Mnoho katolíků po celém světě je z jednání „falešného“ papeže dlouhodobě znechuceno. Totální přeměna církve má podle všeho vést k jejímu postupnému zániku.
Dlouhodobá podpora islamizace Evropy nekončí jen financováním vítačských neziskovek, ale také zaváděním nových hříchů, které jsou koncipovány tak, aby podpořily globalistickou agendu.
A to nejen výměnu obyvatel, ale také klimatickou a LGBTQI agendu.
Mezi všemi novými „hříchy“ však za nejhorší považuje právě snahy o střežení hranic a odmítání nadšeného vítání těch, jejichž cílem je Evropany nahradit – a to i násilnou cestou.
Není divu, že je nyní ve všech evropských zemích zaznamenáván odklon od církve, která otevřeně podporuje budoucí vrahy svých oveček či jejich potomků.
A stejná situace bude zřejmě i jinde, neboť Bergoglio nijak nereaguje na postupující masakry afrických křesťanů ze strany muslimů a násilné konverze mnoha dalších křesťanů nejen v Africe, ale i v Asii.
Papež František opět ukázal svou globalistickou agendu s novou sérií takzvaných „hříchů,“ které upřednostňují otevřené hranice, migranty, environmentalismus a progresivní ideologie, dále spojují Vatikán s woke ideologií a oslabují tradiční církevní hodnoty, zatímco prosazují reformy v oblasti rolí žen, církevní správy a životního prostředí.
Ve svém posledním kontroverzním kroku papež představil sedm nově definovaných hříchů během kající vigilie – jedním z nich je „hřích proti migrantům.“
To je v dokonalém souladu s jeho dlouhodobou obhajobou masové muslimské invaze, odrážející globalistickou agendu velké výměny, která usiluje o vymazání národních hranic a tradičních evropských identit.
Během této synody kardinál Michael Czerny, blízký spojenec papeže, zdůraznil „hřích proti migrantům“ a vykreslil hranice jako morální bariéry lidské důstojnosti.
Czerny měl dokonce na sobě kříž vyrobený ze dřeva z lodi převážející ilegály, která byla vyplavena na ostrov Lampedusa, což je symbol papežovy pokračující kampaně za upřednostnění migrantů před národní suverenitou.
Požádal o „odpuštění“ za údajnou spoluvinu církve na globalizaci lhostejnosti, která mění hranice na „cesty smrti“ pro migranty.
Poselství je jasné: podle názoru papeže Františka hodnota migranta převažuje nad významem zachování národních hranic.
Tento nejnovější spektákl je v souladu s opakujícími se pokusy papeže Františka přetvořit církev v nástroj pro prosazování globalistické agendy, se zvláštním zaměřením na výměnu evropských obyvatel a islamizaci Evropy.
Jeho posedlost migranty ignoruje skutečné důsledky nekontrolované invaze a islamizace – od finanční zátěže přes razantní nárůst násilné kriminality až po islamizaci ve snaze zavést právo šaría. S tím je zřejmě Bergoglio v plném souladu.
Tím, že František tyto záležitosti zarámoval jako morální imperativy, využil vinu jako zbraň, aby prosadil nebezpečnou agendu otevřených hranic, která ohrožuje strukturu západních národů.
Synoda, která zahrnovala také kontroverzní diskuse o roli žen v církvi, celibátu a moci biskupů, obsahovala řadu dalších nových „hříchů,“ které dále odrážely Františkovu podporu woke agendě.
Patřily mezi ně hříchy proti „stvoření“ (podpora klimaalarmismu), domorodým obyvatelům (kývnutí na woke progresivní hnutí) a samozřejmě migrantům.
To je do očí bijící pokus zaplést tradiční učení Církve s moderním woke dogmatem, vytvářet zmatek mezi věřícími a zároveň prosazovat politiku, která oslabuje západní národy.
Další výmluvný okamžik nastal, když kardinál Christoph Schönborn v komentáři k „hříchu proti synodalitě“ požádal o odpuštění za to, že se „autorita stala mocí a potlačila pluralitu.“
Nejvíce pobuřujícím momentem však bylo papežovo zaměření na „hřích proti migrantům.“ Tím, že z toho papež František učinil ústřední téma, v podstatě kriminalizuje jakoukoli opozici vůči masové muslimské invazi a přeformulovává ji nejen jako politickou otázku, ale i jako morální selhání.
To se dokonale shoduje s globalistickými pokusy donutit evropské národy, aby se dobrovolně nechaly vyměnit a podlehly jakési „libanonizaci,“ aniž by se řešily důsledky pro své vlastní občany.
Církev je dnes využívána k prosazování politik, které narušují kulturní a národní identitu Evropy.
Jak se dalo očekávat, Vatikán spojil tento nový „hřích“ se svou širší strategií podpory woke politiky sociální spravedlnosti. Czerny, známý zastánce migrantů a sociální spravedlnosti, zopakoval papežův názor, že církev musí prosit o odpuštění za to, že v minulosti nedokázala tyto věci prosazovat agresivněji.
Jeho komentáře o přeměně stvoření „ze zahrady na poušť“ a zanedbávání domorodých národů dále zdůrazňují spojení Vatikánu s radikálními ekologickými a progresivními ideologiemi.
A jako by to nestačilo, zaměření synody na svěcení ženatých mužů a tlak na více rolí pro ženy – což je v protestantismu běžnější – signalizuje, že papežova agenda se neomezuje pouze na migranty.
Systematicky prosazuje reformy, které vycházejí vstříc progresivním tlakům a mění katolickou církev v instituci, která napodobuje moderní politická progresivistická hnutí.
Stručně řečeno, pontifikát papeže Františka pokračuje ve svém útoku na tradiční hodnoty a upřednostňuje otevřené hranice, klimatickou agendu a woke politiku před historickým posláním církve.
Se zaváděním nových „hříchů“ zdvojnásobuje svůj tlak na globalismus, čímž dále narušuje morální a kulturní základy Západu.
Katoličtí věřící nyní zjišťují, že je vede papež, který se více zajímá o prosazování nebezpečných globalistických ideálů než o obranu svých oveček.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
