NICOL JACHANOVÁ
21. 8. 1968 byl den, na který česká historie jen tak nezapomene. Zajímavé je, že si ho nejvíce připomínají ti, co by měli držet pusu.
Před 56 lety vtrhla vojska Varšavské smlouvy do Prahy. Osobně mohu celou situaci jen těžko soudit, když jsem se narodila šestatřicet let poté, ale vzhledem ke svému vnitřnímu přesvědčení si myslím, že bych zřejmě v té době byla bývala jedním z těch, co se přímo proti tankům postavili. Nejspíše jako členka hnutí Hippies s nějakým velice kreativním transparentem v ruce. Tím pádem si samozřejmě myslím, že je třeba si tyto události, v dějepise probírané jen „aby se neřeklo,“ pořádně připomínat. Přijde mi však trochu úsměvné, kdo a jakým způsobem se toho vždy ujme. Jakmile se totiž začne blížit výročí okupace, vzpomene si každý globalistický agent, který dříve býval hrdým majitelem rudé knížky, avšak po Sametové revoluci se opět chytl trendů a konvertoval k nacismu, na to, že je Čech a najednou valí s věncem na náměstí, přičemž nejde o nic jiného než zase přilít trochu benzínu do ohně nenávisti vůči Rusům.
Zloděj křičí chyťte zloděje aneb dobrý voják PePa
Rudou knížku měl, pak na ni zapomněl, myslel si, že je to znáááámka tanku. Ne, to není žádný úryvek z parodie na píseň kapely Visací zámek, ale trochu kreativnější popis našeho prezidenta, který mě napadl, když jsem četla jeho tweet , začínající slovy: „Mohlo by se zdát, že k událostem, které se staly před šestapadesáti lety, už bylo vše řečeno. Ale opak je pravdou. Je potřeba si je připomínat. Ať už pro uctění památky obětí nebo vyjádření respektu všem, kteří měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli.“ Ne, to opravdu není vtip. PePa tohle vážně napsal a přidal ještě pár srdceryvných vět o hodně zlém Rusku, kde se od SSSR vůbec nic nezměnilo. Myslí to SSSR, kterému líbal boty?
Hrdý voják ČSLA, tedy hlavního nástroje komunistické propagandy, který ještě v roce 1985 stihl vstoupit do KSČ, stát se předsedou základní organizace strany a pracovat pro vojenskou rozvědku, načež po Sametové revoluci vyměnil rudý kabát za flanelovou košili a z východního zadku přelezl do západního, je opravdu exemplární případ správného nastavení morálního kompasu, nebo ne?
I když, je fakt, že pohled na morálku je naprosto individuální záležitostí a voják, tedy figurka v zeleném s naprosto prázdnou hlavou naprogramovanou dle režimu, vůbec netuší, co to ta morálka je, takže to dost možná bude tak, že ta pěkná slovíčka nejspíše napsal někdo úplně jiný a PePa je jen loutkově odrecitoval jako vojenskou přísahu. Jenomže ouha! Češi nejsou tak blbí, jak si západ myslí a zároveň s okupací si budeme připomínat i toho, kdo s okupanty souzněl.
Ukrajinští fašisté odsuzují ukrajinskou okupaci
Skutečně úsměvné je to neustálé přirovnávání Pražského jara k momentální „okupaci Ukrajiny.“ Ambasadoři protiruské nenávisti založené na zkreslování historie a hře na city zřejmě zapomněli na fakt, že pět z osmi členů ÚV KSSS, kteří zvedli ruku pro vyslání vojsk Varšavské smlouvy na území Československa, byli ukrajinské národnosti. Mezi zbylé tři pak patřil bývalý tajemník komunistické strany Lotyšska, Arvids Pelše, místopředseda Rady ministrů SSSR, Kirill Mazurov, který byl Bělorus a jediným skutečně ruským Rusem, jenž v této akci figuroval, byl Michail Suslov, druhý tajemník ÚV KSSS. Říkat tedy, že nás okupovali Rusové je naprostá dezinformace, neboť Prahu obsadila vojska Varšavské smlouvy, tedy slepenec z celého východního bloku, na základě rozhodnutí Ukrajinců, co měli v SSSR velké slovo.
Proukrajinští aktivisté to ale budou popírat, jelikož připustit něco takového, by znamenalo uznat i to, že Ukrajina nebyla žádný protektorát, ale plnohodnotný člen SSSR, podílející se na rozhodovacích procesech v Moskvě. V jejich očích ale Ukrajina skutečně utlačovaná byla, jelikož tehdejší Čekisté šli slušně po krku Banderovcům, což dokazují dokumenty v tajných archivech NKVD/KGB, které Ukrajina otevřela v roce 2015, protože se jim to zrovna skvěle hodilo. Naopak historické prameny dokládající zvěrstva OUN a UPA záhadně mizí anebo jsou prohlašovány za zfalšované. Například ukrajinský historik Volodymir Vjatrovyč ve své knize Ukrajinské 20. století víceméně popírá a zlehčuje účast Banderovců na masakrech etnických menšin, ačkoliv polské knihy a dokumenty tvrdí pravý opak. O to zajímavější je, že se vstupem vojsk SVO na území Ukrajiny jako mávnutím kouzelného proutku Poláci na zvěrstva Banderovců zapomněli tak, jako celá EU na Covid. (Takže vlastně…díky Putine?)
A není ani tajemstvím, že mezi největšími podporovateli Ukrajiny figurují kromě profesionálních převlíkačů kabátů právě disidenti komunistického režimu. Dle vyjádření Tiskové kanceláře ukrajinského, respektive „novoruského“ politika Olega Careva, prvním západním politikem, který ve velkém začal podporovat neonacistický batalion Azov, byl v roce 2015 český europoslanec a zakladatel Člověka v tísni Jaromír Štětina, který byl členem KSČ a po zahájení okupace vrátil stranickou legitimaci. Štětina byl zároveň v roce 2014 signatářem dopisu české vládě, jenž měl za cíl utlačování práv ruské menšiny v ČR kvůli secesi (na západě stále považované za anexi) Krymu. Nadále Carev uvádí i to, že účastníci disidentské demonstrace proti invazi vojsk Varšavské smlouvy na Rudém náměstí v roce 1968, byli od prvopočátku podporovateli Ukrajiny a přirovnávali situaci na Donbase právě k okupaci ČSR. Známý anti-komunistický odbojář a fyzik Pavel Litvinov například v rozhovoru pro Rádio Svoboda označil vůdce nově vzniklých republik na Donbasu za bandity.
Stalin? Ne, děkuji radši Hitler
Přirovnávat naši historii k momentálnímu dění na Ukrajině je tedy nejen naprosto nesmyslné a zoufalé, ale osobně bych si dovolila říci až nechutné a ponižující naše národní hodnoty. Zeptáte-li se totiž na názor nějakého obyvatele Donbasu, tedy ne foltýnovského gaučového kvákala, ale někoho, komu již deset let západem sponzorovaná válka ničí život, bere přátele a členy rodiny, jasně vám takový člověk řekne, kdo je v jeho očích „osvoboditel“ a kdo „okupant.“ Ač se to evropským zbrojovkám a jejich manažerům líbí nebo ne, sesterské republiky svazu Novorusko, ač nebyly žádným státem až do roku 2022 oficiálně uznány, fungovaly jako normální demokratické administrativními aparáty, kde 11. 5. 2014 proběhlo referendum, v němž pro odtržení od Ukrajiny hlasovalo v DLR 90 % lidí, v LLR dokonce 95 %. Naopak banderovští chuligáni z druhé strany se všemožnými násilnými prostředky snažili jakýmkoliv volebním procesům v Donbasu zabránit, natáčeli si, jak masakrují starce, děti i těhotné ženy, mezitím pořádali pochody v nacistických uniformách s portréty Stěpana Bandery a upalovali lidi zaživa (jako například 2. 5. 2014 v Oděse). No nevím, kdo je tu bandita. Nerada to říkám, ale proti těmhle novodobým Hitlerjugend mi doněčtí a luhanští separatisté přijdou jako celkem hodní obyčejní kluci. Ostatně bez jisté nadnesenosti to říká nejedna tehdejší výpověď .
Je tedy poměrně smutné, že se bývalí bojovníci za svobodu nyní staví, na stranu diktatury. Krásně to ale dokazuje fakt, že většina lidstva se stále dívá na historii zaujatě, skrze brýle frustrace, nenávisti a propagandy. Zkrátka stejně jako v Orwellově Farmě zvířat platilo „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné,“ v dnešní „vyspělé“ Evropě se tento narativ uplatňuje vůči Rusům. Takže raději půjdeme hajlovat s nacisty.
To pak krásně vysvětluje nejen to, proč měli Kosovci právo na sebeurčení, zatímco v Doněcké a Luhanské lidové republice je již deset let podporována genocida ve jménu ukrajinské územní celistvosti, ale i to, proč je srpnová okupace tak vyzdvihována, avšak osvobození v roce 1945, při němž padly statisíce Sovětů, je v posledních letech nehorázně popíráno s tím, že Československo osvobodili pouze Američané, kteří tak akorát dorazili totálně zlití do Plzně, nebo že se osvobodilo samo. Opravdu čekám, kdy Reichsprotektor Fiala a další loutky Čtvrté říše se sídlem v Bruselu začnou tvrdit, že Československo osvobodil Hitler a nebýt toho nacisty Stalina, mohli jsme všichni mluvit krásně německy.
Češi, vážně, proberte se! Ne nadarmo se říká, že kdo se nepoučí s historie, je odsouzen ji opakovat. A poučit se opravdu neznamená vlézt z jedné zadnice do druhé. Nechci v ulicích ruské tanky, nechci ale ani ty americké. A dokonce ani německé, prostě žádné. Kdokoliv, kdo tu cinká klíči za suverénní stát a zároveň lobbuje za americké základny a základny NATO na našem území, je obyčejný pokrytec, stejně jako PePa a další, co odsuzují komunismus, přestože mají sami máslo na hlavě. Jak jsme vůbec mohli dovolit, aby se naše dějiny a národní hodnoty zneužívaly jako laciná politická reklama na zbrojní průmysl?
Anebo víte co? Spěte dál. Až se ale jednou probudíte a v ulicích opět budou cizí vojska, nedivte se. My „Foltýnovi svině“ jsme vás varovaly.
Zdroje:
PePa: https://x.com/prezidentpavel/status/1826256194492608747
Seznam hlasujících ÚV KSSS: https://x.com/SvedaJan/status/1826291163743269334/photo/2
Oleg Carev: https://vk.com/presstsentrolegtsarev?from=search
Referendum o samostatnosti lidových republik: https://www.themoscowtimes.com/2014/05/12/donetsk-separatists-claim-90-support-independence-in-referendum-a35332/pdf
Oděssa upalování lidí: https://tass.com/politics/1612431
Výpovědi obyvatel Donbasu: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/doneck-pripomina-valecny-stalingrad-svedectvi/r~4b03e01a222c11e4bce90025900fea04/
a další tištěné, knižní a veřejně nedostupné zdroje, na něž se přímo odkazuji v textu.
The post Připomínky okupace jako pokrytecký festival protiruské nenávisti first appeared on Pravý prostor .
