EU potřebuje stádo nemyslících hlupáků, které odkývá cokoli, s čím banda bruselských byrokratů přijde. Možná i to je důvod boje proti tištěným knihám, ve kterých se navíc může uchovávat mnoho nepohodlných informací.
Jako vždy je samozřejmě nové nařízení prezentováno pod pláštíkem „boje proti zlému CO2.“ Nicméně pro mnoho nakladatelů bude nařízení likvidační, neboť budou nuceni své produkty zdražit, což zejména u těch menších povede k bankrotu.
Knihy zanechávají podle bruselských ideologů příliš velkou uhlíkovou stopu, přišel tak čas novodobých Koniášů…
Tištěné slovo je proto již delší dobu na seznamu ohrožených kulturních statků. Knižní obchod je stále „odolný,“ neboť tvoří 95 % prodejů tištěných materiálů, a to i přes všechny výhody pro elektronické knihy a audioknihy.
Nyní se však vytahují ostřejší zbraně, aby bylo možné zastavit další mentální stimulaci v případě výpadku proudu.
Nikdo údajně nemá v úmyslu zakazovat knihy, což je asi totéž jako když za covidu tvrdili, že injekce nikomu nutit nebudou.
Svoboda projevu by údajně také neměla být za žádných okolností ohrožena, Evropská komise tvrdí, že se zajímá pouze o přírodu (ano, to nám názorně ukazuje cenzurní zákon DSA).
Vzhledem k tomu, že knihy jsou vyrobeny z papíru, představují zásadní nebezpečí pro náš ekosystém, jak tvrdí EK.
Proto byla nucena vydat nové nařízení EU o produktech způsobujících odlesňování (EUDR – EU 2023/1115). Nařízení vstoupí v platnost 30.12.2024, kdy bude také povinné pro vydavatele knih.
Nařízení se zdaleka netýká jen knih, více jste si o něm mohli přečíst již zde a zde.
Od této chvíle musí všichni ti, kteří dávají knihy do oběhu, poskytnout při každé své dodávce také následující informace:
kód zboží,
země produkce těžby, ve které byly vyrobeny příslušné suroviny pro příslušnou knihu,
zeměpisné souřadnice všech pozemků, na kterých byly vyprodukovány příslušné suroviny pro příslušnou knihu,
doba regenerace,
Potvrzení o náležité péči, že žádný vyrobený produkt nepodléhá odlesňování a byl vyroben v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce, referenční číslo prohlášení o náležité péči z informačního systému Evropské komise.
Celá tato zhůvěřilost je přímým důsledkem tzv. regulace odlesňování, což je zákon, který byl ještě v minulém volebním období schválen Evropským parlamentem – a poté i členskými zeměmi.
Jak má ale vydavatel zaručit, že každá stránka knihy byla vytvořena bez odlesňování? Tisk se obvykle provádí ve vzdálených oblastech. Tamní tiskárna odebírá papír od nejrůznějších dodavatelů, kteří se zase flexibilně zásobují od různých výrobců buničiny.
Jejich dřevo pochází od nejrůznějších prodejců v regionech po celém světě, v závislosti na ceně a kvalitě. Pokud je však potřeba doplnit zásobu papíru během tisku daného nákladu, může pocházet z jiné šarže.
Osoba, která knihu uvádí na trh, však musí svým podpisem zaručit soulad s idiotským předpisem EUDR – EU 2023/1115.
Sankce za porušení pravděpodobně ohrozí existenci společnosti, což je dnes na denním pořádku.
A to je prozatím jen poslední útok proti „tištěnému slovu.“ Zánik tiskáren v mnoha členských zemích již vedl k tomu, že i ve velkých městech je jen zřídka možné vyrobit knihu lokálně.
Trvanlivější vázaná vydání jsou často příliš drahá pro menší vydání a nelze je dodat okamžitě kvůli problémům u knihařů. Ceny papíru mezitím také vyletěly do závratných výšin.
V důsledku toho menší vydavatelé již nemohou nabízet knihy nad 200 tištěných stran za přijatelnou cenu. Na druhou stranu velcí vydavatelé, kteří mají exkluzivní přístup díky úzkým vazbám na výrobce papíru, jsou postiženi méně nebo vůbec.
Další koncentrace vydavatelů je tedy předem určena.
Jako by to nestačilo k ničivé síle EU, kolektivní správce „Wort“ (VG Wort) jako soukromá zastupující organizace autorů také rozhodl, že jakákoli publikace vydaná v EU může být předána třetím stranám elektronickými prostředky – bez ohledu na autorská práva.
Tito uživatelé by pak byli zproštěni odpovědnosti vůči autorům. Autoři se proti tomu mohou odvolat až do 29. listopadu. Je však pochybné, zda bude schopen daný autor toto rozhodnutí zvrátit.
S ohledem na další hybridní válku EU, v tomto případě proti kulturní knižním statkům, byla reakce zatím jen stěží postřehnutelná.
Útok na tištěné knihy však není o nic méně závažný než útok na online obsah v Aktu o digitálních službách EU (DSA).
Takže nyní již dezinformační policie nemusí být aktivní, protože žádná „závadná“ kniha se stejně v budoucnu nevytiskne.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 3 Průměrně: 5 ]
