SLOVANKA
Je až symbolické, že se na vysokých politických postech dnes nachází prominenti bývalého režimu. Na druhou stranu ti, kteří bojovali jak proti režimu minulému, tak proti tomuto, jsou často perzekuováni.
Jistě nemusím většině z vás dále vysvětlovat, kdo jsou kovaní komouši a velké opory minulého režimu Rychecký, Pavel nebo Stříž. Titíž jedinci jsou také velkými oporami dnešního režimu. Stačilo včas převléknout kabát.
A věřte, že pokud by naši planetu ovládli zelení mužíčci, tak výše uvedení by byli prvními, kdo by se obarvil nazeleno. K nim můžeme zařadit i část vždy oddané umělecké angažované úderky, která bezpečně rozezná, odkud kápnou granty a dotace.
V podstatě by dnes bylo těchto „opor režimu“ na vysokých postech mnohem víc, kdyby již neuplynulo celých 35 let od přechodu na nový režim, který jen umožnit převléknout kabáty a vydat se vstříc nové totalitě.
Většina tehdejších prominentů již nežije nebo jsou příliš staří na to, aby se mohli dát na vysokou politiku, což je jediný důvod, proč jich dnes na vysokých postech nejsou desítky.
Komu je dnes pod 60, ten byl v roce 1989 příliš mladý na to, aby se mohl stát kariérním komunistou.
Nyní je zpět ona doba, která „vyrábí“ disidenty, takže je celkem logické, že preferuje jedince, kteří nemají páteř. A ti, kteří ji mají?
Pak dopadnou třeba jako pan Vladimír Kapal, šéfredaktor Svobodného rádia. Ten včera zemřel v důsledku zdravotních problémů, které u něho nastaly poté, co byl odsouzen k podmínce za obyčejnou debatu.
Předpokládám, že ti z vás, kteří rádio poslouchají, již někde na tuto zprávu narazili. Já osobně si tam občas nějaký ten pořad poslechnu, takže jsem měla možnost zaznamenat něco i k této kauze, která se mi zdála těžce zmanipulovaná.
Podle všeho mělo jít o anonymní udání, což mohlo být zkonstruováno někde v pozadí. Kdo za tím stojí, je tedy nejasné. Každopádně byla kauza zneužita k velmi zmanipulovanému procesu, během něhož bylo zamítnuto jakékoli svědectví a v podstatě tedy i obhajoba.
Nemohu než nevzpomenout na velmi podobné procesy, ke kterým aktuálně dochází i v dalších zemích takzvaného „kolektivního Západu.“ Také tam už zaznamenali disidenty, kteří zemřeli v důsledku politického pronásledování.
Nebudu se zde o kauze nijak detailně rozepisovat, mnozí ji jistě dobře znají a hodně lze dohledat třeba na kanále YouTube , kde můžete již jen poslechem (a odběrem) Svobodnému rádiu alespoň něco málo přispět, aniž byste sahali do peněženek.
Jen ve stručnosti připomenu, že byli p. Kapal spolu s p. Skálou (KSČM) a historikem p. Václavíkem odsouzeni za debatu o Katyni, která proběhla v roce 2020.
Šlo o pořad, který nabízel odlišný pohled na historickou událost – a to dokonce i ze strany některých světových historiků. Šlo o pouhou debatu, názory nebyly nikomu vnucovány, jako se to běžně děje na mainstreamu.
Opět jde o událost, u které byl přijat jakýsi jednotný konsensus, který byl údajně debatou porušen. V důsledku toho byli odsouzeni za popírání genocidia.
Lze očekávat, že podobný rozsudek může padnout i v mnoha dalších případech, kde aktuálně systém nabízí „konsensus,“ který je jediný přípustný. Ať už jde o Covid, klima, Ukrajinu či jakékoli jiné téma.
Žalobu pak lze „naroubovat“ na jakýkoli již existující zákon. Výklad bude záležet jen na soudci. Disidentů tak bude valem přibývat, ale systém o sobě nadále bude tvrdit, že je „liberální demokracií.“
Nicméně „liberální demokracie“ je jen „převlečený“ korporátní fašismus. Jakákoli demokracie s přívlastkem je totiž vždy jen totalitou – a ve skutečné demokracii neexistují političtí disidenti.
Demokracie je o názorové a politické pluralitě, což jsou atributy, které má současná vládnoucí ideologie za cíl zcela potlačit. Nepohodlné názory jsou kriminalizovány nebo odkazovány do sfér dezinformací a cenzurovány.
Politické strany, které nejsou v jednotné „lajně,“ jsou nazývány extremistickými a je snaha je zlikvidovat, rozložit nebo přenést na tu „správnou“ myšlenkovou platformu.
Odsouzených disidentů po celé Evropě přibývá, protože vládnoucí totalitní ideologie nesnese pluralitu názorů. Někteří zemřeli ve vězení, jiní poté, co si prošli soudním martýriem.
To druhé je i případ p. Vladimíra Kapala, který je u nás možná prvním, ale rozhodně ne posledním pronásledovaným, odsouzeným a doslova ke smrti uštvaným disidentem.
Jen změna politiky k takové, která bude plně tolerantní ke VŠEM názorům, což je přesně to, co jsme požadovali v roce 1989, když jsme cinkali klíči v ulicích, může zajistit, že nebude politických procesů přibývat.
Na závěr bych chtěla vyslovit upřímnou soustrast všem pozůstalým a doufám, že ti, kteří se opět rozhodli „vyrábět“ politické kauzy, budou jednou za svoji nekalou činnost po zásluze potrestáni…
Slovanka
The post Svoboda slova jen na papíře: Režim u nás dohnal prvního odpůrce až k smrti first appeared on Pravý prostor .
