Podle covidového informačního panelu WHO bylo v Africe k červenci 2022 potvrzeno přibližně 9 milionů případů covidu-19 a 173 900 úmrtí na toto onemocnění.
(Případy covidu-19 podle regionů WHO) Tato čísla jsou v ostrém kontrastu s počtem nakažených a zemřelých ve zbytku světa. Evropa od počátku pandemie do současnosti zaznamenala více než 239 milionů potvrzených případů a více než dva miliony úmrtí.
„Považujeme to za obyčejné nachlazení,“ vypráví 53letý Illiasou Ibrahim, který pracuje pro mezinárodní neziskové skupiny v Niamey, hlavním městě Nigeru.
Niger je vnitrozemská země, kde se endemicky vyskytuje malárie i meningitida a průměrná délka života je pouhých 63 let.
Ibrahim sdělil deníku The Epoch Times, že nezná jediného člověka, který by zemřel na covid.
Takže buď Afričané prostě covidem neonemocní tak často jako Evropané, nebo když už onemocní, neonemocní natolik, aby to nahlásili. Ať tak či onak, Afrika je na tom s tímto onemocněním mnohem lépe než Evropa nebo Spojené státy.
To však není to, co bychom očekávali. Podvýživa, chudoba a nedostatečný přístup k čisté pitné vodě ztěžují zdravý život na mnoha místech subsaharské Afriky.
Naši představitelé veřejného zdravotnictví nám opakovaně říkali, že země s vysokými příjmy jsou medicínsky vyspělejší a pro boj s pandemiemi vhodnější.
Jak je tedy možné, že zaostalé země, jako je Niger, nejsou ve srovnání s vyspělými zeměmi v Americe a Evropě z velké části covidem zasaženy?
Pomoc střevních parazitů
V článku z roku 2021 publikovaném v časopise Evolution, Medicine, and Public Health tým vědců z lékařského centra patřící pod Dukeovu univerzitu skutečně předpověděl, že africké a další rozvojové země budou mít méně úmrtí a lepší výsledky než ekonomicky rozvinutější místa.
Vysvětlili, jak moderní hygienické podmínky mohou způsobit nedostatek biologické rozmanitosti v lidském těle a že tato rozmanitost pomáhá imunitnímu systému nereagovat přehnaně na virové nebo bakteriální infekce.
Podle těchto vědců absence střevních červů, známých také jako helminti, u lidí v zemích s vysokými příjmy ohrožuje jejich zdraví, takže jsou náchylnější k závažným infekcím covidu .
I když je správná hygiena důležitá pro zastavení šíření infekčních onemocnění, ne vždy je přehnaná hygiena prospěšná. Podle hygienické hypotézy, kterou poprvé navrhl ko ncem 80. let 20. stolet í britský epidemiolog dr. David Strachan v časopise British Medical Journal , může přílišná hygiena ve skutečnosti zvýšit náchylnost lidí k některým autoimunitním onemocněním.
Podle tradičního názoru jsou však tzv. komenzální červi jako např. helminti parazité způsobující nemoci a lidskému organismu nejsou nijak prospěšní. Objevují se však důkazy naznačující, že střevní parazité jsou pro naši imunitní funkci a celkové zdraví nezbytní.
Jak upozornil dr. William Parker, imunolog a odborník na symbiotické červy, v článku z roku 2016, helminti mohou působit nechutně, ale jsou zodpovědní za stimulaci těla k produkci protizánětlivých molekul a stimulují budování zdravé imunity.
Parker je jedním ze spoluautorů článku z roku 2021, v němž vědci podrobně popsali, jak může úbytek helmintů v těle v důsledku přílišné hygieny způsobit náchylnost k chronickým zánětlivým onemocněním, jako jsou autoimunitní poruchy a alergie.
To by mohlo vysvětlovat, proč je nemocnost a úmrtnost na covid-19 vyšší v rozvinutých zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění a „vyčerpání biomu“ běžné.
Vyčerpání biomu se týká nedostatečné rozmanitosti organismů člověka, mezi něž patří naše vlastní lidské buňky, ale i bakterie, houby, živočišní parazité a protisté.
Tito vědci předpokládají, že hlavním důvodem, proč virus SARS-CoV-2 nezasáhl africké země, je skutečnost, že většina populace v zemi, jako je Niger, žije v soužití s helminty a tito červi zabraňují vážnému průběhu onemocnění.
Výsledky zlepšené ivermektinem
Podle týmu kolumbijských vědců může být dalším důvodem, proč Afrika dosahuje mnohem lepších výsledků než Evropa a Amerika, rozšířené používání ivermektinu.
Ivermektin se používá preventivně k léčbě říční slepoty (onchocerkózy). Studie z roku 2021 publikovaná v časopise American Journal of Therapeutics zkoumala účinnost ivermektinu při prevenci a léčbě infekce covidu-19.
Tito vědci zjistili, že „použití ivermektinu v rané fázi klinického průběhu může snížit počet případů přecházejících do závažného onemocnění“. Ačkoli použití ivermektinu zůstává kontroverzní, lékaři po celém světě hlásí vynikající výsledky při jeho použití jako součásti protokolu včasné léčby .
Opatření, která situaci zhoršila
Agresivní léčba, která byla v západních zemích použita k omezení výskytu covidu-19, mohla paradoxně ve skutečnosti situaci zhoršit.
Illiasou Ibrahim řekl deníku The Epoch Times, že za poslední dva roky si pouze několikrát nasadil roušku, a i to jen proto, aby se vyhnul prachu a nepříjemným pachům, a že v Nigeru nikdo nikdy nedodržoval „bezpečnou vzdálenost“ od druhých a nedistancoval se od nich. „Vždy jsme zachovávali stejné kontaktní návyky,“ vysvětlil Ibrahim.
Podle nejnovějších vědeckých poznatků není heslo „roušky zachraňují životy“ pravdivé.
Téměř ve všech případech, kdy se porovnává míra nakažení covidem-19 v oblasti amerického Kalifornského zálivu v okresech, které povinně vyžadují nošení masek, s okresy, které je nevyžadují, je míra nakažení buď vyšší tam, kde jsou masky povinné, nebo podobná.
Studie z roku 2022 publikovaná v časopise Medicine porovnávala míru úmrtnosti na covid mezi okresy v Kansasu, kde jsou roušky povinné, s těmi, kde nejsou. V okresech s povinnými rouškami bylo zaznamenáno o 50 % více úmrtí na covid-19 než v okresech bez těchto nařízení.
Jak v této studii vysvětlil Zacharias Fögen, lékař působící v Německu, lidé v rouškách nevědomky uchovávají kapénky viru a znovu je vdechují do plic.
Podle doktora Fögena tedy roušky ve skutečnosti zvyšují virovou zátěž, protože způsobují, že lidé znovu vdechují částice, které již dýchací cesty záměrně odstranily.
V roce 2020 velká randomizovaná kontrolovaná studie provedená v Dánsku, publikovaná v časopise Annals of Internal Medicine , nezjistila žádný statisticky významný ochranný účinek u lidí, kteří nosili roušky, oproti lidem, kteří je nenosili.
Další vědecké poznatky ukázaly, že „zadržování vlhkosti, opakované používání látkových roušek a špatná filtrace mohou mít za následek zvýšené riziko infekce“. Jak nedávno uvedl deník The Epoch Times, neurologové zjistili, že roušky mohou také ohrozit zdraví mozku.
Společenská izolace poškozuje naše systémy
Dalším běžným opatřením, které bylo zavedeno s cílem zpomalit šíření covidu-19 v Evropě a Americe, byl sociální odstup, tedy dodržování bezpečné vzdálenosti od druhých lidí a omezení kontaktu s druhými. V mnoha afrických zemích se však tento přístup prakticky neuplatňoval.
Dr. Byram Bridle, imunolog z Guelphské univerzity v Kanadě, sdělil reportérovi deníku The Guardian , že sociální izolace dětí omezuje jejich kontakt s přírodou, jež je plná mikrobů, kteří pomáhají posilnit imunitní systém.
Lidé, kteří jsou nuceni stranit se společnosti, mají nedostatek mikrobů a po návratu z izolace jsou více ohroženi řadou zánětlivých onemocnění. Stejně tak dr. Thomas Murray, profesor pediatrie na Yaleově univerzitě a specialista na infekční choroby, v nedávném článku v deníku New York Post společně s dalšími odborníky zaznamenává šokující nárůst respiračních viróz po lockdownech a uzavření škol v letech 2020 a 2021.
Zdá se, že společenská izolace vedla k tomu, že se u dětí objevilo více závažných virových a bakteriálních infekcí. Společenská izolace nedokázala zastavit šíření viru způsobujícího onemocnění covid-19 v Evropě ani ve Spojených státech. Zato mělo nucení lidí – dětí i dospělých – k izolaci negativní dopady na naše fyzické i emocionální zdraví.
Virus versus vakcíny
Zatímco nízká míra proočkovanosti v nerozvinutých zemích byla označována za problém globální nerovnosti, nyní máme k dispozici údaje, které naznačují, že neočkování může mít ve skutečnosti ochranný účinek a vést k menšímu počtu úmrtí na covid-19.
Jak vysvětluje článek dr. Josepha Mercoly, autora knihy „The Truth About COVID-19“ ( Pravda o covidu-19 ) a praktického lékaře, který pečlivě zkoumal údaje o pandemii, míra očkování v subsaharské Africe je nižší než šest procent. Přestože Afrika tvoří více než 17 procent světové populace, podílí se na celosvětovém počtu úmrtí na covid-19 pouze třemi procenty.
Nežádoucí negativní dopady vysoké proočkovanosti v rozvinutých zemích, jako jsou Spojené státy, jsou děsivé. K 15. červenci 2022 bylo CDC a FDA prostřednictvím VAERS, systému hlášení nežádoucích účinků vakcín , nahlášeno 1 350 947 nežádoucích účinků.
V těchto hlášeních je zahrnuto 29 635 úmrtí po covidových vakcínách.
Lepší výsledky v Africe mohou mít i jiná vysvětlení, včetně optimální hladiny vitaminu D ze slunečního záření a mladšího složení populace. Je však velmi pravděpodobné, že rozmanitý africký biom, bohatý na helminty a prospěšné mikroby, absence roušek a sociální izolace, přístup k ivermektinu a nízká míra proočkovanosti na tomto kontinentu, to vše dává Africe v boji proti covidu-19 výhodu.
Zdá se, že rozvinutý svět se má od Afriky v oblasti zvládání pandemie co učit.
JENNIFER MARGULIS AND JOE WANG
The post Co se můžeme naučit od Afriky: Skutečné důvody, proč se covid nedotkl rozvojových zemí first appeared on .
