ŠTĚPÁN CHÁB
Na světlo boží se vykoktal technologický magnát a vizionář z 90. let, který předpověděl vliv internetu na planetu. Teď přišel s vizí světa za deset let, protože mezi nás vkráčela nová revoluční technologie. Umělá inteligence. Nevím, jestli vyšel ze cviku, ale jeho vize jsou přinejmenším krátkozraké. Ovšem dají se krásně napasovat na naši důchodovou reformu.
Technologický magnát Marc Andreessen, který jako jeden z prvních v devadesátých letech předpověděl, že internet zcela změní svět, přičemž jeho vize se bezezbytku splnila, přišel teď i s předpovědí ohledně umělé inteligence. Změní se prý zcela trh práce. „Do roku 2034 vaše práce od 9:00 do 17:00 zanikne. Činnosti, které dnes stojí tisíce dolarů, jako jsou právní zprávy, lékařské diagnózy nebo manažerské poradenství, se díky pokročilé automatizaci sníží na haléře,“ predikoval s nadšením Andreessen.
„Pokud věci dříve stály 1000 dolarů, nyní budou levné, protože práce bude díky umělé inteligenci také méně. Pokud je všechno levnější, můžete ušetřené peníze utratit za jiné aspekty svého života. Bohatství připadne těm, kteří mají lepší nápady, nikoli těm, kteří budou pracovat tvrději,” nechal se slyšet Andreessen.
Nakonec přišel i s trochu děsivou vizí, jaký druh kreativity nás čeká. „Umělci, hudebníci, spisovatelé a filmaři s AI získají schopnost uvést své vize k životu mnohem rychleji a ve větším měřítku než kdykoli předtím,“ dodal.
Přijde mi, že se vizionář z 90. let malinko přežil. Internet skutečně změnil svět i trh práce. Ke stejnému údělu dospěje i umělá inteligence. Tam ovšem výbuch lidské kreativity, která přišla s internetem, vezme opačný trend.
Když jsem si přečetl článek o vizích Andreessena, začal jsem se zase po čase hnípat v tom, jak a kam umělá inteligence pokročila. Pokračuje to skokově. Před necelým rokem, snad půlrokem, jsem se synkem okukoval muzikantskou umělou inteligenci. Výsledky byly nesmělé. Po zadání požadavku vznikla desetivteřinová, velmi nesmělá nápodoba hudby. Má duše zaplesala – lidského ducha nepokoříš, ty umělohmotný budižkničemu. Po přečtení vizí Andreessena jsem se ke zmíněné UI vrátil. A přiznávám, že mi trochu klesla čelist. Po půlroce ta stejná umělá inteligence vytváří velmi kvalitní skladby napříč všemi myslitelnými žánry. Tvoří plnohodnotné skladby, které už si beze studu můžete pustit a většinou nepoznáte, že za skladbou stojí UI. Děsivé. Pustil jsem to svým větším synům, kteří už léta poctivě ohmatávají krky kytar a protrhávají blány bicích. Při poslechu trochu zesinali. Odcházeli vykulení se slovy – a jsme v kýblu.
Ano, zatím nevidí, že vesnická tancovačka, taková místní trachtace s malým koncertem, tam je život. A to nějaká bednička s umělou inteligencí nenahradí. I když… možná nahradí a živá hudba pomalu začne mizet. Dokážu si živě představit, jak se místo pětistovky připlácnuté na čelo houslisty budou lidé přetlačovat u toho, kdo umělé inteligenci napíše zajímavější prompt, aby ta během minuty „složila“ píseň. A pozor, umí to všechny žánry. Chcete Mozarta, onu ikonu lidské geniality? Za půl minuty ji máte. Je to obšlehnuté ze stovek dalších, lidmi složených skladeb, ale přesto své.
A tak si říkám – jaká bude s umělou inteligenci na koni motivace pro děti, aby se učily na nástroje, a pro puberťáky, aby začali rebelovat ve vlastní kapele? A nepovede to k postupnému tupnutí lidí? Přece jenom, ovládnout hudební nástroj, to člověku otevře velké dimenze myšlení, chápání, vnímání. Ale kdo bude podstupovat takovou dřinu, když umělá inteligence během několika minut složí daleko víc skladeb, než průměrná kapela za celou svou existenci.
Ano, proklikával jsem desítky skladeb vytvořených umělou inteligencí. Velké množství z nich páchlo jistou normalizační pachutí. Zprůměrováním. Chyběla v nich ta lidská divokost, ten náznak geniality… ale když o tom tak přemýšlím, tak uznávám, že je to nesmysl. Před půl rokem právě tato UI neuměla pořádně poskládat pár rozumných tónů za sebe, teď už chrlí hitparádové hity. Za půl roku můžeme začít nahlížet na Mozarta jako na primitivní hříčku přírody z pradávné minulosti.
Ale ano, je to úžasná ukázka další dimenze lidstva. Stvoří si svůj kreativní protějšek, který má potenciál významně poničit, ne zničit, ale poničit svou vlastní kreativitu. Zároveň ji třeba i nakopnout, nehádám se.
Andreessenova vize, že muzikanti budou rychleji a efektivněji tvořit svou hudbu. No, úplně vidím, že pomalu začne mizet hudební podhoubí, hudbu tak bude provozovat čím dál větší množství hudebních, jak bych…, exhibicionistů a narcisů, kteří budou požívat UI jako podklad pro své kvílení do mikrofonu. No, proč ne.
To lidské chtění udělat brajgl a vyřádit se u živé hudby rozhodně nezmizí. Ale existence hudební UI poškodí snad až lidský genom, abych tak řekl. Budoucí Mozart holt půjde radši dělat něco rozumnějšího, než je skládání geniální hudby. Třeba se upije k smrti, napadá mě tak při úterním vedru.
To samé v bledě modrém je už teď k mání s jazykovou UI. Andreessen pravil, že UI pomůže spisovatelům a filmařům chrlit svá díla v mnohem rychlejším sledu. Kolik vznikne „spisovatelů“, kteří jen budou zadávat příkazy umělé inteligenci a korigovat cestu, kterou se „fantazie“ UI vydává? Zadal jsem jí sepsat úsek z Pána prstenů, napínavý. Dostal jsem úsek z Pána prstenů. A navíc napínavý. Co až i tady zmizí potřeba myslet a vymyslet svého vlastního Pána prstenů? Zmizí? Určitě ne. Roli vypravěče už lidstvo pochopilo dávno před počítači, psacími stroji, brky i papyrem. Už u ohýnků před jeskyněmi vedle sebe seděl lovec, sběrač a vypravěč. Celé naše bytí je jen takovým vyprávěním.
Ale i tuhle roli si vezme UI. Ta neváhá, nemá krizi, je nevyčerpatelná. A pak bude někde u klávesnice sedět mladý nový nadějný Tolkien, hlavou mu potáhnou sny a vize jiných světů a lásek. A on se na to vykašle a půjde radši dělat něco rozumnějšího. Třeba se upít k smrti?
Ono to vypravěčství v lidech zůstane. Pořád bude proudit. Ale už ne tak intenzivně. Nebo znormalizovaně přes útroby UI.
Do několika let takhle může zmizet filmový svět. I herní svět. I svět umění. Zkrátka svět tvůrčí síly člověka. Trochu mě to děsí.
„Pokud je všechno levnější, můžete ušetřené peníze utratit za jiné aspekty svého života. Bohatství připadne těm, kteří mají lepší nápady, nikoli těm, kteří budou pracovat tvrději,“ raduje se z budoucnosti Andreessen. Jenže jeho tvrzení předpokládá, že všem také zůstane jejich práce a jejich výdělek. Jenže nezůstane. Už teď firmy a společnosti pro komunikaci se zákazníkem, pro firemní strategie, pro analýzy, pro audity, pro marketing i pro výzkum (a další a další) začínají využívat umělou inteligenci. To znamená, že od uvedených oborů odpadávají a začnou odpadávat lidi. A těm nebude z čeho „ušetřit peníze a utratit je za jiné aspekty života“. Půjdou na dlažbu.
K onomu – práce od 9:00 do 17:00 zmizí. To je krásná utopie. Ale jen utopie. Spousta lidí přijde o práci (včetně mě) a budou se muset překvalifikovat na užitečnou součástku společnosti. Jenže velkou část „intelektuální“ práce zastane UI. Zbudou pásy, manufaktury, rytí v záhonu a utírání zadků v sociálních službách, kde UI zase takovou roli hrát neumí (ač ano, umí, ale ne tak významnou).
„Pokud věci dříve stály 1000 dolarů, nyní budou levné, protože práce bude díky umělé inteligenci také méně,“ je velmi problematická část Andreessenova prohlášení. Opět narážím na to, že práce bude méně, což znamená, že méně lidí také práci bude mít. A pokud není v plánu nějaká řízená sociální revoluce, znamená to jediné – že se ti nahoře, ti technologičtí magnáti typu Andreessena, zabarikádují v nedotknutelném opevnění svého magnátství, případně za hradby vlastní korporace, a na společnost bude tlak – vyrovnej se s tím nějak. Rekvalifikuj se třeba na držák na ručník.
A ano, taková vize je dle mého uvážení pravděpodobnější. Směrujeme právě ke korporátnímu, nechci to zase přehánět, ale otroctví, kde stát bude hrát vlastně malou roli. Ale ne malou roli ve smyslu pravicové doktríny malého státu, který dává maximum svobody, ale ve smyslu bezvýznamnosti ve srovnání s vlivem nadnárodních korporací, kde té svobody bude o poznání méně. I s ohledem na to, že při ekonomickém strádání jde člověku víc o naplnění žaludku, než jestli se může pánům a dámám z vedení vykřičet do oken.
To by mělo vést k úvahám o tom, jak by měl vypadat sociální systém zítřka. Trh práce se rozhodně změní. Pro miliony lidí ne příliš příznivým způsobem. V tomto ohledu mi vlastně připadá snad až zábavné, jak se Jurečkův resort dohaduje o to, jestli půjdeme do důchodu v 70 letech, nebo až v 72 letech. To je jako kdyby se strojvedoucí s topičem dohadovali, jestli si k obědu v cílové stanici dají pivo nebo rum, a to při pohledu na zřícený most, na který v plné rychlosti právě vlakem najíždí. V tomto ohledu bych vůbec neodmítal nápad Billa Gatese, který navrhoval zdanění robotů a podobných udělátek ve výrobě. Nějak se k tomu ráji musíme propracovat a nezahubit u toho sociální smír.
Vize internetu se Andreessenovi povedla. Internet opravdu razantně zefektivnil svět, propojil ho, usnadnil jeho obsluhu a vytvořil desítky a stovky nových do té doby netušených pracovních pozic, na kterých se živí miliony lidí. Umělá inteligence také usnadní život, jenže nenabídne nové pracovní pozice, začne je luxovat.
Rozhodně se umělé inteligenci nebráním . Se zájmem ji sleduju a naplňuje mě radostí nad tím, jak jsou ti lidé šikovní a co všechno dokážou. Ale má to své trochu problematické části.
Štěpán Cháb. Krajské listy
The post Kopec srandy s umělou inteligenci a českou reformou důchodů first appeared on Pravý prostor .
