Jak se rodí největší skandál v dějinách moderní medicíny
RSS

Jak se rodí největší skandál v dějinách moderní medicíny


DAVID FLORYK
Lékařská přeměna pohlavní identity u dětí patří k nejkontroverznějším tématům současnosti. Když tedy uniknou stovky zpráv z útrob globální odborné asociace pro transgenderové zdraví, mělo by to vyvolat zasloužený zájem. Americký whistleblower totiž tvrdí, že Světová profesní asociace pro transgenderové zdraví nevědeckými postupy škodí svým pacientům.
Světová profesní asociace pro transgenderové zdraví (WPATH) vznikla ve Spojených státech v roce 1978 jako multidisciplinární asociace, sdružující experty různých specializací s odborným zájmem o otázky genderu a změny pohlaví. Podporuje vzdělávání, výzkum, veřejnou politiku a respekt v oblasti transgender zdraví, pracuje na formování etických a lékařských standardů a doporučených postupů péče (Standard of care, SOC) při péči o transgender osoby. Její doporučení a standardy jsou zapracovány do metodik a standardů v řadě zemí světa včetně České republiky.
Ani věda, ani medicína
Anonymní whistleblower vynesl z útrob WPATH spoustu materiálů a podělil se o ně s americkým investigativním novinářem Michaelem Shellenbergerem. Ten se svým týmem data analyzoval a nedávno všechny informace zpřístupnil online pod názvem „ WPATH Files “. Čítají desítky stran včetně záznamů online konzultací a interních zpráv z let 2021 – 2024. Dokumenty údajně ukazují, že se organizace provinila propagací „riskantních a pseudovědeckých experimentálních zákroků na dětech, dospívajících a zranitelných dospělých pod záminkou spolehlivé a potřebné péče.“
Uniklé zprávy a nahrávky jsou více než znepokojivé. Naznačují, že zdravotní péče, podporovaná a doporučovaná přední světovou transgenderovou lékařskou organizací, není ani vědecká, ani založena na důkazech, ani zakotvena v jednoznačné lékařské etice. Vzbuzují naopak podezření, že WPATH nejen toleruje, ale i přímo obhajuje svévolné lékařské postupy, improvizaci za pochodu a experimentování na nezletilých a zranitelných dospělých, včetně nevratných hormonálních a chirurgických zákroků. V medicíně může existovat prostor pro riskantní experimenty, půjde však o zcela mimořádné situace, kdy nejsou k dispozici jiné možnosti léčby, a ani tehdy nepřestává platit:  Primum non nocere .
Zdá se, že pracovníci WPATH jsou si plně vědomi toho, že děti a dospívající nemohou pochopit celoživotní důsledky a v některých případech toho kvůli nízké zdravotní gramotnosti nejsou schopni ani jejich rodiče. Na jednom videu lékaři přiznávají, že pacienti jsou někdy příliš mladí na to, aby plně chápali důsledky užívání blokátorů puberty a hormonů pro jejich budoucí plodnost. „Podle litery vše proběhne, ale když se čtrnáctiletým klukem mluvím o zachování plodnosti, dobře vím, že mluvím do prázdné zdi,“ přiznává jeden kanadský endokrinolog. Jak vysvětlit možné celoživotní následky, které ovlivní celé tělo, někomu, kdo ještě ve škole neměl ani hodinu biologie?
Vypadá to, že lékaři WPATH uznávají, že existuje souvislost mezi transgenderovou hormonální terapií a rakovinou. Zdá se také, že pracovníci WPATH prokazují zarážející nedostatek ohledu na dlouhodobé dopady léčby do života pacientů, přestože jsou vědomi vysilujících a potenciálně fatálních vedlejších účinků hormonů a dalších léčebných postupů. V uniklých dokumentech se hovoří o trvalé neplodnosti, zánětlivém pánevním onemocnění, vaginální atrofii, inkontinenci a silných bolestech.
Chirurgové hovoří o zákrocích, jejichž výsledkem jsou těla, která v přírodě neexistují: s oběma sadami pohlavních orgánů – „vaginoplastika zachovávající falus“; dvojité mastektomie, které nemají bradavky; „nulovací“ operace, kdy nejsou vůbec žádné pohlavní orgány, jen hladká kůže…
Existují také důkazy o tom, že pacientům s vážnými psychickými problémy, jako je schizofrenie a disociativní porucha identity, je dovoleno podstoupit hormonální léčbu a chirurgické zákroky, které zcela změní jejich život, aniž by se kdokoliv pokusil jejich primární psychické problémy jakkoliv řešit.
Soubory také ukazují, že autonomie, bioetický koncept, který byl kdysi štítem pro ochranu pacientů před experimentováním proti jejich vůli, je nyní členy WPATH využíván jako meč – v jeho jménu nemůže žádný lékař nic odmítnout pacientovi, který žádá o hormonální a chirurgické zákroky.
Zajímá to někoho?
„Nemusíte být odborníkem na medicínu, abyste tyto informace považovali za vyloženě šokující,“ říká Shellenberger. „Uniklé dokumenty ukazují, že to, čemu se říká genderová péče, není ani věda, ani medicína. Ve své podstatě dokazují, že odborníci ve WPATH vědí, že pacienti a jejich rodiče ve skutečnosti s léčbou nesouhlasí nebo přinejmenším o ní a jejích důsledcích nemají dostatek informací.“
Shellenberger rovněž připomíná, že problémem nemusí být nutně samotné diskuse, tedy sama skutečnost, že o těchto věcech lékaři  hovoří , ale především to, že debaty probíhají utajeně, za zavřenými dveřmi, nikoliv za účasti těch, kterých se jejích důsledky existenciálně dotýkají…
Zástupci WPATH v reakci na obvinění uvádějí, že „vždy byla organizací založenou na vědě a důkazech, jejíž doporučení jsou široce podporována významnými lékařskými organizacemi po celém světě. Jsme odborníci, kteří nejlépe znají lékařské potřeby transgenderových a genderově odlišných osob“.
Podle Shellenbergerova týmu by měla odhalení vyvolat veřejnou diskusi, aby se dosáhlo lepší péče o velmi zranitelnou skupinu společnosti. „Pokud lékaři sami nevystoupí, pak je úkolem novinářů a širší veřejnosti, aby tak učinili.“
Není-li počínání WPATH „vědou ani medicínou“, jak v určité nadsázce napsal Shellenberger, čím tedy je? Byznysem? Ideologií? Nebo pouhým fušerstvím? Myslím, že tyto otázky by neměly být přeslechnuty. O to víc, že z doporučení a standardů WPATH vycházejí lékaři v celé řadě zemí světa, včetně České republiky. První verze Standardů péče WPATH byla zveřejněna v roce 1979, nyní je v platnosti (od roku 2022) verze 8, kterou v ČR doporučuje a nabízí ke stažení  Sexuologická společnost ČLS JEP  nebo (dokonce v českém překladu)  Národní ústav duševního zdraví . Vědí tyto slovutné instituce o skandálu kolem WPATH? Jak to ovlivní jejich praxi? Zajímá to někoho? Kde jsou hlídací psy demokracie?
„Problémem je, že velká média o tom nepíší,“ stýská si v článku o úniku informací v malém nizozemském deníku tamní lékařka Dr. Hanneke Kouwenbergová. „Pravděpodobně se redaktorům zdají tyto zprávy natolik bizarní, že je považují za podezřelé fámy nebo konspirační teorie.“ Dopadne to u nás také tak?
Stopy vedou (nejen) do Tavistocku
Genderovou léčbu dětí a dospívajících v Británii donedávna zaštiťovala „Služba pro rozvoj pohlavní identity“ (Gender Indentity Development Service; GIDS) v čele s proslulou genderovou klinikou Tavistock na severu Londýna. Její praxe byla přitom založena právě na doporučeních WPATH. Pracovníci GIDS také v posledních deseti letech opakovaně na konferencích WPATH přednášeli.
Britskou praxi nedávno zpochybnila tzv. „ Zpráva Cassové “, tedy vládou iniciovaná rozsáhlá studie vedená britskou pediatričkou dr. Hillary Cassovou. Hlavní verdikt zněl: Genderová léčba stojí na vratkých vědeckých základech a je pro dospívající škodlivá. „Pro většinu mladých lidí nepředstavuje hormonální léčba nejlepší způsob, jak se vyrovnat se stresem spojeným s pohlavní dysforií.“ Analýza konstatuje, že zatímco klasická medicína se opírá o moderní vědecké poznatky, klinickou expertizu a zájmy pacienta, pilíře genderové léčby stojí na „chatrných základech“.
Britská ministryně zdravotnictví Victoria Atkinsová zprávu dr. Cassové přivítala. Je podle ní důležitým expertním hlasem v ideologických bouřích: „Je jen málo oblastí zdravotní péče, kde se odborníci bojí otevřeně diskutovat o svých názorech, jsou očerňováni na sociálních sítích a kde nadávky připomínají nejhorší šikanu. To musí přestat,“ napsala ministryně Atkinsová.
Na základě Zprávy Cassové byla uzavřena Tavistocká klinika a změněna praxe v celé GIDS. V aktualizovaných pokynech pro péči o mládež není o WPATH ani zmínka. Navíc NHS dala jasně najevo, že názory WPATH nadále nejsou relevantní a blokátory puberty již nebudou k dispozici jako součást běžné klinické praxe.
Podezření, že změna pohlaví se mezi mladými stává nebezpečnou módou, a že případná „léčba“ není vedena vědou, nýbrž spíše ideologií, vedla v poslední době ke zpřísnění pravidel tranzice v celé řadě zemí. Finsko od roku 2020 léčbu genderové dysforie u dětí podmiňuje úvodní psychoterapií, Švédsko o dva roky později hormonální léčbu omezilo jen na „mimořádné případy“. Pravidla zpřísnily i Norsko a Dánsko, francouzští konzervativci dokonce chtějí lékaře předepisující blokátory pokutovat.
Jak pak je dnes u nás doma?
Nikdo rozumný nepopírá, že hledání identity je pro dnešní mladé lidi značně nesnadné, že pohlavní dysforie může být u řady z nich skutečným problémem a že mnohdy je odborná psychologická a/nebo lékařská pomoc nezbytná. A ano, u některých může být skutečným řešením hormonální i chirurgická tranzice. Jenže toto poznání má být vyústěním léčebného procesu, nikoliv jeho východiskem. Genderová dysforie bývá obvykle součástí celého komplexu psychických potíží. To, co pacient nejvíc potřebuje, bývá vnímavý terapeut či psychiatr a milující okolí, nikoliv skalpel a hormony!
Zatímco vlády některých zemí už si to začínají uvědomovat a trans-genderovou hysterii, která nevratně poškodila mnohé mladé životy, spíše mírní a svou předchozí nekritickou vstřícnost přehodnocují, u nás „pochod progresivistů“ zatím nijak neslábne.
Do kampaně proti chystanému vydání českého překladu knihy americké novinářky Abigail Shrier „ Nevratné poškození “, jež byla na Západě bestsellerem, se u nás osobně zapojila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva (!) Klára Šimáčková-Laurenčíková. Původní vydavatel nátlaku ustoupil, vzrušené situace využila konkurence a kniha tak nakonec přece jen vyjde.
Počátkem května pak náš Ústavní soud zrušil zákonnou úpravu, která pro úřední změnu pohlaví vyžadovala chirurgický zákrok, zahrnující znemožnění reprodukční funkce (sterilizaci) a přeměnu pohlavních orgánů. Ústavní soud současně objevil svou novou roli, a to ‚katalyzovat‘ „demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční.“ Znamená to snad, že ústavní soud hodlá „soudcokraticky“ dotahovat to, co se progresivistické levici standardní parlamentní cestou prosadit dosud nepodařilo? To bychom se měli zřejmě na co těšit…

Konzervativní noviny

The post Jak se rodí největší skandál v dějinách moderní medicíny first appeared on .


Nejčtenější za týden