JIŘÍ PÁLKA
Vážení cenzoři, vážení trotlové, Vy, kteří všechno víte a všechno znáte, Vy, kteří máte ty jediné správné informace, Vy, kteří víte, co je pravda a máte tudíž jediné správné zdroje informací, na Vás se obracím s několika otázkami a návrhy.
Dneska v noci jsem nemohl usnout. Před večeří jsem byl s Doc. Prof Josefem Kalkulíkem, CSc na vycházce a zašli jsem si do supermarketu něco koupit. Oba jsme měli 25 Kč , tedy necelé 1 Euro. Už jsme nebyli dlouho nakupovat a tak jsem se zděsili z nárůstu cen všech potravin. Za l Euro nebylo, co nakoupit. Tak jsem docentovi navrhl, že svoje finanční zdroje spojíme a něco si koupíme. Jenže Josef Kalkulík o tom nechtěl ani slyšet. „Cože, to se budeme před těmihle lichváři plazit, to se budeme téhle svoloče doprošovat…Ne, ne … my je vypráskáme, hajzly jedny !“ křičel na celý obchod.
Jenže, kde se vzala tu se vzala, jako v nějaké pohádce, zpoza regálu se vynořila bezpečnostní služba a dva obrovití chlápci nás z marketu vypráskali.
Není divu, že jsem z toho byl per plex a v hlavě mi hučelo jako v úlu. Není divu , že jsem nemohl usnout, ale nakonec se mi to podařilo. Sotva jsem usnul, začal jsem se propadat do nějaké mlhy a měl jsem pocit, jako by se se mnou urval výtah. Ale přistál jsem měkce do hromady sněhu. Když jsem se postavil , zjistil jsem , že mám na sobě kamaše. Jedna nohavice byla zelená a druhá červená. Na nohou jsem měl červené střevíce s dlouhou a vysokou špičkou. Na sobě jsem měl teplou kazajku vykládanou ovčí vlnou. Utíkal jsem s davem podivných lidiček v historických kostýmech na rynk, kde se cosi dělo. Stálo tam pódium a na něm byl špalek. Před ním stál kat ve své červené kukle a opíral se o obrovskou sekyru. Před ním klečel mužíček a jektal zubama strachem a vykřikoval: „Já už to nikdy neudělám…Bože, odpusť mi moje provinění…Bože, slituj se nade mnou…Lidi, buďte milosrdní.“
Na pódium vystoupil tlustý muž v kožichu. Na hlavě měl podivnou černou čepici s klapkami na uších. Vyndal z rukávníku pergamen. Rozvinul ho a začal číst: „Jménem soudcovské stolice Starého města pražského se pekař Klecián z Klecan odsuzuje ke katovskému trestu. Pekař Klecián z Klecan se provinil opakující se lichvou, kdy do chleba a do koláčů nedával dostatek mouky a nahrazoval ji otrubami a přehnaně vysokými cenami okrádal lid obého pohlaví. Jeho zisk byl neúměrně vysoký, takže byl prohlášen za lichvu. Proto se pekař odsuzuje, aby mu kat zkrátil pravou ruku za předlok-tím. Exekuce bude vykonána .“ Úředník sbalil pergamen a odešel z pódia. Kat přikázal nešťastníkovi, aby položil ruku na špalek. Ten se ale bránil, takže ho musel chytit katův pacholek a pekařovu ruku držet na špalku. Kat mistrně máchnul mečem a uťal lichvářovu ruku za předloktím. Z ruky mu stříkala krev a pekař se zhroutil. Jak barbarské ! Ale tím to neskončilo. Zase přišel onen úředník v kožichu a vytáhl jiný pergamen a začal předčítat : „Další odsouzený lichvář je Petr Olejníček, šenkýř. Přes mnohé napomínání do vína i piva přidával vodu a to někdy až jeden díl vína a jeden díl sprosté vody. A tomuto pančovanému nápoji nenaléval správnou míru, čímž okrádal přespolní, poutníky i štamgasty . Proto se odsuzuje k trestu 20 krát máčení ve Vltavě a běh v uličce hanby v rouše Adamově…“ Ženské publikum zavýsklo radostí a ženštiny začaly tleskat a radostně vyskakovat.
Katův pacholek přivedl mladého statného muž, který měl na krku oprátku, za kterou byl veden. Kat s pomocníkem a dav lidu za nimi se vydal k Vltavě.
Tam byl připravený veliký dřevěný koš s několika pytly, ve kterých asi bylo kamení. Klec visela na veliké kladce z pořádného dlouhého kmene. Uprostřed kmene byl čep, přes který mohl kmen měnit svojí polohu. Na jednom konci kmene byla klec a na druhém konci byl rumpál, který pomocí konopného lana držel kmen a tím i klec nad hladinou .
Kat přivedl odsouzence k Vltavě, strhal z něho oblečení a zavřel ho do klece. Katův pomocník s dalším mužem uvolnili rumpál a klec zmizela s odsouzencem ve Vltavě. Pomněte. byl leden, mrzlo jako když praštělo. Po chvilce muži rumpálem klec vytáhli nad hladinu. Odsouzenec se nestačil ani nadechnout a už jeho dřevěné vězení zase mizelo pod hladinou. To se opakovalo dvacekrát. A doba pod vodou se prodlužovala…Pak katovy pacholci odsouzence vyhodili z klece. Ženské udělaly uličku a každá měla v ruce prut nebo bič. Kat nakopl odsouzeného lichváře a ten běžel uličkou a ženského ho pruty bičem švihaly do přirození, které bylo zimou scvrklé jako křížala… Strašné. Příšerné… V mládí mě kopla koza do rozkroku a týden jsem se z toho léčil. Bolest to byla příšerná, nepředstavitelná, takže vím, co prožíval ten nešťastný lichvář…
Naštěstí jsem se probudil, ale byl jsem mokrý jako kostelní myš. Seděl jsem na posteli. Napadlo mě, co by se stalo, kdyby se někdo přečetl Smolné knihy o roztodivných středověkých rozsudcích a napadlo ho stejným způsobem odsoudit naše současné manažery ČEZu, kteří získali milionové odměny za to, že drancují naše peněženky hůře než lichváři ve středověku. Obchodní manažeři velkých supermárketu by byli každý týden máčeni v zimě ve Vltavě. Bankéři a burziáni, obchodníci, spekulanti, podvodníci a lichváři z energetické burzy v Lipsku by byli hnáni a mrskáni do bezvědomí ulicemi všech evropských měst. Výprask by dostaly všechny vládnoucí elity… A protože nejvíce na neregulovaných nemravných lichvářských cenách vydělává česká vláda pod vedením premiéra Petra Fialy, a na ně napojení mafiáni z celého světa, kompletní vláda by se musela zúčastnit lednového máčení ve Vltavě a běh uličkou hanby. Tedy pokud vydrží do ledna příštího roku ! Proto se na vás, vážení cenzoři, obracím s prosbou, abyste zabránili tomu, aby ti nebozí lichváři byli trestání a naháněni v ulicích rozzuřeným obyvatelstvem. Zaslouží si tito šikulové, aby se s nimi takhle barbarsky zacházelo ? Buďme lidé ! Buďme lidští. Buďme jako oni !
Ptám se vás tedy , vážení cenzoři, byl by takový barbarský trest máčení v zimní Vltavě vhodný pro naše současné lichváře, nebo se jedná o nejapný nápad zvrhlé opozice?
The post Bláznův deník: Strašný sen o lichvě first appeared on Pravý prostor .
