Progresivismus: Bůh, který selhal
RSS

Progresivismus: Bůh, který selhal


BAWERK.EU
Zamyšlení nad knihou “The Age of Utopia: Christendom from the Renaissance to the Revolution” od Johna Stricklanda.
Pokrok. Pokud zde byl jeden cíl, kterému sloužilo nejvíce sekulárních humanistů, byl to pokrok (progres). No, to nebylo opravdu nic nového. Pokrok by se dal stopovat až k protestantskému křesťanství, které mohlo stopovat svůj původ až k tradičnímu imperativu křesťanské transformace. Jinými slovy, byla zde spojnice sahající k původu křesťanství samotného.
Naneštěstí, mnoho z toho, co bylo přínosné na pokroku bylo během plynoucích staletí odhozeno pryč. Jak poznamenal spisovatel Tom Holland a jiní, žijeme v křesťanské občanské válce. A shrnutí učiněné Stricklandem, zdá se, podporuje právě takovýto názor. Pro příklad, můžete vidět tyto známky: v tomto domě věříme v následující: Black Lives Matter; Ženská práva jsou lidskými právy; Žádný člověk není nelegální; Věda je opravdová; Láska je láska; Dobrota je vším.
Křesťan může souhlasit se všemi těmito větami (mimo poslední). Ale, jak vy všichni chápete, je zde obrovský rozdíl v tom jak různí křesťané (a nekřesťané, kteří jsou, jedno zda si to připouštějí anebo nepřipouštějí, vystaveni zbytkům křesťanské kultury) přicházejí k tomu, aby tomuto porozuměli. A tak, jedna strana může vidět druhou stranu jakožto zrádce křesťanského učení. Jinými slovy, křesťanská občanská válka.
Samozřejmě jediný způsob jak to rozřešit je přijetí toho, že zde jsou objektivní pravdy a hodnoty… nebo toto nepřijmout. Přijetí anebo odmítnutí bude určovat to na jaké straně konfliktu jednotlivec stojí.
A to je křesťanská civilní válka. Tyto záležitosti nebyly předmětem v Římě nebo v Řecku. Nejsou záležitostmi v mnoha částech světa, které nebyly hodně ovlivněny křesťanským učením a kulturou.
Zpět ke Stricklandovi, problémem je, že toto progresivistické spasení člověka musí býti dosaženo ne skrze vnější působení, ale skrze člověka samého – pomocí postupného vylepšování po generace lidí. Hegel viděl historii rozvíjející se přímým směrem, vytvářející pořád vyšší a pokročilejší stavy civilizace. August Comte okouzlený vědou, viděl “pozitivní vědu” a racionalismus jako vítězící; rozum byl absolutní.
Od Tomáše Akvinského ke Kantovi byla používána metafysika ke zkoumání a vysvětlování světa. Ne více. Nyní to měla býti věda – a nebude zde po ní nic většího. Positivismus. Progres byl nevyhnutelný.
A po tomto lešení stoupal John Stuart Mill. Zázračné dítě, “blíže čistému intelektu, než jakýkoliv člověk kdy byl”: ve třech se začal učit řečtinu; v osmi, to byla latina. Jako mladík zvládl filosofii, algebru, politickou ekonomii, logiku a biologii. Ještě ani náctiletý studoval scholastiku. Ve svém volném čase, zatímco jiné děti hrály kriket, četl o vědeckých experimentech.
Jako dítě byl ovlivněn rodinným přítelem Jeremy Benthamem. Benthamova morální filosofie utilitarismu se ukazuje jako trvale vlivná. Člověk nemá žádný další účel než získávat potěšení a štěstí. To je cesta kupředu v postkřesťanské kultuře. Mill pak napíše: “… aktivity jsou správné v proporci ve které mají tendenci podporovat štěstí, jsou špatné, když mají tendenci k štěstí zvrátit. Štěstím se myslí potěšení a absence bolesti; neštěstím bolestí a nedostatkem potěšení.
Hedonismus je podle „Stanfordské encyklopedie filosofie“: “Slovo ‘hedonismus’ pochází ze starořeckého výrazu pro ‘potěšení.’ Psychologický nebo motivační hedonismus tvrdí, že jen potěšení nebo bolest nás motivují. Etický nebo hodnotový hedonismus tvrdí, že jen potěšení má cenu nebo hodnotu a jen bolest nebo nepotěšení mají negativní cenu anebo zápornou hodnotu.”
Člověk je v uzavřeném etickém systému, určeném v tomto světě a tímto světem. Byla to revoluce v morálce. Ve své knize “on Liberty,” Mill definoval lidskou svobodu politicky spíše než duchovně. Politická svoboda je vitální otázkou budoucnosti. Je to vyhlášení svobody jednotlivce proti autoritě. Mill napsal: “Jediná svoboda, která si zaslouží toto jméno, je ta, která sleduje naše vlastní dobro našimi vlastními způsoby, pokud se nepokoušíme obrat druhé o jejich svobodu anebo se nepokoušíme bránit jejich úsilí o její dosažení.”
Je to excelentní libertariánské “thin” (v úzkém smyslu) prohlášení a pro mnoho – včetně Milla, zdá se – obsahuje úplnost etického rámce. Něco mírumilovného, jak říká mnoho libertariánů. Ale to nenabízí člověku žádný cíl – nic, čeho dosáhnout. Neuvaluje to na člověka žádné závazky – než jen ignorovat svoje bližní, dokud jeho bližní ignorují jeho.
To také objasňuje často zmatené, ale nutné rozlišení mezi přirozeným právem a přirozenými právy. Mám přirozené právo činit přesně to, co Mill popisuje a mám přirozené právo se bránit, pokud si někdo vybere mne násilím zakázat tak činiti. Ale to není celé přirozené právo. Přirozené právo dává člověku účel: láska jakožto nejvyšší lidský účel. Přirozené právo mne nutí jednat šlechetně, ale nikdo nemá přirozené právo nutit mne jednat šlechetně směrem k němu anebo jinému.
Přepsal bych Milla následovně: jediná svoboda, která si zaslouží toto jméno, je ta, která sleduje účel pro který jsme stvořeni, jednat v souladu s tím, jak jsme stvořeni. Jsme stvořeni k obrazu Božímu. Narozdíl od subjektivní svobody nabízené Millem, to že jsme stvořeni k obrazu Božímu objektivizuje naši svobodu. Nabízí to cíl ke kterému směřovat.
Hedonismu – sledovanému bez účelu – bylo dáno další palivo Darwinem. Homo sapiens (člověk moudrý) nahradil imago Dei (k obrazu Božímu). Byl to člověk moudrý, který přežil – a přežije – v soutěži ras. Člověk se vyvíjel a bude pokračovat ve vývoji: “Někdy, pravděpodobně lidstvo samo zmizí, když bude lidstvo vyřazeno nadčlověkem.”
Závěr
Podpořeno to bude pravděpodobně lidským zásahem. Od C. S. Lewise: “Lidské dobytí přírody, jestliže jsou sny nějakých plánovačů realizovány, znamenají vládu několika set lidí nad miliardami a miliardami lidí. Lidská přirozenost bude poslední částí Přírody, která kapituluje před člověkem… Bitva bude opravdu vyhrána. Ale kdo ji přesně vyhraje? Není to tak, že [dobyvatelé] jsou špatní lidé. Nejsou to vůbec lidé. Kráčejíce mimo Tao [přirozené právo] vykročili do nicoty. Nejsou to vůbec lidé: jsou to artefakty. Finální lidský výboj se ukáže být zrušením člověka.”
To je to k čemu progres vedl – s eugenickým hnutím před jedním stoletím, přímým následovníkem Darwina. A my vidíme zrušení člověka promenádující se ve své kráse přímo před námi každý den, od transgenderismu Světové zdravotnické organizace po postrkování dopředu od Světového ekonomického fóra.
Epilog
Pokud se vrátíme ke Stricklandovi, ten si povšiml něčeho, co jsem dříve nevěděl – určitě ne detailněji. Mnoho lidí jistě dobře rozumí tomu, když se dívá zpátky na Americkou občanskou válku se zděšením, když všude jinde na Západě bylo zrušeno bez krveprolití – přinejmenším bez ničeho jako byly potoky krve na polích Virginie a Pensylvánie a Georgie.
Ale co Rusko – zaostalé Rusko? “V Novém světě byla nejvražednější válka v Americké historii nutná k osvobození několika milionů černochů z otroctví.” No, bokem mimo “nutnou” část textu; není to podstatné: “V ‘zaostalém’ Rusku, desetkrát tolik bylo osvobozeno z nevolnictví pokojně pomocí ničeho více než jen carova podpisu.” Opět se ukazuje, že Hans H. Hoppe má pravdu… a opět se nemýlí!
The post Progresivismus: Bůh, který selhal first appeared on .


Nejčtenější za týden