Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase napsal před padesáti lety esej, ve kterém argumentuje, že intelektuálové mají rádi svobodu slova zejména z důvodu vlastní samolibosti a proto, že trh s myšlenkami a idejemi více či méně kontrolují.
Rozdílný přístup k vládním regulacím na trhu se zbožím a na trhu s idejemi inspiroval Ronalda Coase v roce 1974 k napsání eseje, ve kterém se zamýšlí, proč intelektuálové tak úporně prosazují naprostou svobodu na trhu s idejemi a proč naopak na trhu s fyzickým zbožím vynakládají nezměrné úsilí na obhajobu vládních regulací. V eseji píše:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Svobodný trh s idejemi je důležitý pro fungování demokracie, tvrdí intelektuálové, což je vede k vyzdvihování jeho důležitosti na úkor trhu se zbožím. Nicméně takový přístup není podle Ronalda Coase ospravedlnitelný. „Většina lidí se po dobu svého aktivního života zabývá ekonomickou aktivitou. Pro tyto lidi je svoboda výběru toho, co si koupí, kde budou pracovat nebo do čeho investovat, stejně důležitá jako svobodná diskuze a účast na vládě.“
Trh se zbožím selhává
Trh v některých případech selhává, tvrdí zastánci vládních regulací. Pokud automobilisté neplatí za znečištění ovzduší, které způsobí provozem svých aut, budou jezdit více, než když je stát dodatečnou daní na benzín přinutí, aby snížili svoji spotřebu a prostřednictvím daně zaplatili za znečištění.
Ale podle Ronalda Coase selhává obdobně i trh s idejemi, neboť pokud by autoři reforem měli platit podíl na škodě, kterou jejich reformy občanům způsobí, viděli bychom, že selhání na trhu s idejemi je podobné situaci s benzínem.
Dvojí role státu
„Ale nechme stranou relativní důležitost trhů. Rozdíl v názorech na roli vlády na trhu zboží a myšlenek je zcela výjimečný a zasluhuje si vysvětlení. Nestačí pouze říci, že vláda by neměla regulovat nějakou aktivitu, například trh s idejemi, protože je důležitý pro fungování společnosti. I na trhu se zbožím, který jsou důležitý pro obyčejné lidi, by nemělo být žádoucí snížení efektivity, se kterou pracuje.“
„Je paradoxem, že vládní intervence, které jsou tak škodlivé v jedné oblasti, se stanou jinde přínosem. Je ještě větším paradoxem, když si uvědomíme, že v současnosti se většinou lidé, kteří usilovně bojují za rozšíření vládních zásahů v ostatních oblastech, nejvíce brání regulaci na trhu s idejemi.“
Samolibost a konflikt zájmů
„Vysvětlením paradoxu je vlastní zájem a samolibost. Samolibost vede intelektuály ke zveličování důležitosti trhu, na kterém se pohybují. Zdá se jim přirozené, že ostatní trhy by měly být regulovány zejména s přihlédnutím k tomu, že intelektuálové se vidí v roli regulátora. Samolibost a vlastní zájem je vede k závěru, že zatímco ostatní by měli být regulováni, na ně se omezení nevztahují.
Největším propagátorem svobody slova je tisk. „Jejich akce jsou konzistentní pouze v jednom ohledu. Konzistentně hájí zájmy tisku.“ ( psáno před padesáti lety)
Tisk se v Anglii snažil v počátku omezit aktivity televizního vysílání BBC, neboť se obával větší konkurence při šíření zpráv a informací. Proto nesměla BBC na počátku svého působení vysílat zprávy, pokud je nezískala od určených agentur. Proto měla zákaz zpráv před sedmou hodinou večerní a navíc bylo vysílání, které mohlo negativně ovlivnit prodej novin, dodatečně regulováno. Ale to, že každý obchodník je motivován penězi, není nic nového.
Buď na to stát má, nebo ne
Ronald Coase uzavírá, že rozdělení trhů na trh s idejemi a trh se zbožím není správné. Konkrétní opatření na trhu s mýdlem nemusí být stejná jako na knižním trhu, ale přístup by měl být stejný. Buď je vláda obecně nekompetentní, a pak by měla omezit svoje regulace na trhu se zbožím, nebo je kompetentní, a pak je žádoucí, aby regulovala trh s idejemi stejně jako jiné trhy.
Pozn. autora: Má to nějaký vztah k dnešku?
Co třeba tohle? Intelektuálové volají po cenzuře sociálních sítí, nezávislých webů a dalších zdrojů, protože ztratili monopol na tok informací. Tak jako tisk v Británii před mnoha lety, ztrácejí moc ovlivňovat myšlení a názory lidí.
Internet demokratizoval přístup k informacím. Každý občan má ze svého mobilu okamžitý a nikým nefiltrovaný přístup k informacím z celého světa. Pokud umí anglicky, během sekund, pokud ne, během minut díky internetovým překladačům.
Najednou není občan závislý na tom, co mu řekne někdo jiný, který je na rozdíl od něj schopen poznat, co je pravda a co stojí za zmínku.
Žádný monopol se nikdy nikde nevzdal svého monopolu dobrovolně a bez odporu.
S.Spurný
Zdroje:
(1) Ronald Coase
The post Nositel Nobelovy ceny: Proč intelektuálové obhajují regulace first appeared on .
