LUBOMÍR VYLÍČIL
Včera v noci se Ukrajincům podařilo Rusy překvapit . Poměrně slušnou vojenskou silou, alespoň na ukrajinské poměry, zaútočili na nečekaném místě společné hranice do hloubi Ruska. Několik stovek vojáků se zhruba 11 tanky a více než 20 obrněnými vozidly udeřilo na ruských pozice jednotek, kryjících státní hranici Ruské federace u obcí Nikolajevo-Darjino a Olešňa a snažilo se prorazit dále ve směru Sudža – Kursk.
Ranní zprávy Západu hýřily optimismem. Kolik obcí už Ukrajinci obsadili a jak úspěšně postupují… Po poledni radostný hlahol řídl, až ustal docela. Dorazily informace z porady ruského prezidenta Vladimira Putina, s šéfem ministerstva obrany Belousovem, tajemníkem Rady bezpečnosti Šojgu, šéfem FSB Bortnikovem a náčelníky generálního štábu Gerasimovem.
Náčelník generálního štábu presidentovi oficiálně ohlásil, že postup ukrajinských ozbrojených sil v regionu je v tuto chvíli zastaven. Ztráty ukrajinské armády podle něj činily 315 lidí (nejméně 100 zabitých a 215 zraněných). Bylo zničeno 54 obrněných vozidel, včetně 7 tanků. Jeho slova potvrdil starosta města Sudža, Vitalij Slaščev. Popřel zvěsti, že osada padla do rukou ukrajinských ozbrojených sil. “Všechno je v pořádku, všechno je naše,” uvedl Slaščev s tím, že město je v současné době stále ostřelováno. Takže to vypadá, jako by bylo hotovo.
A každého normálně uvažujícího člověka tak napadne logická otázka – k čemu to bylo? K čemu byly ty oběti, čeho mohl dosáhnout útok zhruba tisícovky ozbrojenců s pár tanky do bezedné jámy mnohokrát silnějšího nepřítele? Stálo vám, milí Ukrajinci, tohle kratičké dobrodružství zato? Pojďme se tedy společně podívat, co si od téhle v podstatě větší diverze mohlo vedení Ukrajiny slibovat. Jaké potenciální cíle se tu nabízí?
1) Plynová tlakovací stanice Sudža . Jde o poslední uzel plynovodu na ruském území. Právě přes ni se přepravuje plyn do Evropy. Nachází se, logicky, kousíček od hranice, právě u onoho města Sudža, na které směřoval hrot ukrajinského útoku. Zařízením denně projde na 42 milionů krychlových metrů plynu do východní Evropy. Ale, jak se zdá, Ukrajincům se ji obsadit nezdařilo. Podle údajů Gazpromu z dnešního poledne teče plyn normálně.
Co by mohli Ukrajinci mít z obsazení „úzkého hrdla” plynovodu? No, třeba další páku na východní Evropu. Protože Západ má roury i odjinud. Takže by se tlak na nezdárné Maďarsko a Slovensko dal pěkně zvýšit. Ropa vám neteče… a ani plyn už téct nemusí, heč! A my bychom se svezli s nimi. Že by to bylo, jako když pes kouše ruku, která ho krmí? Vyprávějte to Zelenskému. Je v zoufalé situaci a Brusel ho k dalším krokům proti těm východním untermenschen ještě popichuje.
2) Jaderná elektrárna městě Kurčatov, 40 km od Kurska. Obsazením, nebo zničením tohoto objektu by Ukrajinci zasadili svému nepříteli opravdu silnou a bolestivou ránu. Nejen, že produkuje 90 % průmyslové spotřeby energie v regionu Kursk. Ale s trochou výbušniny je možné si tu zařídit nový Černobyl. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a sabotáž 2 zdejších reaktorů by zamořila nepředstavitelné oblasti a učinila je na dlouhá léta neobyvatelnými. Bude-li mít Ukrajina elektrárnu v rukou, lze to provést. Nebo s tím alespoň vyhrožovat.
3) Také je možné, že jde jen o propagandistické povzbuzení vlastních a psychlogickou přípravu obyvatelstva na začátek mírových jednání. Podívejte se, dali jsme jim do zubů a teď, teď s námi budou muset jednat jinak…
Ale ať se to vezme z kterékoli strany, tak tahle nejnovější, zoufalá akce ukrajinských ozbrojených sil, působí, ze všeho nejvíc, dojmem „palebné přípravy” k vyjednávání. Úplně tu vidíme horečné hledání čehokoli a za jakoukoli cenu, aby se nemuselo rovnou a hned první den rozhovorů vyslovit to pokořující slovo – bezpodmínečná kapitulace.
A tak nějak mimoděk nám tahle drobná, válečná příhoda také odhaluje, co jsou šílenci v beznadějné situaci schopni způsobit jak svým vlastním lidem, tak bohužel i spojencům.
The post Co naznačuje ukrajinský útok směrem na Kursk? first appeared on Pravý prostor .
