RICHARD ŠEDÝ
Původně jsem začal psát komentář o personálním zoufalství lidovců, neboť „souboj“ o šéfa vládní strany měli mezi sebou svést Marian Jurečka a Marek Výborný. Tedy víceméně navzájem si nekonkurující ministři historicky nejméně populární vlády mající výrazný podíl na výsledcích průzkumů a odhadů, které posílají lidovce jako samostatnou partaj mimo Parlament. Pak ovšem oznámil kandidaturu Jiří Čunek a lidovecký sjezd rázem nabral novou dynamiku.
Ačkoli je mi docela jedno, kdo bude lidovcům šéfovat, mám z kroku vsetínského starosty, který před nedávnem obhájil v prvním kole počtvrté senátorský mandát, velkou radost. Politický matador (který mimo jiné prokázal, že pro politiky platí presumpce viny, když odstoupil z postu prvního místopředsedy vlády a ministra pro místní rozvoj druhé Topolánkovy vlády, aby se po vyřešení údajné úplatkářské kauzy do kabinetu vrátil) se rozhodl pustit do boje o předsednické křeslo, byť si musí být vědom toho, že jeho šance jsou diplomaticky řečeno nevelké. O to více si jeho rozhodnutí vážím a budu mu držet palce.
Jeden svět nestačí
Mezititulek vystihuje podstatu věci, Jiří Čunek se totiž svou kandidaturou pustil do mise hodné Jamese Bonda. Páteční a sobotní sjezd tak bude o konfrontaci dvou diametrálně odlišných světů jedné strany. Zatímco ten Jiřího Čunka je planetou stoupence starých a dobrých konzervativních hodnot založených na čitelnosti, svět především Mariana Jurečky vychází z pravidla být za každou cenu u toho.
A samozřejmě nejlépe SPOLU, kdy lze těžit z postavení mnohonásobně silnějšího spojence, na kterého se ovšem dá v případě potřeby o to snáze hodit neúspěch. Jen pro oživení paměti, Marian Jurečka byl ministrem zemědělství v Sobotkově vládě a až do Babišova vyhazovu vykazoval ministru financí velkou přízeň, aby poté prosazoval program Antibabiš do roztrhání těla.
Proto očekávám velmi zajímavý střet. Jsem přesvědčen, že zatímco Marian Jurečka a Marek Výborný budou společně nabízet slábnoucí klidnou sílu spojenou s takřka jistou účastí když ne v příští vládě, tak alespoň v poslaneckých lavicích a prebendami s tím souvisejícími, Jiří Čunek může vzhledem k současným preferencím nabídnout maximálně slzy, krev a pot, to vše s nejistým výsledkem.
Docela bych se vsadil, že tým obou ministrů, kterým jde o stejnou věc v podobě setrvání v koalici SPOLU, právě upravuje strategii ve smyslu, že Čunek, vědom si jistoty vlastního šestiletého mandátu senátora, upřednostňuje, na rozdíl od konkurentů, své ego před zájmem nemalého počtu straníků.
Referendum o koalici
Zároveň jsem si téměř jistý, že kandidatura Jiřího Čunka rozhodně nepotěšila spojence v koalici SPOLU. Lidovecký sjezd bude totiž svým způsobem také referendem o koalici, která představuje pro premiéra sice malou, ale jedinou možnost jak vyhrát volby a obhájit svůj tak štědře honorovaný post; prakticky totéž platí i pro předsedkyni Poslanecké sněmovny.
A zatímco v případě vítězství Mariana Jurečky či Marka Výborného by platilo: SPOLU minimálně do voleb a nikdy jinak, Jiří Čunek se svým negativním vztahem k současnému stavu, kdy se suverénní strana proměnila ve Fialovy vazaly, nikdy netajil. Případný rozpad koalice proto musí děsit Petra Fialu a Markétu Pekarovou Adamovou a očekávám v případě jejich účasti na sjezdu plamenné projevy na podporu víceméně svých kandidátů.
Průzkum bojem
Jakkoli je mise Jiřího Čunka těžká, jeho účast v klání o předsedu, ať dopadne libovolně, má strategický význam. Jedná se totiž o průzkum bojem. Pokud neprohraje velmi výrazným způsobem, jeho odvážný tah oslabí progresivistické křídlo strany prezentované vedením.
Vsetínský starosta bude mít po sjezdu rovněž představu o tom, jak velké budou jeho šance po volbách v říjnu 2025, neboť případný neúspěch SPOLU vyvolá touhu členské základny po novém předsedovi. A z historie víme, že prohraná bitva se může rovnat vítězství ve válce.
DENÍK.TO
The post Jiří Čunek potvrdil pověst velkého hráče first appeared on Pravý prostor .
