O významných generálech, odstřelovačích či vůdcích lidových hnutí, se toho v historických knihách dočteme poměrně mnoho. Zato ženy jsou z hlediska válečné historie vnímány spíše jako zdravotní sestry, spojovatelky nebo stoupenkyně náboženství ovlivňující morálku lidu v bezpečí základen daleko od bitevního pole. Není tomu ovšem tak, a to zejména v severských zemích, kde byly ženy již od 30. let 19. století uznávanými dobrovolnicemi ve válečných zónách. Některé z nich také ze své vlastní vůle podstupovaly náročný vojenský výcvik a nebály se vzít do rukou zbraň na obranu své vlasti.