Prakticky všechny země EU někdy využily možnosti cenzurovat vlastní občany na sociálních sítích. Nejde samozřejmě o žádnou novinku, sociální sítě se masivně cenzurovaly nejprve za invaze před 10 lety, pak zejména za Covidu a nyní již na základě Jourovou zavedeného celounijního cenzurního zákona – nechvalně známého DSA.
V rámci EU je zaváděna nejen totální cenzura některých příspěvků na sociálních sítích, ale také například potlačení jejich viditelnosti. Musk byl nucen – aby zákon dodržel – začít na žádost jednotlivých vlád cenzurovat i příspěvky na X a nyní přichází se shrnutím toho, jak jednotlivé vlády žádaly o cenzuru sociálních sítí.
Německo zde jasně vede – a to i tehdy, kdy vezmeme do úvahy, že jde o nejlidnatější zemi, protože i v přepočtu na počet obyvatel přichází právě z Německa nejvíc žádostí o cenzuru.
EU v rámci DSA ukládá platformám povinnost přijmout opatření ve formě „moderování obsahu“ nejen proti nezákonnému obsahu, ale také proti „zdánlivě“ škodlivému obsahu, jako je „dezinformace.“
To je v podstatě cokoli co odporuje politice EU. Zatím totiž nikdo – včetně bývalé vrchní cenzorky Jourové – nedokázal přesně definovat co to vlastně dezinformace je.
Například za Covidu roznášel nejvíc dezinformací mainstream, který však cenzurován nebyl, zatímco pravdivé příspěvky, které neodpovídaly lživému mainstreamovému narativu, cenzurovány byly.
Definici dezinformace podle EU tedy přesně odpovídá vše, co není v souladu Bruselem schváleným narativem. Tabu je však například i kritika politiky EU.
EU (respektive jednotlivé členské země) pak od platforem vyžadují detailní informace o uživateli, který na základě kritérií EU „závadný“ příspěvek zveřejnil nebo sdílel.
Všimněte si, že v období, na které se vztahuje poslední „Zpráva o transparentnosti“ společnosti X pro EU o jejím úsilí o „umírnění obsahu,“ (snížení viditelnosti) téměř 90 % takových žádostí o informace o autorech zdánlivě „nezákonných nebo škodlivých projevů“ pocházelo pouze z jedné země: z Německa.
Viz níže uvedená tabulka – povinné reference podávané od X pro EU (níže jen některé země, další tabulka již uvádí celou EU):
Všimněte si, že X také podniká kroky proti příspěvkům nebo účtům za „nezákonné nebo škodlivé projevy,“ které jí nahlásily členské státy EU nebo Evropská komise.
Taková akce může zahrnovat smazání nebo geografické blokování („zadržení“) obsahu. Ale jak jasně ukazují „možnosti vynucení“ spojené ve zprávě, může to také zahrnovat různé formy „ filtrování viditelnosti “ nebo omezování dosahu.
Zde je opět na prvním místě Německo, které zaslalo X 42 % všech zpráv o „nezákonných nebo škodlivých projevech“ a téměř 50 % zpráv od členských států.
Viz graf níže, ve kterém již najdete i Českou republiku.
Německo předložilo téměř dvakrát více zpráv než kterýkoli jiný členský stát – Francie skončila na druhém místě – a více než desetkrát více zpráv než jen o něco menší Itálie.
Evropská komise předložila přibližně 15 % zpráv.
Pokud si chcete udělat obrázek o cenzuře u nás (přepočet na obyvatele), tak podobný počet obyvatel jako my má například Belgie, Řecko, Rakousko, Švédsko a Portugalsko.
Zdá se, že cenzura je u nás zhruba stejná jako jinde, ale jsou zde i země, které cenzurují výrazně méně (či více). Na druhou stranu by bylo asi podstatné porovnání počtu účtů X v té které zemi, což se může také výrazně lišit i ve zhruba stejně velkých zemích.
Je také pozoruhodné, že Německo předložilo zdaleka nejvíce zpráv o obsahu, který má „negativní dopady na občanský diskurs nebo volby,“ což je další kategorie projevů, která zjevně není sama o sobě nezákonná, ale která je v režimu DSA považována za dostatečně „škodlivou,“ aby mohla vyžadovat potlačení.
(Proto, i když obsah sám o sobě není nezákonný, pro platformy pod DSA by bylo nezákonné jej nepotlačovat. Tato nejednoznačnost je jádrem režimu cenzury DSA.)
Německo předložilo více než polovinu všech takových zpráv a více než 60 % zpráv z členských států.
Nakonec stojí za zmínku, že naprostá většina těchto zpráv a souvisejících „donucovacích opatření“ nepochybně zahrnuje obsah v angličtině.
To lze odvodit ze skutečnosti, že téměř 90 % „týmu pro moderování obsahu“ X tvoří anglicky mluvící. „Primárním jazykem“ 1 535 z 1 726 členů týmu je angličtina, jak je vidět v tabulce níže.
Proč by však Německu nebo EU měla být přiznána jakákoli jurisdikce nad diskursem v anglickém jazyce? Netřeba dodávat, že Němci nejsou zpravidla rodilými mluvčími angličtiny a pouze 1,5 % celkové populace EU má angličtinu jako svůj mateřský jazyk.
V každém případě jsou dvě věci z „Transparency Report“ společnosti X velmi jasné. Jednou z nich je, že „platforma svobodného projevu“ Elona Muska není svobodná a ve skutečnosti věnuje obrovské zdroje, jak z hlediska „vycvičených“ lidských cenzorů, tak programování, na dodržování režimu cenzury EU.
A další je, že Německo je nesporným šampionem v online cenzuře EU – a tedy nepochybně i světa. To jen opět potvrzuje směřování Německa, které se stále více vrací nějakých 90 let nazpět.
Ve vykazovaném období, které trvá sotva tři měsíce, podniklo X v reakci na zprávy členských států EU nebo Komise EU 226 350 „donucovacích opatření.“
To neříká nic o „vynucovacích akcích“, které proaktivně podniká X v souladu s jejími vlastními podmínkami služby a pravidly kompatibilními s DSA.
Popis „předběžných zjištění“ Komise EU od Jordiho Calveta-Bademunta lze najít zde .
Podle nové zprávy představitelé EU dokonce uvažují o zohlednění příjmů některých dalších Muskových společností při výpočtu případné pokuty proti němu, pokud nebude řádně cenzurovat.
Faktem v každém případě je, že žádná online platforma jakékoli velikosti nemůže nakonec zůstat na trhu EU a být „platformou pro svobodný projev.“
DSA to znemožňuje.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
