Za minulého režimu musely podniky hlásit „nahoru“ kromě ekonomických výsledků také celou řadu blbin. Současná evropská vrchnost chce něco podobného i po dnešních firmách. Dokonce má potenciál v této disciplíně soudruhy překonat.
Postupně totiž chce navalit na všechny veřejně obchodovatelné společnosti povinnost hlásit jakým způsobem naplňují požadavky na „udržitelnost“. A to nejen ty klimatické, ale i sociální a společenské, o které obsah tohoto pojmu před časem poněkud nabobtnal.
Už dnes mají banky povinnost posuzovat žadatele o úvěr i na základě tzv. „nefinančního reportingu“, který právě „udržitelnost“ jejich podnikání a fungování hodnotí. Je znám pod zkratkou ESG (z anglického Environmental, Social and Governance). Od příštího roku pak vzniká povinnost zpracovávat obdobné dokumenty všem veřejně obchodovatelným firmám s více než 250 zaměstnanci a o tři roky později dopadne i na ty menší. Evropská vrchnost totiž připravuje novelu směrnice upravující vytváření ročních účetních závěrek a souvisejících zpráv ( zde ). Je to poměrně dlouhé čtení, ovšem klíčové jsou především články 19a a 19b, které definují rozsah toho, o čem všem budou muset firmy nově informovat. Obsahují jednu perlu vedle druhé. Zmiňme alespoň ty nejzajímavější.
Mezi ně nepochybně patří třeba povinnost zveřejňovat „ pl ány podniku, kter é maj í zajistit, aby byl jeho obchodn í model a strategie slu čiteln é s p řechodem na udr žiteln é hospod ářstv í a s omezen ím glob áln ího oteplov án í na 1,5 °C v souladu s Pa řížskou dohodou. “ No není to bomba? On sice nikdo pořádně neví, jestli člověk vůbec dokáže klima ovlivnit a už vůbec není prokazatelné, zda mohou nějaká opatření oteplování na oněch 1,5 °C omezit (obzvláště když budou uplatňována jen v malé části světa), ale firmy mají deklarovat, jak moc jsou této „zelené“ ideologii oddány, a co všechno pro dosažení nedosažitelného udělají. I kdyby to mělo jejich podnikání zlikvidovat. Dost to připomíná praxi z období minulého režimu, kdy podniky musely vyjadřovat prohlášeními typu „ závěry sjezdu KSČ splníme “ oddanost ideologii komunistické. I když ekonomiku likvidovala…
Návrh také firmám ordinuje typicky progresivistický přístup ke „spravedlivému“ odměňování a „rovnosti“ mezi muži a ženami. Tedy, že všichni mají brát stejně a ženy jsou vlastně muži, kterým nerostou vousy, ale zato jim narostla prsa. Konkrétně se v návrhu píše, že „ zprávy podniků upřesňují informace … o rovn ých p říle žitostech pro v šechny, v četn ě rovnosti žen a mu žů a stejn é odm ěny za stejnou pr áci … “ Tedy ani slovo o odměňování podle odbornosti, kvality a schopností daného pracovníka a ani slovo o respektování přirozených rozdílů mezi muži a ženami a z toho plynoucích odlišných předpokladů pro výkon určitých profesí. Přehlížením těchto záležitostí budou sice firmy „udržitelné“ podle fóršriftu, ale jen stěží bude udržitelná i kvalita jejich produktů a poskytovaných služeb.
Firmy budou muset informovat také o „… dodr žov án í lidsk ých pr áv, z ákladn ích svobod, demokratick ých princip ů… “. Probůh proč by měly něco takového dělat? A co to ty „demokratické principy“ ve fungování firmy vlastně jsou? Že v ní může každý kecat do všeho? V návrhu směrnice jsou ovšem i povinnost, které vysloveně pobaví. Nejvýše na žebříčku těch nejvtipnějších je podle mne povinnost informovat o „ politick é anga žovanosti podniku, v četn ě jeho lobbistick ých činnost í “. Už totiž vidím, jak firmy zveřejňují, koho všeho uplatily, aby se dostaly k nějaké veřejné zakázce, nebo prosadily pro ně výhodnou změnu zákona.
Zmiňovaná směrnice bude samozřejmě ještě rozpracována na národní úrovni do příslušných zákonů a prováděcích norem. Mimo jiné budou upravovat i to, jak konkrétně bude takové informování o „udržitelnosti“ vypadat. Určitý obrázek o jeho podobě si lze udělat například z doporučení, které připravila Česká bankovní asociace pro svoje členy ( zde ). Jde o vzorovou šablonu obsahující množinu informací nutných pro posouzení, jak žadatel o úvěr plní požadavky na „udržitelnost“. I zde se dají najít opravdové perly, přičemž tou největší je podle mne tato:
„ Informace o protestech nevl ádn ích organizac í proti klientovi nebo jeho činnosti, p řípadn ě v ýhrady dal ších zainteresovan ých stran. “
Banka je má získávat z veřejných zdrojů. Takže když se žadatel znelíbí nějakým potrhlým aktivistům, tak stačí, aby mu dělali virvál pod okny a pomlouvali ho na sociálních sítích. A firma nedostane ani floka. No potěš koště…
Podobná „nefinanční“ hlášení existovala i za minulého režimu (a nepochybně i dřív). Tenkrát se vrchnost musela informovat třeba o tom, kolik a jakých socialistických závazků bylo v daném podniku přijato a jak byly splněny, kolik bylo odpracováno brigádnických hodin, jaká byla účast pracujících na různých „dobrovolných“ akcích a podobně. Přičemž ti, co tato hlášení připravovali, se je časem naučili psát tak, aby to „nahoře prošlo“.
Podle mne je to zajímavá inspirace i pro firmy současné. Což ovšem znamená, že ceněnými profesemi se stanou různí „konzultanti“, jejichž jedinou dovedností bude umět sepsat příslušný dokument tak, aby obsahoval ty „správné“ formulace. Podobně jako byli a jsou ceněni třeba „konzultanti dotační“. Ti jsou zběhlí v přípravě příslušných žádostí a k tomu ještě ovládají i umění zaklepat na ty správné dveře. A vzhledem k množství dotačních skandálů, tak někteří z nich nepochybně ví i koho a jak vysokou částkou podmazat.
To srovnávání povinností informovat o všelijakých nesmyslech za minulého režimu a dnes je však poměrně ošidné. Nesmíme totiž zapomínat na jeden zásadní rozdíl. Tenkrát šlo o součást promyšleného systému šikanování lidí i firem za účelem jejich maximální kontroly a ovládání.
Zatímco dnes se to dělá pro dobro nás všech…
Zdroj