Aby občan u voleb správně (a nejraději veřejně a manifestačně) volil, tak ten občan především potřebuje chléb a hry, které odvedou jeho pozornost od zkorumpovanosti a sociální nespravedlnosti Systému. Zároveň, aby občan při zábavě a při hrách příliš nezdivočel, vymyslí se mu do života existence nějaké politické, zdravotní nebo přírodní bezpečnostní hrozby. V návaznosti na to se mu i vymyslí a mediálně zkonstruuje státní nepřítel, který na ty hrozby nedbá a tím občana ohrožuje.
Tak je vytvořen virtuální problém, o němž politik následně prohlásí, že je to problém celostátní a naprosto skutečný, ale že on (politik) ví, jak všechny tyto i další podobné přírodní a bezpečnostní hrozby odvrátit, nepřátele porazit a problémy vyřešit. Jelikož však politik při tom všem (jakoby) bojuje především za svobodu a zdraví občana, musí se proto i sám občan dočasně uskromnit a přinášet oběti.
No a aby celou tuto legendu ovčan spolkl, musí být obecně co nejméně vzdělaný a natolik informačně, historicky, inkluzívně, rasově a sexuálně zmanipulovaný a tudíž lidsky už naprosto hloupý, což zařídí vhodná propaganda novinářů a školených aktivistů, tučně zaplacených stranou politika penězi ze státního rozpočtu a tedy z daní ovčana.
Shrnuto: Politici vždy záměrně vytváří dosud neexistující problémy, aby ty problémy „jako“ mohli řešit a tak prokázat nezbytnost svého mandátu a své moci z něj plynoucí. Bez zaplacených aktivistů, novinářů, donucovacích drábů a nevolené a neodvolatelné justice předstírající spravedlnost, se však ale nikdy žádná politická moc neobejde. A proto tohle všechno (pochopitelně) však občan nejen nesmí vědět, ale nesmí být ani schopen si to někdy v budoucnu domyslet.
