Pokud má svojí politikou někdo skutečně blízko k těm, kteří ovládali Německo ve 30. letech minulého století, pak je to právě stávající vláda „semaforu.“ I ta má na občany dvojí metr: ti dovezení mají mnoho výhod, ti původní jsou v případě nesouhlasu s vládní politikou perzekuováni.
Hitler to sice dělal poněkud naopak, nicméně ona podstata občana 1. a 2. kategorie je opět platná.
Také Hitler zlikvidoval veškerou opozici – a AfD je aktuálně jedinou skutečnou opozicí stávající německé vládě.
Hitler obdivoval islám a paktoval se s muslimy – stejně konají i stávající vládní strany.
Paralel bychom jistě našli mnohem víc.
Jedno srovnání však nelze opomenout: tak jak měl Hitler svého Goebbelse, mají stávající vládní strany svá mainstreamová média – a to zejména ta veřejnoprávní (to je ostatně stejné i u nás a kdekoli jinde v Evropě).
Ovšem stávající systém to má ještě promyšlenější: propagandu vládnoucí ideologie platí povinně občané, na které je tato propaganda cílena.
V Německu samozřejmě na nedělní zemské volby reaguje celý mainstream s nelibostí, ale právě veřejnoprávní propagandisté tomu nasadili korunu…
Večer 1. září 2024, kdy přišly první prognózy zemských voleb v Durynsku a AfD se ukázala jako nejsilnější politická síla, pronesla šéfredaktorka ZDF Bettina Schaustenová přirovnání, které způsobilo, že politické klima v Německu kleslo na nové minimum.
„1. září 1939 začala druhá světová válka útokem Wehrmachtu na Polsko. Německo pokrylo celý svět utrpením a smrtí, zavraždilo šest milionů Židů,“ řekla.
Jedním dechem načrtla souvislost s výsledkem demokratických voleb, v nichž byla jedna strana – AfD – zvolena nejsilnější silou, a označila jejího hlavního kandidáta Björna Höckeho za fašistu.
„Výsledek voleb byl těžko snesitelný,“ řekla Schaustenová.
„Den voleb je politickým milníkem a připomínkou pro ty, kteří se narodili později. Více než 30 procent voličů AfD v Durynsku z velké části nejsou neonacisté, ale přesto volili pravicově extremistickou stranu,“ prohlásila.
Tento komentář není jen výsměchem Smlouvě o mediálním státu, která zavazuje veřejnoprávní vysílatele k udržování politické rovnováhy, kterou vlastně nikdy ani nezačali dodržovat.
Komentář je také symbolem toho, že v Německu již neexistuje férovost demokratických voleb. Tato spravedlnost je základním předpokladem pro volby v demokratických systémech.
Ale když téměř všechna hlavní média napříč všemi oblastmi rozdmýchávají nenávist a agitaci proti velké opoziční straně, o spravedlivých volbách už nemůže být řeč. Ve skutečnosti by mělo být Německo případem pro OBSE, kdyby nebylo známo svou jednostranností.
Je znepokojivým znamením, že vůdčí postava ZDF, jednoho z ústředních veřejnoprávních mediálních domů v Německu, provádí taková srovnání, bez ohledu na historické rozměry a skutečný význam druhé světové války.
Za normálních okolností by takové vykolejení muselo mít za následek bouři rozhořčení ve společnosti. Ale v souladu s heslem „Jednou je pověst zničena, život jde dál,“ se zdá, že taková drzost je v Německu plně akceptovaná.
Výroky Schaustenové svědčí o bezprecedentní jednostrannosti, která se rozšířila v německé mediální krajině – s výjimkou malých, kritických médií, která jsou označována jako „alternativní.“
Mezistátní smlouva o sdělovacích prostředcích, která ukládá veřejnoprávnímu vysílání v Německu povinnost podávat zprávy vyváženým, nestranným a neutrálním způsobem, byla zde porušena způsobem, který ukazuje, jak mnoho z hlavních médií se stalo nástroji propagandy.
Skutečnost, že Schaustenová provedla toto srovnání bez mrknutí oka, ukazuje dvě věci: znepokojivou neznalost základních principů žurnalistiky a jistotu, že jí taková neznalost projde.
Jak k tomuto přešlapu mohlo dojít, je jasné: V ideologicky ovlivněném černobílém myšlení většiny protagonistů politicko-mediálního komplexu AfD už dávno přestala být politickým konkurentem, ale je ztělesněním zla, proti němuž jsou všechny prostředky nejen povoleny, ale přímo nezbytné.
Právě kvůli tomuto totalitnímu uvažování je dokonce i volební podvod akceptován jako jedna z možností.
Komentář není jen individuálním názorem, ale symptomem hlubšího problému: jednostrannosti, která činí nenávist a agitaci vůči určitým politickým skupinám – v tomto případě AfD a jejím voličům – společensky přijatelnými.
Musíme si položit otázku, jak férové mohou být volby ve společnosti, ve které už není žádná názorová rozmanitost mezi hlavními médii, ale aktivně se považují především za bojovníky proti určité straně a řídí politickou debatu určitým, rudo-zeleným směrem se vším násilím a všemožnými triky.
Bez spravedlnosti nejsou volby v demokracii skutečně demokratické. Pokud jsou voliči systematicky ovlivňováni v určitém směru jednostranným zpravodajstvím, je podkopávána demokracie, která je už jen prázdnou frází…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
