I ty, Amnesty?
RSS

I ty, Amnesty?

LUBOMÍR VYLÍČIL
Amnesty International  (AI), mezinárodní nevládní organizaci, zaměřenou na lidská práva, si většina z nás zařadila už dávno. Po dlouhých desetiletích její vytrvalé  kritiky  České republiky za špatný vztah k Romům, po jejím (bohužel vítězném)  boji  proti zvláštním školám a za inklusi a po nesčetných  stížnostech  na všechny strany, že nechceme „uprchlíky“, máme jasno. Jde o jednoho z předních světových bojovníků za vše, co přináší rozvrat naší, evropské civilizace.
Před pár dny však spolek, stojící vždy na straně progresivního, „planetárního dobra“, překvapil. Prolomil tabu. Platné alespoň v našich, evropských končinách. Zkritizoval ukrajinskou armádu a do světa vytroubil to, o čem dosud psali jen Putinovi kremelští trollové na obskurních, dezinformačních serverech. Ukrajinská armáda používá civilního obyvatelstva, jako živých štítů.
Přečtěte si jejich  zprávu  a okamžitě vám bude jasné, proč ruská armáda zasahuje tolik škol, nemocnic a civilních budov. Podobně, jako svého času v Sýrii. Je to způsobeno úplně stejnou taktikou bránících se ozbrojenců. Jako přes kopírák. Protože i ti poradci, instruktoři a mentoři bojovníků, tam i tady, jsou jaksi z jednoho hnízda. A jak známo, starého psa novým kouskům nenaučíš.
V principu jde o to, umístit jednotky, odpalovací zařízení, cennou bojovou techniku a sklady střeliva někam „mezi lidi“. Do škol, nemocnic, mezi paneláky. Tak, jako to se to už po desetiletí dělá například v Gaze. Civilizovaná armáda, lhostejno zda izraelská či ruská pak má problém. Vypálit, či nikoli? Sebepřesnější raketa má své limity a nikdo nezaručí, že to „nevezme“ pár bytů ve vedle stojícím paneláku, nebo „nelízne“ školu.
Když se pak Rus přece jen rozhodne, že do toho práskne, pomůže si z bláta do louže. Jeho ukrajinský protivník má teď sice o pár blbých a nahraditelných raketometů míň, ale zato jeho propagandě vypuknou skutečné žně. Donekonečna může ukazovat vyhořelou školu, nebo zborcené trosky supermarketu a vykřikovat o zvrhlém barbarství útočníka.  Který si takové cíle vybírá schválně. Současně také může, s hraným morálním pobouřením, odpálkovávat námitky pozornějších občanů, že nemocnice nefungovala, anebo že na parkovišti před zničeným obchodem není ani jedno civilní auto. No fuj vy putinovci, že se nestydíte, v takové situaci se zastávat agresora….
Dlouho jsme to všichni tak nějak tušili. Ale teď už to vyšlo černé na bílém. Ne z Kremlu, ale od mezinárodní, západní agentury. I s  příklady . Tak třeba muž jménem Mykola, který žije ve paneláku ve městě Lysyčansk (Donbas), řekl Amnesty International: „Nechápu, proč naše armáda střílí z měst a ne z pole.“ Výzkumníci Amnesty International na vlastní oči viděli, jak vojáci používali obytnou budovu asi 20 metrů od vchodu do podzemního krytu, určeného pro obyvatelstvo. Při ruském útoku byl v tomto krytu jeden muž zabit.
V Bachmutu řeklo několik obyvatel lidem od Amnesty International, že ukrajinská armáda používala budovu necelých 20 metrů od obytného výškového domu. 18. května zasáhla přední část této budovy ruská raketa, která částečně zničila pět bytů a poškodila blízké domy. Tři obyvatelé řekli Amnesty International, že před útokem používaly ukrajinské síly budovu přes ulici od zasaženého domu a že dva vojenské náklaďáky byly zaparkovány přímo před vedlejším obytným domem. Výzkumníci Amnesty International na označeném místě našli známky vojenské přítomnosti, v budově i mimo ni, včetně pytlů s pískem a materiálu pro první pomoc, vyrobeného v USA.
Výzkumníci Amnesty International také osobně zdokumentovali, že ukrajinské síly používají nemocnice jako de facto vojenské základny na pěti místech. Ve dvou městech odpočívaly a jedly desítky vojáků v nemocnicích. V jiném městě vojáci stříleli z blízkosti nemocnice. Ruský nálet 28. dubna zranil dva zaměstnance lékařské laboratoře na předměstí Charkova poté, co ukrajinské síly zřídily v areálu základnu. Využívání nemocnic pro vojenské účely je jasným porušením mezinárodního humanitárního práva.
Ukrajinská armáda také podle AI běžně zřizuje základny ve školách ve městech a vesnicích Donbasu a v oblasti Mykolajiv. Tyto školy byly od začátku konfliktu pro studenty uzavřeny, ale stejně se nacházely v blízkosti obydlených oblastí. Ve 22 z 29 navštívených škol našli výzkumníci Amnesty International buď vojáky využívající prostory, nebo fyzické důkazy o současné nebo předchozí vojenské činnosti. V nejméně třech městech se ukrajinští vojáci po ruském bombardování škol přesunuli do dalších škol v okolí, čímž vystavili okolní čtvrti riziku podobných útoků. A v podobném duchu zpráva pokračuje.
Asi není třeba zdůrazňovat, že rozmisťování bojových jednotek a armádních skladů mezi civilním obyvatelstvem je za války porušením mezinárodního práva a Ženevských úmluv. Amnesty International poslala v tomto smyslu (v červnu letošního roku) dotaz na generální štáb ukrajinských ozbrojených sil, ale do dneška se jí nedostalo odpovědi.
Co taková nečekaná, náhlá otevřenost může signalizovat? Za Amnesty International stojí přece ty samé síly (a peníze), které dosud pohánějí a udržují ukrajinskou válku. Tak co má znamenat takováhle dýka do zad „naší pozice“? Jedním z možných vysvětlení je příprava na otočku. Politickou. Předběžná signalizace, že dojde ke změně kurzu. Aby se politici a propagandisté v médiích připravili a pak tu ostrou zatáčku do protisměru vybrali.
The post I ty, Amnesty? first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden