarro je „bílá Francouzka“ a Nadas je „bílý muž a privilegovaný bílý autor.“
Literární kvalita při rozhodování nehrála roli. Jeden z porotců prý zdůraznil: „Promiňte, miluji literaturu, ale politika je důležitější.“
Vítěz Mohamed Mbougar Sarr také obdržel cenu z rasistických důvodů.
Jeho román „Nejtajnější vzpomínka na lidi“ je z literárního hlediska zaslouženým vítězem, píší Liebertová a Othmannová (viz obrázek).
Porota však vybrala Sarra především proto, že je černoch, a to i přesto, že jeho dva překladatelé jsou běloši.
Běloši obecně nemohou překládat černošské autory, zaznělo v porotě, která nakonec i přes tuto diskvalifikaci vybrala Sarra jako laureáta ceny.
Cenu, která je dotována částkou 35 000 eur, udělují Haus der Kulturen der Welt (HKW) a Stiftung Elementarteilchen.
Podle Liebertové a Othmannové se schůzky zúčastnilo několik zaměstnanců HKW, aby vybrali užší výběr a dokonce jej moderovali.
Kromě toho také vyjádřili svou kritiku vedení HKW kolem uměleckého ředitele Bonaventury Soh Bejeng Ndikunga (na titulním obrázku s mikrofonem), uvedly dvě bývalé porotkyně.
Na rozdíl od většiny jejich tehdejších kolegů nebyly letos znovu jmenovány do poroty.
Předsedkyně dozorčí rady HKW, státní ministryně kultury Claudia Rothová (Zelení), se k obviněním zatím nevyjádřila, stejně jako ostatní členové poroty. HKW odmítla verzi Liebertové a Othmannové v oficiálním prohlášení .
