O sankcích, které byly nazývány protiruskými, se od začátku dalo hovořit jako o sankcích protievropských. Pokud totiž někde dochází k deindustrializaci, pak jsou to právě země EU, v čemž jednoznačně vévodí Německo.
To si samozřejmě za stávající situaci může do značné míry také díky zelené politice a odpojení jaderných elektráren, nicméně sankce mají na nárůstu cen energií lví podíl.
Je třeba si však uvědomit, že všechny naše dosavadní vlády budovaly velkou závislost naší ekonomiky na té německé. Pokud tedy půjde náš hegemon dál ke dnu, strhne nás s sebou…
Igor Sečin, generální ředitel ruské energetické společnosti Rosněfť , v pátek na energetickém fóru Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (SPIEF) uvedl, že státy EU utratily více než 585 miliard eur na nahrazení ruského plynu.
„Toto číslo se blíží investicím, které státy EU vynaložily na obnovitelné zdroje energie ve stejném období, a zároveň odpovídá celkovým výdajům Evropské unie na plyn za posledních osm let,“ pokračoval Sečin.
Vyjádřil také názor, že vyšší náklady na energie „požírají“ marže energeticky náročných odvětví, jako je výroba oceli, hnojiv, chemického průmyslu, keramiky a skla v Evropě.
Poukázal také na to, že výrobní aktivita v eurozóně od poloviny roku 2022 klesá.
Asi nejznatelnější je to v Německu, kde se důsledky projevují nedostatkem investic a odlivem firem do zahraničí.
Průzkum Německého svazu automobilového průmyslu (VDA) ukázal, že 82 procent německých dodavatelů automobilového průmyslu a středních výrobců přívěsů, nástaveb a autobusů letos odkládá své investice v Německu, přemisťuje je do zahraničí nebo je úplně ruší.
37 % společností plánuje přemístit investice do zahraničí, zejména do zemí EU, Asie a USA, což je rekord od začátku měsíčního průzkumu v lednu…
