Macronova vláda si za úvodním ceremoniálem od začátku až do konce stojí a dosud plně podporuje všechny zhůvěřilosti, které se objevily nejen na úvodu, ale i na konci olympijských her. Kritici ceremoniálu se však nyní musí oprávněně obávat zatčení.
Zní to jako něco z dystopického románu, ale je to realita. Francie zažívá vlnu zatýkání – nikoli zločinců nebo teroristů, ale občanů, kteří se odváží veřejně vyjádřit svůj názor na šílený zahajovací ceremoniál olympijských her v roce 2024.
Jedná se o inscenaci s drag queens a polonahou zpěvačkou, která připomínala obraz „Poslední večeře.“ Režisér Thomas Jolly, který je za tuto podívanou zodpovědný, se dočkal mnoha rozhořčených reakcí – některé na hranicích, jiné za nimi. A co se stalo?
Soudnictví zasahuje , jako by tito kritici byli nepřítelem státu.
Byl to pohled, který mnohé ohromil: podivné představení, v němž se mísila řecká mytologie s křesťanskou symbolikou Poslední večeře. Samozřejmě, že Jolly a jeho spolubojovníci při zpětném pohledu tvrdí, že celá věc vůbec nebyla inspirována Poslední večeří.
Byla to prý pouze „hostina“ na počest boha Dionýsa. Nicméně obézní aktérka sama na sociálních sítích již dříve přiznala, že hraje Ježíše. To jen potvrzuje, že šlo o parodii na Poslední večeři.
A proč se tato inscenace musela dostat na celosvětové jeviště olympijských her? Proč musel Jolly použít symboliku, která je posvátná pro miliony křesťanů? A proč je nyní každý, kdo to kritizuje, zastrašován policejním násilím?
Minulý týden bylo zatčeno sedm lidí – lidí, jejichž zločinem je, že byli údajně kritičtí k trans zahajovací produkci. Jsou mezi nimi muži a ženy ve věku od 22 do 79 let. Zatýkání se odehrávalo po celé zemi, od klidného Héraultu až po Alpy.
V březnu 2025 má být souzeno dalších sedm osob. Jsou obviněni z psaní nenávistných komentářů. Noviny „Nice Matin“ uvádějí, citujíc svého insidera, že sedm zatčení je pouze předehrou k delší vlně zatýkání : „Vyšetřovatelé na to dohlédnou až do konce,“ řekl podle zprávy zdroj v úřadech.
Kde však začíná a končí legitimní kritika? Odkdy je nenávist zločinem? Je to emoce a emoce občanů nejsou věcí státu. Zdá se, že francouzský stát pošlapává tento základní princip: kritika queer propagandy je trestána jako zločin z nenávisti. A to vězením!
To zní jako George Orwell a „ideozločiny“ z jeho románu „1984“. Dnes se to stále více čte jako raná předpověď toho, kam woke náboženští bojovníci v médiích vedou náš svět.
Vzkaz obyvatelstvu je jasný: Každý, kdo veřejně vystoupí proti zinscenované dekadenci na světové události, jako je olympiáda, bude kriminalizován. Zároveň budou zatčení a uvěznění „ideozločinci“ varováním pro další, kteří by chtěli podobné zvrácenosti kritizovat.
Francie není ojedinělým případem. Velká Británie zažívá podobný vývoj, když posílá lidi za mříže jen proto, že se vyjadřují kriticky. Jsou to například zatýkání za „urážlivé výroky“ na internetu.
A věznice praskají ve švech kvůli mase lidí odsouzených za protesty proti migrační politice. Mezitím jsou propouštěni skuteční zločinci. Mimo jiných jde třeba o případ, kdy londýnský soudce odsoudil důchodce, který nikdy nebyl odsouzen, na 18 měsíců vězení za kritickou poznámku o Alláhovi.
Poselství je stejné: ti, kteří neplavou s ideologickým proudem, se stávají terčem soudnictví.
Opět je jasné, že už nejde o rozmanitost a toleranci. Jde o zavedení nové normy, nové morálky, která netoleruje odchylky. Každý, kdo vyjádří kritiku, je kriminalizován, ať už v Paříži nebo v Londýně.
Také v Německu musí kritici vlády počítat s tím, že policisté za úsvitu vyrazí jejich dveře, hluboce naruší jejich soukromí a budou obtěžováni, ne-li terorizováni, státem jinými způsoby. Je to skutečně ještě demokracie?
Ne, už dávno je většina zemí takzvaného „demokratického“ Západu fašistickými diktaturami. A nejhorší je, že většinová masa si to neuvědomuje. Někdy jen proto, že sama „plave s proudem.“
Faktem je, že státy, které se kdysi prezentovaly jako majáky svobody, se nyní spoléhají na represi, pokud jde o ochranu svých nových „posvátných krav.“
A zatímco Jolly a lidé zodpovědní za olympiádu stále horlivě zdůrazňují, že jde pouze o umění a poctu Dionýsovi, zůstává otázka: Proč je umění politicky obhajováno pouze tehdy, pokud zapadá do ideologického narativu?
Kde bylo pobouření, když byli odpůrci covidové diktatury vylučováni a pomlouváni, přičemž mnozí jim přáli smrt? Kde byla podpora těch, kteří se postavili proti opatřením a nátlaku států na očkování? Nyní mají být umlčeni všichni, kdo nejásají nad perverzním ceremoniálem.
Kdo určuje, které rozhořčení je oprávněné a které ne? Proč je Vatikánu dovoleno kritizovat scénu (i když opožděně), zatímco běžní občané jsou kriminalizováni kvůli svým názorům?
Skutečným skandálem není pár nepříjemných slov na internetu – skandál je způsob, jakým se s kritikou zachází. Protože stát využívá svou moc k prosazení názoru a umlčení kritiků.
Otázkou zůstává: Jak dlouho to chceme snášet? Svoboda projevu je stále více narušována, když se kritika stává trestným činem a prostor pro diskusi se stále více zužuje.
Dnes jsou to kritici queer olympijské show nebo výměny obyvatel, zítra možná ti, kteří se odchylují od normy v jiných tematických oblastech. Je nejvyšší čas, abychom si uvědomili, kam tento vývoj vede.
Je čas, abychom otevřeně řekli: To už nemá s demokracií nic společného. To je fašismus ve své reálné podobě…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 4 Průměrně: 5 ]
