Malá doba ledová bylo období, kdy také začínalo pravidelné měření teplot. Především však jde o období, kdy došlo k značnému poklesu teplot, jenže právě na tu dobu klimatičtí šílenci neustále poukazují a snaží se současná data porovnávat s tehdejšími.
Nezajímá je, že lidstvo hůře prosperovalo, což byl i důsledek horší úrody a většího chladu než v předchozích obdobích. Vrchol této doby s nejchladnějšími teplotami přišel v kolem roku 1850, což je často období, ke kterému směřují různé srovnávací teplotní grafy.
Studie, která se tímto obdobím zabývala, analyzovala faktory, které vedly k poklesu teplot. Hlavními příčinami byly sopky a malá sluneční aktivita.
Právě ta má značný vliv na klima. Nyní je sluneční aktivita zvýšená, ale klimatičtí manipulátoři předstírají, že o tomto faktu nic neví a stále se koncentrují na CO2, jehož vliv je velmi zanedbatelný, nicméně lze na něm vydělat dost peněz.
Ať už jde o dotace na takzvané obnovitelné energie nebo o uhlíkové odpustky či jakoukoli jinou součást této agendy – vše je založeno na jedné velké lži.
Období mezi lety 1250 a 1860 je také známé jako Malá doba ledová. Malá doba ledová byla mimo jiné zkázou Franklinovy expedice. Při hledání Severozápadního průjezdu posádka na ledě neuspěla, i když vyrazila v létě.
Franklin byl ve špatný čas na špatném místě. Zaplatil za to svou smrtí.
Jaké však bylo klima v té době a jaké byly klimatické faktory? Sopky hrály hlavní roli, ale také minimální sluneční aktivita. Léta však v žádném případě nebyla trvale vlhká a chladná.
Tomuto tématu se věnuje studie z roku 2022. Zde je shrnutí.
Malá doba ledová (LIA), která trvala přibližně od roku 1250 do roku 1860 našeho letopočtu, byla pravděpodobně nejchladnějším obdobím za posledních 8000 let.
S využitím nových dokumentárních dat a analýz kolísání alpských ledovců je popsán a interpretován složitý přechod od středověké klimatické anomálie k LIA a z toho vyplývající vysoká variabilita sezónních teplot pro Evropu.
Nástup LIA byl pravděpodobně na obou polokoulích odlišný. Nízká průměrná teplota LIA je způsobena především vysokým počtem chladných zim. Naopak léta byla často teplá a suchá.
Důležitými spouštěči nižších teplot byly především četné shluky sopečných erupcí a slabé sluneční záření během čtyř významných Velkých slunečních minim: Wolf, Spörer, Maunder a Dalton.
Pokles teploty vyvolal zpětnou vazbu albeda mořského ledu a vedl k oslabení atlantické orbitální cirkulace, což může být spojeno s trendem směrem k záporným indexům Severoatlantické oscilace.
Statistiky extrémních událostí ukazují smíšený obrázek. Korelace s působícími faktory jsou slabé a lze je nalézt pouze v kontextu „let bez léta,“ ke kterým velmi často docházelo po velkých sopečných erupcích.
Vždy musíme mít na paměti, že v polovině 19. století se sešlo několik faktorů. Po jednom z nejchladnějších období za posledních 8 000 let následoval klimatický protipohyb.
Kromě toho začala industrializace světa a masivní využívání uhlí. Pevniny byly přetvářeny ve velkém měřítku, například během osídlování Severní Ameriky.
Kromě toho byla tato doba také zrodem moderní meteorologie. V krymské válce ztratila Francie velkou část své flotily kvůli bouři, na kterou nebyla připravena.
Jako poučení z toho byly předpovědi počasí vytvářeny na základě dat, samozřejmě v žádném srovnání s dneškem. Varování před nepříznivým počasím však bylo v té době stále možné díky použití telegrafie. Takže se toho sešlo hodně.
Nedávná studie na toto téma shledává zodpovědnou vulkanickou činnost (podílela se na tom z 51 %), ale také účast „Severoatlantické oscilace“ (NAO), která ovlivňuje zejména zimy v Evropě a dokonce i účast „IPO“ (Interdecadal Pacific Oscillation na druhém konci světa) – z 28 %.
V každém případě bychom měli mít na paměti, že nic v přírodě není stálé a na romantizované obrazy z období před polovinou 19. století je třeba pohlížet kriticky.
Takže až příště uslyšíte frázi „před industrializací,“ kterou rádi používají propagandisté soudného dne, vzpomeňte si prosím na tento článek…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
