Rozdělená Francie
RSS

Rozdělená Francie


ZBYNĚK FIALA

Vítězství francouzské levice v parlamentních volbách je nečekané, ale ne dost velké na to, aby bylo jasné, kdo bude v zemi vládnout.


Sny o absolutním vítězství krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penové (RN) se rozplynuly, z druhého kola francouzských parlamentních voleb vzešla jako nejsilnější sjednocená Nová lidová fronta vedená krajně levicovým Jean-Lucem Mélanchonem (NFP). Před lepenovce se dostali i vládní centristé s koalicí Společně ( Ensemble ) kolem prezidenta Emmanuela Macrona. Avšak to, že se podařilo zabránit opakování jednoznačného vítězství Národního sdružení z prvního kola nebo z předchozích evropských voleb, neznamená, že Francie teď ví, jak dál.
Vítězný blok levicové Nové lidové fronty, který získal 182 poslanců, má jen malý náskok před centristickou koalicí se 168 hlasy. Je tu sice ještě 13 dalších levicových poslanců, kteří postupovali ve volbách samostatně, ale centristé zase mohou počítat s podporou části rozštěpených Republikánů (45) a nejspíš i maličkých středových stran (6). Lepenovské Národní sdružení posílené druhou částí Republikánů skončilo až třetí se 143 poslanci a nepomůže mu ani to, že může zalovit mezi 15 poslanci nezávislé pravice.
V druhém kole francouzských parlamentních voleb uspěla taktika vytažená ze zaprášených regálů z bojů před 2. světovou válkou, kdy sociální demokrat Leon Blum odrazil blokem sjednocené Lidové fronty hrozbu fašismu. Tentokrát funkční blok proti lepenovském Národnímu sdružen tvořila levicová Nová lidová fronta spolu s vládními centristy. Klíčová byla dohoda pro volební obvody, kde do druhého kola postoupili tři kandidáti a vedou pravicoví lepenovci. Tam trojka odstoupila, aby druhé kolo proběhlo v podobě „všichni proti extrémní pravici“.
Teklo přitom hodně politické krve, protože se svojí šancí na zvolení se muselo rozloučit více než 200 kandidátů. Základní cíl však byl splněn. Potvrdilo se, že těch, kdo nechtějí lepenovce, je víc, než těch, kdo je chtějí. Jenže teď bude potřeba sestavit vládu. Premiér Attal už odstupuje. Žádná ze tří volebních koalic nemá potřebnou většinu. Jisté je jen to, že jak vítězná krajní levice, tak poražená krajní pravice v parlamentu posílily a musí se s nimi počítat.
Pokud tedy prezident Macron chtěl těmito bleskovými parlamentními volbami pročistit vzduch po drtivém vítězství lepenovců v evropských volbách a posílit centristickou orientaci země, pak se to opravdu nepovedlo. Sjednocené síly centra budou sice silnější než levice, ale ta prokázala, že je schopna překonávat své vnitřní rozpory. A klíčovou volební spolupráci centristů s levicí také nelze jen tak odhodit.
Očekávat  lze vznik levicovo-centristické vlády, která se obloukem vyhne neoliberálním iluzím hlavního proudu a nespíš prosadí některá vlajková levicová témata.  Především to může být zvyšování minimální mzdy, stejně jako obnova debat o nejnenáviděnějších prvcích dosavadního Macronova programu jako je prodloužení důchodového věku a oslabení podpory v nezaměstnanosti. Poroste také tlak proti imigrační reformě, kde se připojí i lepenovci.
V pátek vyhrála levice v Británii, v neděli ve Francii. Levice zatím vládne v Portugalsku, Švédsku a Řecku. Specifická je situace ve Střední Evropě po vítězství levicového SMERu Roberta Fica na Slovensku a středolevé koalice Donalda Tuska v Polsku. Region je v sousedství ukrajinské války, a tak je podstatný jeho vztah k válečné podpoře. Poláci jsou spolu s Českem na čele podpory Ukrajině, ale Slováci a Maďaři ji odmítají a přidává se i Rakousko.
Nadcházející summit NATO ve Washingtonu musí probrat také očekávaný vstup Donalda Trumpa do Bílého domu, který pochybuje o smyslu této organizace. Prožíváme evidentní politický obrat, který je v okolním světě ještě intenzívnější než v Evropě. Prudce slábne ochota zemí přijímat americký diktát, i když my doma to tak necítíme.
Vítězství levice v pilířích Západu svědčí o tom, že největší slabinou neoliberalismu byl nárůst nerovností. Odbrzděné finanční a korporátní oligarchie ztratily kontrolu nad svou hrabivostí a mocichtivostí, což je stejné, jako divoká jízda z kopce na kole bez řídítek. V ústavách najdeme strhující pasáže o mocenském vyvažování a brzdách, ale nadvláda velkých peněz vyprazdňuje demokracii na bezmocné rituály. Žádná reálná kontrola nefunguje, proto se šíří ty kořistnické války.
Jak je možné, že se přesto začínají prosazovat občanské síly a podpora míru? Zdůrazněme jednu z mnoha převratných změn, které ukončí tuto dobu temna. Oslabil hlavní nástroj manipulace s veřejností, velká komerční a vládní média. Na internetu a sociálních sítích vyrostly alternativy, které obnovily možnosti reálné výměny názorů o podstatných věcech. Žádné stromy nerostou do nebe.
 

Zbyněk Fiala


The post Rozdělená Francie first appeared on .


Nejčtenější za týden