LUBOMÍR VYLÍČIL
Určitě si ještě vzpomenete, jak nás před pár dny, 3. září, informovala ČT o barbarském, Putinově útoku na civilní cíle v Poltavě. Dvojice balistických střel tam prý, podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, zasáhla vzdělávací instituci a nemocnici. Vzápětí ten útok odsoudil také Bílý dům, a to na svých oficiálních stránkách. Čímž ovšem způsobil našim propagandistům takovou malou nepříjemnost. Po jeho vyjádření, že: „…ruské rakety zasáhly vojenské výcvikové zařízení…”, nezbylo našim médiím nic jiného, než přiznat skutečnost.
Po třech dnech od útoku se západní verze události ustálila na tom, že 2 ruské rakety zasáhly budovy Vojenského institutu telekomunikačních a informačních technologií a nedalekou nemocnici v Poltavě. Přitom zabily 55 osob. Počet zraněných se ku dnešku odhaduje na „nejméně 328″. Postupně se však začaly, tu a tam, v ruských i západních médiích, vynořovat zajímavé spekulace.
Prý v té Poltavě zahynuli , mimo jiných, zahraničních „kontraktorů”, také švédští instruktoři. Mělo jít o lidi, jak ze švédských ozbrojených sil, tak i z firmy SAAB, kteří v Poltavě (vcelku logicky na půdě Vojenského institutu telekomunikačních a informačních technologií) cvičili radarové specialisty ukrajinské armády. Údajně tam měl být shromážděn výkvět ukrajinských radarových techniků, předurčených pro práci na švédských letounech dálkového průzkumu a včasného varování ASC 890.
Jakmile se tato informace objevila na sítích, vyrazili do útoku „factcheckeři”. Každý západní stát má dneska své Cempery… Do jejich koordinované protiakce se zapojil i Henrik Nyström, tiskový mluvčí švédských ozbrojených sil: „Při ruském útoku na ukrajinskou vojenskou akademii v Poltavě nezemřel žádný Švéd. Toto jsou nepravdivé informace, které se šíří, aby byly vyvolávaly obavy.”
Kde je tedy pravda? Jde o neověřitelná tvrzení válčících stran, anebo se snad objevily nějaké indicie, které by podporovaly původní tezi, o smrti švédských, radarových odborníků v Poltavě? Ku podivu objevily. Jednak je to nepopiratelný fakt, že se Švédové rozhodli darovat Ukrajincům svůj zbývající pár letounů včasné výstrahy (AEW) ASC 890 . Platformu založenou na regionálním dopravním letadle Saab 340, vybaveném aktivním radarem Erieye. No a k tomu je přece třeba zaškolit příslušné specialisty, kteří by s tím, poměrně složitým a sofistikovaným zařízením, měli pracovat. Vojenský institut telekomunikačních a informačních technologií se k tomu jeví logickou a příhodnou destinací, s příslušnými učebnami a technologickým zázemím.
Další zajímavou indicií může být podivuhodná shoda úderu na Poltavu a demise švédského ministra zahraničí, Tobiase Billströma. Podal ji náhle a nečekaně. Shodou okolností, pouhý den po výbuchu v poltavském institutu… Samozřejmě, že i v tomto případě se do boje se spekulacemi vrhli švédští Cemperové. Ale výsledek jejich zoufalé snahy, oddělit Poltavu od demise ministra, byl přinejmenším rozpačitý. Sám ministr Billström žádný důvod své rezignace veřejně neuvedl. A spekulaci místních Cemperů, že by za ní mohl být konflikt s premiérem Ulfem Kristerssonem, ohledně jmenování nového státního tajemníka, jim vyvrátila sama švédská vláda. Navíc se, přesně ve stejné době, poroučela i řada ministrů Zelenského vlády. Mezi nimi i ministr zahraničí Dimitri Kuleba. Což by dohromady mohlo, nějakému velikánskému, ukrajinsko – švédskému průšvihu, nasvědčovat.
Třetí indicií, že v té Poltavě byli i nějací západní specialisté jsou zprávy, jak ze západních , tak i ruských zdrojů, že den po útoku v Poltavě, zemřel v Polsku podplukovník americké armády Joshua Kamara. Tento 45letý voják měl oficiálně sloužit v americkém vojenském táboře v Poznani. Na co zemřel, se ve zprávách neuvádí. Ale americké velení prý „již zahájilo vyšetřování incidentu.” Což může být jak třeba autonehoda, tak i jiné, násilné ukončení života. Podle zpráv, které nelze ověřit, byl vyproštěn z trosek v Poltavě, převezen do Polska, ale tam svým zraněním podlehl.
Ano, jde pouze o indicie. Ale že to v té Poltavě byl úder skutečně drtivý (a kolosální průšvih k tomu), to je bez debat. Řada zdrojů uvádí celkový počet ztrát nad 600 osob. Přičemž ztrátou jsou myšleni jak mrtví (ztráty nenávratné), tak i zranění, tedy vojáci přinejmenším dočasně boje neschopní.
Proč má cenu se touto smutnou, ale bohužel běžnou válečnou událostí zabývat? Kvůli kontextu. Jak kvůli pravděpodobnému dopadu na ochotu dalších, západních specialistů, vzít si dovolenou a odcestovat na Ukrajinu za výdělkem, tak i kvůli zjevnému trendu stoupajících ztrát Ukrajiny. 600 jednou ranou… Pardon dvěma.
Co by to mohlo naznačovat? Pro zajímavost – víte, ve kterém období II. světové války, utrpěl Wehrmacht největší ztráty? Ne? Drtivá, s ničím dřívějším nesrovnatelná většina padlých příslušníků německé branné moci, byla zabita v posledních 12 měsících války…
The post Co se to událo v Poltavě? first appeared on Pravý prostor .
