Green Deal je cesta k nerůstu. Průmysl se bude muset transformovat. Přežije to ale?
RSS

Green Deal je cesta k nerůstu. Průmysl se bude muset transformovat. Přežije to ale?


Političtí proponenti Green Dealu (GD) tvrdí, že nemůžeme žít na planetě, jejíž podnebí je mimo kontrolu. Vycházejí z názoru většiny vědců, že je nutná okamžitá akce. Hystericky mluví o tom, že jde o život, a proto otočili hospodářskou politiku o 180 stupňů.



Vladimír Pikora

Publikováno 28/05/2024
Doba čtení   6   min.






 

Zatímco kdysi se mluvilo o tom, že Evropa dožene a předežene USA, dnes se na růst kašle. Dokonce se vážně mluví o nerůstu. V čele hospodářské politiky najednou nestojí stav hospodářství, ale klima a potažmo příroda. Z boje za klima se stala státní ideologie, jíž je vše podřízeno a o níž se nediskutuje.
V hospodářské politice se objevuje několik nástrojů, které velmi mění ekonomiku. Zdražují ji, zboží se stává v zahraničí nekonkurenceschopné a zároveň s tím zásadně mění její strukturu.
Řada firem tu za těchto podmínek nepřežije, musí přenést výrobu mimo Evropu. Jsou to přitom často globálně známé značky, které mají dlouhou tradici. V ekonomice je tak náhle málo odvětví, kterým se tu může dařit.
Emisní povolenky jako zabiják průmyslu – a bude hůř
Nejvýraznějším nástrojem boje za klima jsou emisní povolenky. Ty na první pohled vypadají sofistikovaně, ale vlastně jde jen o vládou administrovaný přídělový systém, v němž je možné s příděly obchodovat.
Jak říká šéfka Evropské komise Ursula Von der Leyenová: „Emise musí stát tolik, aby to změnilo naše chování.“ A to se už děje. Uhelné elektrárny již přestávají dávat ekonomický smysl. Jinými slovy, ČR má jediný zdroj energie, a to je uhlí. A my se ho vzdáme a budeme místo toho spoléhat na obnovitelné zdroje, jako by u nás svítilo slunce jak v Itálii a měli větru jak Němci u moře.
Zatím mluvíme o rozšíření jaderné energetiky. Ale jak rychle? A kolik to bude stát? Některé odhady ceny jsou strašidelné a vůbec si neumím představit, jak je budeme financovat. Proto se objevují zcela šílené návrhy, že si stát půjčí z toho, co mají lidé naspořeno na důchod. To dost připomíná povinnou půjčku státu, o němž se ví, že mu brutálně poroste dluh, protože už dvacet let neumí řídit veřejné finance.
Kdo bude ale chtít podnikat v zemi, kde budou vysoké daně, vysoké ceny vstupů (zejména energie) a brutální byrokracie diktovaná z Bruselu? Tady nebude příjemné místo pro podnikání. Nikdo nepřemýšlí o tom, jak to udělat, aby se tu lépe podnikalo. To není v Evropě téma.
Uhlíkové clo jako narovnání trhu a zároveň brzda růstu
Zatímco my bojuje o každý gram CO2, v jiných státech na to obvykle kašlou, nebo formálně také vyjadřují přání bojovat s klimatem, ale mají cíle posunuté v čase. Takže zatímco my máme stanovený cíl uhlíkově neutrální ekonomiky na rok 2050, Čína ho má stanovený až na rok 2060. A hlavně, tato politika se v Číně rozhodně nezdá jako státní ideologie. Tam je cílem růst a předehnání USA.
Takže oni sice velmi efektivně ve velkém vyrábějí elektrická auta, ale především proto, že cítí šanci ovládnout tento segment ekonomiky v Evropě. Dělají to kvůli nám a my ještě dotuje nákup elektrických aut, takže jim na ten průnik na náš trh ještě přispíváme.
Komu by se před dvaceti lety zdálo možné, že Evropa přijde o automobilový průmysl a bude závislá na čínských autech, kterých se tehdy vyrábělo ještě směšně málo? Čína výrobu silně dotuje, aby penetrovala Evropu a pak učinila to, co dělala Evropa ve svých koloniích: těm chudákům prodávala vše draze, protože oni neměli vlastní konkurenci.
Tomu by mělo bránit uhlíkové clo, které by vlastě mělo dopočítat uhlík při výrobě mimo Evropu a připočítat ho do ceny dováženého zboží. To má sloužit jako záchrana evropského průmyslu. Bez tohoto cla by se totiž v Evropě nevyplatilo vyrábět nic.
Má se začít vybírat od roku 2026. Podle mě to ale vlastně nebude nic jiného než obchodní válka Evropy s USA. USA nedávno tuto válku odstartovaly a my je budeme následovat.
Jenže nevím, zda na to máme, my jsme na Číně závislí. Zkuste třeba najít hračku, která by byla vyrobena v Evropě. Téměř všechny jsou z Říše středu. Podívejte se na auta. Když byl covid a přestaly k nám přicházet komponenty z Číny, evropské automobilky stály. Kde rychle najdeme alternativního dodavatele za nízkou cenu? Indii? Tam budou také emise. Budeme to zase muset vyrábět my, na což ale už nemáme výrobní kapacity.
To je ale přesně ta věc, která ekonomice škodí. Cla přinesou zdražení téměř všeho. Inflace bude zase problém. Bude to špatné i z pohledu zahraničního obchodu. Už stovky let ekonomové vědí, že se vyplatí, když se mohou země na něco specializovat a nevyrábět vše. Zkrátka děláte to, co vám jde a to, co vám nejde, dělá někdo jiný. To vede k hospodářskému růstu v obou zemích. Toto clo ale globální růst zpomalí.
Už teď roste ekonomika v Evropě jen zanedbatelně a bude hůř. Ale když je vaším cílem nerůst, tak to pochopitelně nevadí. Bez problémů se bude mluvit o tom, co dalšího by šlo z ekologických důvodů zakázat.
Doprava: vážně potřebujeme někam jezdit, není lepší sedět doma?
Cílem GD je snížit závislost na fosilních palivech. Zatímco Zeleným jde o emise, já v tom vidím jinou výhodu. Přestane nás vydírat OPEC a Rusko. Země, které prakticky neumí nic rozumného vyprodukovat, ale zneužívají toho, že my ta paliva od nich musíme kupovat. Nicméně naše závislost vyhovuje i USA, které nám nyní také prodávají předražené energie. Pomoc v této politice od Spojených států asi nečekejme.
Šílené je, že podobně jako kdysi u nás působila Státní plánovací komise, působí i Evropská komise. Ta přichází s tím, kdy bude čeho dosaženo, kdy bude co vymyšleno, kdy se to dostane do běžného používání apod.
Takže Komise počítá třeba s tím, že v roce 2030 bude po silnicích jezdit 30 milionů elektrických vozů. Dobře, to se může stát. Počítá ale i s výstavbou vysokorychlostních železnic. Umíte si představit rychlovlak z Prahy do Brna? Já tomu nevěřím. Aby se to stihlo do roku 2030, už by se muselo něco dělat.
Úplně největším zbožným přáním komise je, že do roku 2035 budou běžně létat velká letadla s nulovými emisemi. Už to vidím, jak za deset let poletím z Prahy do Lisabonu bez emisí. To je úplný nesmysl. Možná, že takové letadlo jednou bude, ale že by se běžně používalo za deset let, pochybuji. Celé plánování Komise je založené na víře a přání.
Čím méně průmyslu, tím lépe pro klima
Dokumenty EU o průmyslu jsou většinou plácáním prázdných frází. Maximálně se zmohou na to, že Evropa bude pro svět majákem, kterým zbytku světa ukáže, jak se nám bude jednou krásně žít bez uhlíku.
Je to ale vážně možné? Zelená politika je drahá. Musíte ji dotovat. Kde na to budeme brát? Až dojdou peníze z celoevropsky vydávaných zelených dluhopisů, nebudou peníze na zelenou politiku.
Logickým cílem by mělo být tedy to, že budeme pracovat na tom, abychom byli bohatší a pak si teprve mohli dovolit dotace na věci, které lidé nechtějí a výrobek či politika by bez nich nepřežila. Tak to ale nebude.
Řada lidí zatím nereptá. Stále se totiž ještě nic neděje. Veřejnost zatím ve velkém cítí jen povolenky. To je dáno tím, že většina opatření je doposud jen na papíře. Implementace se rozběhne až za pár let. Většinou až v letech 2025 a 2026.
A budou to často nepochopitelné věci, jako třeba nařízení, že plastové víčko má být připevněno k láhvi. Znáte někoho, kdo jej netrhá, protože při pití překáží? Já nikoho takového neznám. A když to všichni porušují, tak k čemu ta buzerace byla? Jen aby se prodražila výroba, protože se musely upravit linky na láhve. A pochopitelně potěší zelené aktivisty.
Dotace a byrokracie ruku v ruce – průmysl bude o papírování
USA a Čína nyní dotují zelené technologie, aby nás vytlačily. Reakce Evropy je logická. Dotací bude více a bude k nim snazší přístup. Všimněte si jednoho. Nikde se zde nemluví o zákazníkovi a trhu. Zákazník dostane to, co mu Státní plánovací komise určí.
Další byrokratická zátěž přijde s tím, až bude fungovat digitální pas. Ten bude lidi informovat o enviromentální udržitelnosti výrobku. Takže ten, kdo se bojí, že planeta za pár let shoří, tyto výrobky nebude kupovat.
Řešení je teoreticky snadné. Nemá smysl si dávat nereálné cíle
Green Deal je v rozporu s růstem ekonomiky, svobody a kapitalismem obecně. Pochopitelně pokud se někdo bojí, že brzo shoří planeta, nemá kvůli tomu děti a žije v čekání na konec světa, tak je pochopitelně ochotný dát na oltář GD cokoli. Nevadí mu, že bude vše dražší. Nevadí mu, že si nebude moci vybrat z mnoha věcí, ale bude mu vnuceno, co má jíst, co má dělat, čím a zda vůbec má jezdit apod. Tito lidé pochopitelně budou bojovat za Green Deal.
Vyvstává ovšem otázka, kolik jich je. Když v roce 2022 výrazně zdražily energie, nezdálo se, že je chtějí drahé, naopak volali po zastropování cen. A politici jim vyšli vstříc. Nebude se to za pár let opakovat, až vstoupí v opatření všechna ta omezující opatření? Podle mě veřejnost ještě nepochopila, o co tady jde. Drastická opatření teprve přijdou.
Já jsem k GD skeptický. Je podle mě přehnaný. Někteří křičí, že ho zruší. Já si ale myslím, že to je stejně naivní asi jako to, že vystoupíme z EU. S tím se vůbec nedá pracovat, protože to je vzhledem k síle našeho hlasu a ekonomiky nerealistické.
Za realistické se naopak dá považovat, že spolu s jinými státy budeme bojovat o ostříhání GD, aby nebyl tak šílený a naprosto namířený proti ekonomice Evropy. Já totiž nechci žít ve skanzenu, kde se časem dostaneme na úroveň ekonomik třetího světa. Budeme mít sice zelený průmysl, ale vydělají na tom jiní a nikoli my.
Musíme dostat Evropu z fantaskního obláčku na zem. Bezemisní letadla na delší lety tu nejspíš do roku 2035 nebudou.
Musíme do středu dění vrátit spotřebitele a trh. Ti spolu rozhodnou o tom, co a kdy se bude vyrábět. Státní plánovací komise je jen cestou do socialismu, o němž víme, že je neživotaschopný.
K tomu, abychom mohli v Evropě něco změnit, se ale nesmíme vzdát práva veta. Je až nepochopitelné, že to někdo může podpořit. Říká tím jen jediné: Domnívám se, že jsou Češi jen hlupáci, kteří si neumí vládnout, a proto nám mají vládnout „schopné“ Německo a Francie, které prakticky řídí EU.
Jednou bude ale vše jinak. Naši snahu o změnu EU a zelené politiky nesmíme vzdát. Jak zpívá Werich: „Nikdy nic nikdo nemá mít za definitivní.“
Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG
Čtěte také: Green Deal: Největší podvod v dějinách? Energetika v EU: Popření fyzikálních zákonů a technologických i finančních možností Celý boj za záchranu klimatu stojí na zvrácené lži. Spalování fosilních paliv nás zřejmě zachránilo
Zdroj:https://denik.to/green-deal-je-cesta-k-nerustu-prumysl-se-bude-muset-transformovat-prezije-to-ale/


 


 






Nejčtenější za týden