Z různých stran na mne vyskakují slogany politiků, že je nutné změnit definici znásilnění, protože „sex bez souhlasu je znásilnění“.
Definice znásilnění podle současného trestního zákoníku sice není zcela vyhovující, ale úplně jinak, než by naznačovala veřejná diskuse; podstatu relevantních výtek proti aktuální definici ponechám nyní stranou.
Diskutovaná část skutkové podstaty zní takto:
„Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán…“
Klíčové je zde tedy to „násilím, pohrůžkou násilí, pohrůžkou jiné těžké újmy“ a dále „zneužití bezbrannosti“; tyto předpoklady mají být zřejmě nahrazeny tím „bez souhlasu“.
Přitom – co je na současné definici špatného?
Pokrývá širokou škálu forem jednání, nejen samotné násilí, ale i pohrůžky násilím, pohrůžky způsobení jiné těžké újmy a také zneužití bezbrannosti. To tedy zahrnuje i situace, kdy pachatel nepřekonává odpor ženy, neboť tato je například omámená léky, z různých důvodů dezorientovaná, a podobně.
Proč tato definice nestačí?
Proč místo toho budeme vymýšlet nějaké formuláře na souhlas předem, nebo dokonce aplikace?
Pokud jde o ten slavný „souhlas“, upozorňuji, že právo tradičně pracuje i s konkludentním, tedy mlčky udělený souhlasem. Nejsem si jistá, že si je této skutečnosti laická veřejnost, nadšeně se zapojující do diskuse, vědoma a do svých úvah o redefinici znásilnění ji zahrnuje.
Pokud vím, odborníci zabývající se trestním právem jsou v odmítnutí navrhované změny celkem jednotní. To ale politikům zjevně nebrání zvedat tuto kartu a mávat transparenty o „sexu bez souhlasu“.
V těchto debatách občas zaznívá, že není vhodné lézt cizím lidem do ložnice. V tomto případě to ani není nutné. Podívejte se do vlastní – na ty své souhlasy…
Monika Čírtková
The post Bez souhlasu first appeared on .
